Historie Rychnova u Jablonce nad Nisou

Zápis v první knize konfirmační pražského arcibiskupství hovoří o tom, že 25. ledna 1361 byl ve vsi Richnow ustaven farářem Jan Albertův ze Sebnitz za v roce 1360 zemřelého plebána Jana. To je první zmínka o osadě, která se již více než šest set let rozkládá na dně prehistorického sopečného jezera na úpatí Jizerských hor. Osadu založili s největší pravděpodobností ve 13. století cisterciáci z Mnichova Hradiště ve svém lesním revíru. Bohužel až do počátku sedmnáctého století je písemných zmínek o Rychnově poskrovnu, takže se jen velmi těžko hodnotí složení i počet obyvatel.

Rychnov byl do počátku osmnáctého století výlučně zemědělskou obcí. Chudé výnosy podhorského kraje však obyvatelstvo nutily hledat způsoby dalšího výdělku. Počátkem osmnáctého století se zde rozšířilo domácí předení a tkaní lnu. V době, kdy se tento průmysl přesouval do textilních továren, zřídil zde rychnovský občan Johann Schöffel manufakturu na výrobu dóz z tvrzeného papíru, tzv. papirmaše. Tyto rychnovské lakované dózy se staly známým obchodním artiklem a poskytly rychnovu mnoho pracovních příležitostí. Zdobení jejich povrchu romantickými miniaturami pak dalo vzniknout rychnovské malířské škole, která se po úpadku výroby dóz na sklonku devatenáctého století věnovala průmyslové výrobě kopií slavných obrazů pro církevní i světské účely. Rychnovská škola, která za svých řad vydala i známé umělce, se stala základem jablonecké umělecko - průmyslové školy.

V roce 1856 proťala rychnovskou kotlinu mohutným obloukem železniční trať, jejíž viadukt dal obci novou tvář. Rychnovská stanice na trati Pardubice - Liberec zajišťovala spojení celého jablonecka se světem.

Koncem devatenáctého století nastal bouřlivý rozvoj jablonecké skleněné bižuterie, která dala zbohatnout i Rychnovu. Na přelomu století se v Rychnově začaly stavět výstavní exportní domy a nová zástavba nabyla poněkud městského charakteru.

V roce 1895 obdržela obec statut městysu s právem konání čtyř výročních trhů ročně. V roce 1911 pak byla povýšena na město. Znak, který obec dostala již při povýšení na městys, je heraldickou kuriozitou. Dvorní malíř císaře Františka Josefa I. namaloval totiž namísto strohé řeči heraldických symbolů romantický obrázek údolní nivy, protékané potokem a bohatě porostlé křovinami, které dominuje kostel, v pozadí s horou Ještěd a v popředí s laní pijící z potoka.

Na počátku první světové války byla v Rychnově postavena továrna na výrobu galalitového zboží, která svým založením patří mezi technické kuriozity. Stavba je založena ve velmi obtížném terénu rašelinové bažiny. Je protkána sítí odvodňovacích kanálů, které leží v hloubce asi sedmi metrů pod terénem. Část stavby je založena na dřevěných pilotech (tovární komín na 75). Firma Haasis, která stavbu financovala, záhy zkrachovala. V době první republiky byla stavba velmi málo využívána jako skladiště, slepičí farma a pro různé náhodné akce. Teprve v roce 1938 skupina německých podnikatelů umístila do tohoto areálu výrobu zaměřovacích přístrojů pro válečné účely. V době II. sv. války zde pracovalo kolem 100 Ukrajinek, pracovní síly dodával také zdejší tábor pro politické vězně, z něhož se v roce 1944 stala pobočka koncentračního tábora Gross Rosen.

V roce 1945 zažil Rychnov rasantní zlom, neboť leží na bývalé jazykové hranici. Obyvatelstvo města, které bylo do roku 1918 prakticky výlučně německé, bylo v drtivé většině deportováno do Německa. Vzhledem k poloze a hlavní železniční trati se stal shromaždištěm pro deportace nejen rychnovských, ale všech jabloneckých Němců právě bývalý koncentrační tábor.

Vylidnění Rychnova po válce a zejména pak zestátnění soukromého vlastnictví v letech socialismu mělo za následek velký úpadek obce. Přes sto domů bylo zbouráno a většina státních objektů byla velmi špatně udržována. Z této devastace se město dodnes vzpamatovává.
Necitlivé zásahy hodně narušily secesní a klasicistní vzhled architektury. Přesto zde dodnes najdeme některé skvosty stavitelského umění z počátku století.

Kulturní památky

Nejstarší památkou ve městě je morový sloup sv. Prokopa, postavený roku 1702 na křižovatce nynější ulice Smetanovy a Na zálesí na poděkování za konec velké morové epidemie, na místě, kde skonaly poslední tři oběti moru.

Barokní kostel sv. Václava byl postaven v letech 1704 - 1712. Jedná se o jednolodní stavbu se stranou umístěnou věží. Interiér kostela pochází z druhé poloviny minulého století a dominuje mu oltářní obraz sv. Václava od českého malíře J. Hellicha. Dřevěná křtitelnice pochází z poloviny 18. století. Na zábradlí kůru je připevněn korpus Krista na kříži malovaný na plechu. Jde o typický projev rychnovské malířské školy. Okenní vitráže v presbytáři pocházejí z roku 1895 a v době vydání mapy jsou právě v dílně restaurátora. Čtyři vitráže z lodi kostela jsou z let 1920 - 1922 a byly restaurovány v roce 1995 mistrem Davidem Rozkovcem ze Železného Brodu. Náklady restaurace hradil Spolek přátel města Rychnova za přispění radnice a katolické církve. Ve věži kostela je umístěn jediný zvon, který v kostele po válečných událostech tohoto století zbyl. Zvon Karl pochází z dílny pražských zvonařů a je datován rokem 1648. Do tohoto kostela byl přemístěn ze staršího dřevěného kostela, který stál na místě dnešní školy a byl roku 1711 zbořen (kdy byl postaven není známo).

Péčí Spolku přátel města Rychnova a jeho Kulturní nadace se podařilo zrekonstruovat několik barokních křížů, které byly poničeny v sedmdesátých letech tohoto století. Jedná se o tzv. Klingerův kříž, který stojí na Pelikovické silnici na půli cesty k Zálesí na místě, kde byla roku 1805 při loupežném přepadení zavražděna manželka krejčího Klingera, dále Ullrichův kříž, který stojí v Mlýnské ulici poblíž mostu do ulice Kokonínské a Smetanovy. Ten byl postaven v roce 1804 na paměť loupeže se šťastným koncem u Tobiáše Ullricha o sto let dříve. Dalším zrestaurovaným je tzv. Školní kříž, který stojí v aleji na konci Lipové ulice jako upomínka na dobu, kdy v Rychnově padala "mana" (černá zrna nezjištěného původu, která padala za bouřky z oblohy v době velkého hladomoru). Na polní cestě od statku pana A. Millera k Červenému domu stojí zatím poslední restaurovaný kříž. Jedná se o památku z poloviny minulého století, která původně stála na místě oltáře starého dřevěného kostela na školním dvoře.

K význačným památkám Rychnova patří pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1780 naproti budově I. stupně školy, postavená prý na paměť setkání se strašidlem, a pískovcový kříž na cestě do Pelikovic z roku 1781, který stojí podle ústního podání na místě, kde zahynul vozka pod nákladem dlouhého dřeva, sváženého pro stavbu Schöffelovy manufaktury.

Z novodobých památek je nutné připomenout pomník padlým v první světové válce před kostelem, který byl v roce 1993 upraven na pomník obětem obou světových válek a násilí ve 20. století. Koncentrační tábor připomínají tři pomníky. Na místě tábora za továrnou, v areálu továrny a v Nádražní ulici. Uměleckou hodnotou se může pochlubit posledně jmenovaný. Na hřebenové cestě mezi Pelikovicemi a Košovy je v nejvyšším bodě umístěna pamětní deska ke stému výročí narození významného rychnovského krajináře Richarda Felgenhauera.

 1 – 10 / 100 >