Psal se rok 1914

Rok 1914 byl rokem,  kdy došlo k rozpoutání I. světové války mocnostmi sdruženými ve Trojdohodě a Trojspolku. Šlo o nové politické a ekonomické rozdělení světa. Na jejím konci bylo deset milionů mrtvých, tedy počet, který neznala žádná z tisíců válek, které lidé kdy navzájem vedli. 

   Ale to, že vypukne právě v roce 1914 nemohli představitelé našeho města pochopitelně vědět. Proto od počátku roku řešili na svých jednáních otázky tak, jak je přinášel život. 

   Hned na svém prvním lednovém zasedání podstoupili radní do jednání právní komise (dnes bychom asi řekli výběrové) návrh smlouvy podnikatele Antona Schmidta na dodávky elektrického proudu městu.  

   Někteří dříve narození občané města si jistě pamatují na rodinu Bondiových z čp.460 (pani učila děti hrát na klavír). Není však příliš známo, že se rod věnoval v Rychnově prodeji uhlí. V roce 1913 v jejich obchodě došlo k zahoření uhlí. Zastupitelé proto na první schůzi podnikateli nařídili, aby v prostoru úložiště postavil kamennou stavbu, kam by uhlí umístil, aby bylo zabráněno případnému šíření požáru. V budově měla být i stáj pro koně a vozy i kanceláře prodejce.  

   Možná, že si někdo ze čtenářů Rychnovského zpravodaje vzpomene na rozhodnutí poslanců o zakrytí hnojišť prkenným bedněním. Většina poslechla, jen majitel domu čp. 320 velice rezolutně rozhodnutí odmítal. Stal se věčným stěžovatelem na všech možných institucích. Nakonec mu zemská zemědělská komise dala za pravdu. Ale všem dnům v této záležitosti ještě nebyl konec. Jidášem se v celé záležitosti stal, jak se ukázalo, úspěšný rychnovský starosta Hübner, který naoko horlil za zakrytí, ale stěžovateli stylizoval jeho stížnosti. Když tato skutečnost vešla ve známost, nezbylo starostovi Hübnerovi, než aby po třinácti letech „nezávadného a čestného vedení denních věcí na funkci starosty“, jak napsal tehdejší kronikář, „rezignoval.“  

    Rychnovská delegace vyrazila koncem února kondolovat do sychrovského zámku. 23. 2.  totiž skonal kníže Alain Rohan (vzpomeňte na jeho neutuchající úsilí ohledně výstavby kláštera pro řád sester boromejek). Dědictví se ujal teprve jednadvacetiletý princ téhož jména, který se stal rovněž i novým patronátním pánem města.    

    C. a k. okresní hejtmanství v Jablonci nad Nisou projevovalo o Rychnov „nevšední“ zájem. Na zastupitelích vyžadovalo písemné rozhodnutí o tom, zda město i nadále trvá na dobytčích trzích. Ve své odpovědi se představitelé města ke kauze trhů vyjádřili rezolutně kladně. V dalším dopise se týž orgán zajímal o to, komu připadnou poplatky za stánky o poutích, které se konají na Kostelním náměstí. Z rozhodnutí hejtmanství muselo město „horentní“ částku 234 koruny proplatit církvi.  

    Jak známo, v té době vystupovala do popředí stále silněji otázka používání českého jazyka v oblastech, kde Češi tvořili národnostní menšinu. Tentokrát byly místním zastupitelům Jablonec i Praha příliš malé, a proto zaslali k celé záležitosti svoji rezoluci přímo tehdejší vídeňské vládě. Psali v ní: „ .... Vláda předložila návrh zákona o užívání jazyka. Tento návrh nebere žádný ohled na naše oprávněné požadavky, nýbrž jimi přímo pohrdá a otevírá dveře a brány čechizaci německých Čech. Jsme pobouřeni, že vláda si troufá k Němcům, kteří jí jsou ve velmi nebezpečném čase věrně poslušni, aby projednávání takového návrhu pouze očekávali. Jsme opravdu syti dále hrát nám připisovanou roli a vyzýváme poslance, aby vládu nenechávali v pochybnostech o tom, že německý lid v Čechách by raději neodpočíval a nečinně přihlížel, dokud není dosažena samospráva. Nejde to jinak, jdeme do nejostřejšího boje, nezalekneme se a necouvneme před žádným prostředkem.“ Co k tomu dnes říci? 

    31. března zastupitelé na mimořádném zasedání jednali o stavu plánované výstavby továrny firmou Haasis. Leč den před jednáním svolaní vlastníci pozemků trvali na neúměrně  vysokých cenách, na což podnikatelé z firmy nepřistoupili. Z jednání zastupitelů vzešla příprava dopisu občanům města Rychnova, kde jim vysvětlovali, proč se zatím nestaví.. Najdeme zde i následující věty: „ …. Vinu nesou ony strany, které svými bezuzdnými požadavky dovedly plán ke krachu. …. Kvůli neodůvodnitelně vysokým cenám pozemků jednotlivých vlastníků promeškalo město možnost rozvoje, jakou si již více nemůže přát.“ Ale již o šest týdnů později bylo vše jinak. Na zastupitelstvu padla informace, že podnikatel Haasis požadované ceny zaplatí a že se tedy stavět bude. Leč vyvstaly nové svízele. Nejzávažnějším bylo řešení kolejiště c. a k. železnice. Zde měl pomoci známý zvěstovatel povýšení Rychnova na město poslanec Fahrner, který se do akce vrhl hlava nehlava. 

    20. dubna zvolili zastupitelé novým starostou  Konráda Henleina, seniora, velmi těsnou nadpoloviční většinou.   

    Již  7. dubna se zastupitelé od c.a k. okresního zastupitelství v Jablonci nad Nisou dověděli radostnou zprávu, že z Rychnova na Košova má být postavena 2535 metrů dlouhá (ani o cm více) nová silnice za cenu 40 832 korun (představme si, jaké náklady by si silnička vyžádala v současnosti). Zpráva jistě milá, ale město Rychnov mělo ze svého rozpočtu zaplatit plnou polovinu. Avšak městská kasa byla většinou prázdná.

    Aby se městu zjednodušil styk s okresem, došlo ke zřízení telefonu do kanceláře městského úřadu. Pořizovací cena zapojení aparátu činila plných šedesát korun. Hezké, ne!?

    Dobře se asi referovalo starostovi 3. června na jednání zastupitelů. Konstatoval, že s výstavbou rychnovské fabriky bylo již započato. Zastupitelé rozhodli postavit k továrně silnici od náměstí skrze viadukt a Mohelku překlenout mostkem s nábřežní zdí. Stavba byla svěřena firmě Corraza za náklady sakum pakum 13 tisíc korun. Jistě významným skutkem bylo zřízení průchodu pod kolejištěm, což vedle dělníků a vedení firmy Haasis přivítali i občané Dolního Rychnova. Zajímavou informací bylo i sdělení, že firma Haasis převezme Schmidtovu elektrárnu se všemi úvazky včetně smlouvy s městem.

    Pro potěšení čtenářů uvádím, že na této schůzi byl zvolen městský vedoucí pokladny. Pan učitel Endler, který se jím stal, odmítl sumu 120 korun (celoroční plat) s tím , že požaduje, aby částka byla rozdělena o Vánocích potřebným dětem. Pro zvídavé doplňuji, že až do této schůze finanční agendu měl ve své gesci starosta.  

    Po 28. červnu, kdy byl v Sarajevu zavražděn následník trůnu František Ferdinand d Esté i se svojí manželkou, se činnost zastupitelů a život města začaly měnit. 3. července byly oběti atentátu pohřbeny. Rychnovské zastupitelstvo bylo 5. července neseno v duchu povinného smutku nad jejich skonem. Starosta Henlein spolu s ředitelem měšťanky navštívili c. a  k. okresní hejtmanství v Jablonci nad Nisou a zde vyjádřili jménem města svoji nejhlubší soustrast s tím, že: „ Náš stařičký vládce, …. musí na sebe nechat dopadnout tuto opětovanou těžkou ránu osudu (i jeho krásná žena Sisi byla zavražděna pouze upraveným pilníkem). Místo pokoje a radosti v pozdních dnech života pouze těžký smutek, hluboká bolest a nové starosti.“ Tak zněla devótní slova představitelů města u jabloneckého hejtmana.  

    Psát o horečných jednáních po atentátu by bylo nad rámec tohoto článku. Jisté však je, že 26. července 1914 došlo ze strany Srbů k vyhlášení války Rakousku. Ještě v týž den museli všichni záložníci a členové domobrany, tedy i z Rychnova, nastoupit ke svým mobilizujícím se armádním sborům. 27. červenec byl i v Rychnově jako v celém mocnářství plný zděšení a zmatků. Zvláště v okamžiku, kdy dochází k vyhlašování válek dalšími zeměmi obou bloků. Jsou povoláváni další občané zařazení do domobrany, noví branci okamžitě rukují. Jen z Rychnova odchází v prvních dvou dnech šedesát mužů spolku veteránů spolu s velitelem a jeho zástupcem. Kronikář zaznamenal, že jsou zrušeny všechny zakázky sklářského průmyslu a pasířství, stopku má i olejomalba. Veškeré zábavy a tancovačky jsou úředně zakázány. Nekompromisně je dodržována zavírací doba hospodských zařízení, a to ve 24 hodin. Nastal hrozný a úzkostný čas naplněný úděsem a očekáváním. Jen málokde se můžeme dočíst, že ženy a děti mužů, kteří byli povoláni do války, dostávají čtrnáct dnů dopředu od c. a k. berního úřadu v Jablonci n. N. podporu ve výši 85 haléřů (děti do osmi let polovinu). Ti, kdož platili nájemné z bytů ještě polovinu celkového denního příspěvku na zaopatření.     Rychnovský spolek veteránů se rozhodl proplácet ženám chudých členů spolku, kteří byli odvedeni do armády, podporu ve výši 3. koruny denně. Městem je zřízena ve škole na Ještědské ulici lidová kuchyně. Chudé rodiny, které měly své živitele na frontách, dostávají denně zdarma polévku. Město je rozděleno do osmi rajonů, v nichž působí bezpečnostní kontrolní skupiny, které mají svoji strážnici v obecním domě. Zastupitelstvo řeší i otázky nákupu potravin, jejichž ceny začínají enormně narůstat. V přístavbě školy v malířském atelieru (dnes školní jídelna a kuchyně) je zřízeno týlové zařízení Červeného kříže. Je vybaveno lůžky, matracemi, stolky a židlemi a nejzákladnějším zdravotnickým materiálem.   Ve městě je zorganizována finanční sbírka, která vynesla přes 2200 korun. Darováno bylo i 70 prstenů a další drahé kovy. Za polovinu takto získaných peněz město zakoupilo potraviny. Z nich byly potřebným občanům města vařeny a rozdělovány zdarma polévky. Sbírkové akce byly v průběhu roku i v dalších letech konány se železnou pravidelností. Není bez zajímavosti, že z těchto financí bylo v roce 1914 podarováno na devadesát vojáků z Rychnova, a to spodním prádlem a součástmi oděvů z vlny. O prvních válečných Vánocích poslali rychnovští zastupitelé 125 vojákům nejrůznější dárky.  

    Zastupitelstvo zatím marně shánělo peníze na svůj podíl při výstavbě košovské silnice.  Firma pana Corazza z Jablonce byla důsledně upozorněna na to, že posledním termínem dostavby silnice k továrně firmy Haasis je polovina září. 

    Zastupitelé rovněž zaslali několik žádostí na ředitelství „elektrické dráhy“ na zřízení čekárny u nádraží. Stejně úporní byli však i úředníci ředitelství. Příslib totiž stíhal příslib. Rychnov se nakonec dočkal dřevěné a navíc zastřešené čekárny.    

    Koncem listopadu řešilo zastupitelstvo nedostatek vody ve vodovodní síti. Výše položená místa města byla po většinu dne bez vody. Zastupitelé rozhodli, že je třeba hledat v okolí města nové prameny. Občané si totiž zvykli na vodu, která přitékala přímo do jejich příbytků. Tradičním rychnovským „rynlům“ (potůčkům), bylo totiž již dávno odzvoněno. Šetření odborných firem však ukázalo, že stávající prameny jsou dostatečně silné. Jádro pudla spočívalo v nekvalitně provedených vodojemech, které propouštěly vodu doslova jako cedník. 

    V připomínaném roce získal místní kostel jako sponzorský dar nové varhany v hodnotě více než devět tisíc korun, tedy dar více než danajský (porovnej s cenou silnice na Košova nebo ke stavěné fabrice). I panu faráři se povedl husarský kousek. Na kůr kostela bylo zavedeno elektrické osvětlení a tamtéž položena nová podlaha. Když už připomínám záležitosti kostela, je nutno konstatovat, že za rok bylo pokřtěno padesát šest dětí a oddáno plných třicet šest párů. Tyto údaje se však týkají pouze církve katolické. 

    V prvním školním válečném roce, jehož počátek téměř korespondoval s vyhlášením války, docházeli do pětitřídní obecné školy v deseti třídách 353 žáci. Do tříd tříleté chlapecké části měšťanky zasedalo 147 hochů, do tří tříd dívčí měšťanky pak 96 dívek. Celkem do rychnovských škol v roce 1914 docházelo plných 596 dětí. O tento neskutečný počet žáků pečovalo 17 vyučujících. Náboženskou výuku však zajišťovali tři faráři katoličtí, jeden starokatolík a jeden evangelický vikář. Jak pozorný čtenář Rychnovského zpravodaje ví, v Rychnově bývala i mateřské škola. Do ní v roce 1914 docházelo pravidelně 39 dětí.  

    Svaz Němců v Čechách organizoval od listopadu nuzným a přespolním žákům vaření polévek. Za celý školní rok jich bylo zdarma rozděleno 6213. Jedna polévka přišla na čtyřicet jeden haléř. Jako z říše snů je skutečnost, že od měsíce dubna chodili školáci pod vedením svých učitelů na plavecký výcvik. Ne do vyhřívané vody jabloneckého bazénu, ale na otevřené koupaliště v Planském lese, které provozoval hospodský Michl. Tenkrát koupaliště patřilo k nejhezčím v oblasti Jablonecka. Byly zde pěkné kabiny a v přilehlém domku, jak jsem se již před časem zmiňoval v Rychnovském zpravodaji, se za plné sezony prodávalo pivo a pro potěchu žaludku i chleba bohatě mazaný máslem nebo sádlem se škvarky. Ten druhý byl na požádání zdoben hrubě nakrájenou cibulí. V místě na plné pecky vyhrával gramofon tehdejší hity. Občas zde divadelníci hráli své hry. Koupaliště plnila chladná pramenitá voda z nedalekých parcel i lesíka. Při pomyšlení, že se s radostí ponořuji v měsíci dubnu do takovýchto vod … hrůza pomyslet. Ale dle kronikáře se výcviku účastnily všechny třídy, neboť akce byla povinná. V rychnovské škole byly pro veřejnost připravovány i divadelní hry. Zvláštností je, že v nich vystupovali rovněž i vyučující. Výtěžek z her škola dávala ve prospěch místního veteránského a střeleckého spolku.  

    Rok 1914 byl i rokem kulatých výročí. Padesátiny své existence si mohli připomínat ještě v době míru místní turnéři (cvičenci z turnverein) v závěru měsíce června. Ještě před nimi i veteráni 12. a 13. června. Obě organizace založil, jak je známo, místní lékař Franz Möller.  Podobné štěstí však již neměli hasiči. Jejich oslavy přetrhlo vyhlášení války. Značná část jejich členů byla povolána do války.       

J.Kurfiřt – 16. prosince 2013    

Diskuze