Katastrofa v přímém přenosu

Je to trochu jako americký katastrofický film. Několik metrů vysoká vlna se přižene k pobřeží rychlostí 800 kilometrů v hodině a smete vše, co jí stojí v cestě. Jenže to není film. Nejsou tu nezničitelní hrdinové, kteří lehce zmáčení přežijí běsnění živlů a jejichž drobné oděrky se zázračně v pár minutách zahojí. Jsou tu desetitisíce mrtvých a další desetitisíce nezvěstných, u nichž je jen malá pravděpodobnost, že přežili.

Svět se zmenšil a katastrofy máme jako na dlani. Díky dokonalé technice se okamžitě dozvídáme aktuální zprávy z místa dění. A jedna katastrofa zastiňuje druhou. Nedávno byla vichřice ve Vysokých Tatrách označována za slovenskou národní katastrofu. Nyní je v Asii víc mrtvých, než v Tatrách polámaných stromů. A televizní novináři neúprosně navyšují čísla a zajišťují svým stanicím vyšší sledovanost.

Přesto má moderní doba něco do sebe. Před pár desítkami let by totiž mohly být dlouhodobé následky pustošivého živlu horší, než sám první úder. Zranění by umírali, infekční choroby by bez milosti zabíjely a hlad by dokonal dílo zkázy. A nebylo by pomoci. Nyní však má před očima Asii celý civilizovaný svět a nachází se v něm naštěstí stále dost milosrdných, kteří chtějí pomoci trpícím.

Zprávy z míst katastrofy hovoří o tom, že mezi trpícími a mrtvými je většina dětí. Důvod je zřejmý. Dítě je slabé, má málo zkušeností. Pochopil to i český výbor pro UNICEF a vyhlásil sbírku pro pomoc dětem postiženým touto přírodní katastrofou. Cítíte–li potřebu pomoci, bude asi tato sbírka tou nejpřímější cestou. Finanční dary je možno zasílat na bankovní účet Českého výboru pro UNICEF: č. 11771177/0300, var. symbol 800.

Není to nejlepší téma pro novoroční projev. Ale možná si ve srovnání s následky zemětřesení v Asii nebudeme v tom příštím roce tolik stěžovat na to, jak se máme špatně, a budeme si víc vážit každé chvíle, která je nám dána.

Pokojný nový rok 2005.

Diskuze