Historie města
Vánoce v podhůří
Jindřich Kurfiřt
05.12.2012 11:49
V minulosti neměli lidé žijící v podhůří nejvyšších českých hor vůbec snadný život. Štědrý den a s ním související zvyky a obyčeje však z vánoční doby činily pro všechny přitažlivý čas.
O celé řadě zvyků a obyčejů jsem se již zmiňoval v minulých letech. Nejdůležitější pro lidi žijící na vesnicích však bylo, že se musela celá rodina sejít, společně zasednout ke svátečnímu, byť často prostému stolu, a družně oslavit svátky narození spasitele lidstva Ježíše Krista.
Svatá večeře byla obyčejně připravována z toho, co v průběhu roku dávala příroda. Rozhodně nechyběla polévka „houbovka“ ani typické jídlo lidí z podhůří houbovník /hubník/, ať již byl dělán na „sladko“, kde vedle hub nechybělo sušené ovoce, nebo v klasické podobě. Oblíbený byl „černý kuba“, do kterého patřily suché křemenáče či hřiby kováře.
Hodovníci měli na stole i rýžovník, různé kaše, mohli si pochutnat na nejhezčích jablkách, které byly na Vánoce pečlivě uloženy ve slámě, ale i na křížalách a většinou lískových oříšcích. Pochopitelně, že se uprostřed stolu nacházel chléb a pověstná „štědrovnice“. Dětem zvláště chutnala „muzika“, což bylo vařené sušené ovoce často slazené medem. Dnes by i zkušené kuchařky musely přemýšlet nad tím, co bylo hlavní surovinou pro jahelníky, i o tom, co se skrývá pod pojmem skládanice.
Dospělí si mezi řečí dopřávali „kroku“. Nám dnes slovo „krok“ nesporně připomene grog. Tenkrát to však býval jakýsi punč, který dávali svým odběratelům nebo pravidelným hostům jako dar kupci nebo hostinští. Horáci si jej upravovali tak, že do něj přilévali horkou vodu, ale s tou značně šetřili. Alkoholicky silný nápoj prý působil tak, že ten, kdo si „kroku“ více přihnul, nebyl za krátký čas schopen učinit ani jednoho správného kroku. Jen cesta na půlnoční, na kterou se v podhůří těšila především omladina, a pochopitelné výtky žen přece jen sílu „kroku“ otupily. Byli však tací, kteří si lahvinku „kroku“ brali s sebou do kostela na mši svatou. Nechtěli se totiž vystavit nebezpečí, že bez řádného zahřátí „by člověk moch v návěji sněhu kliďánko zmerznouť.“ Možná, že alkohol v krvi potlačovala i koupel v ledové vodě potoků, kterou na řadě míst věřící očišťovali svoje tělo před půlnoční.
Ale pojďme zpět do světnice k vánočnímu stromku. Po slavné štědrovečerní večeři, kdy se každý dosytnosti najedl, všichni s napětím očekávali, kdy se ozve Ježíšek, který měl v podhůří něžné označení Kristindlík. Dárky často položil na zápraží domu nebo do předsíně, nejednou však přicházel mezi stolovníky, což bylo vždy doprovázeno hlasitým cinkáním zvonku. Byl obléknut v bílém rubáši, v rukou držel koš s dárky, ale i nezbytnou metlu. Z jeho mohutných vousů vycházela slova: „Modli se! Modli se!“ Z Kristidlíkových rukou dostávali přítomní nejen drobné dárky, ale i nezbytné šlehnutí metlou. Nikomu ani nepřišlo, že v místnosti chybí zpravidla otec rodiny nebo dospělý příbuzný stejně jako, že novorozený Ježíšek má tak nádherný bílý plnovous. Domem se většinou nesl jásot obdarovaných dětí, jejich nadšení s nimi sdíleli i dospělí.
I ostatní vánoční dny byly v podhůří svátkem. Tvrdou dřinu s cílem obhájit živobytí přece, byť jen na krátký čas, vyplnila doba klidu a rozjímání.
Koleda, koleda, Štěpáne ……..
S Vánocemi na českém venkově byly tradičně spojeny koledy. Šlo o obchůzky domácností, jejichž cílem bylo přinést do hospodářství štěstí i blažený život. Snad proto na řadě míst se těmto návštěvám říkalo „štědruchy“.
Později pojem koleda byly označovány i drobné dary, které koledníci většinou pomocí popěvků, říkánek a především písní, rovněž koled, vyžadovali od navštívených osob. Koledy opěvovaly narození Ježíška, z mnohých čišel vtip a nazírání člověka na svět, mnohé postihovaly, co se v průběhu koledování přihodilo. V podhůří se v nich často odrážely místní zvyky a zvyklosti.
Na koledu chodívali žebraví žáci a většinou malé děti. Koledníky byli však i kněží, kostelní zpěváčci, své spádové oblasti procházeli i učitelé. V průběhu vánočních dnů koledníci přicházeli do rodin na Štědrý den, na sv. Štěpána i na Nový rok. Zvláštní kouzlo měla koleda na Tři krále.
Králové Kašpar, Melichar a Baltazar nejprve zazpívali slavnou koledu My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli zdaleka . . . . Pak nabízeli svěcenou vodu, která zaručeně zabránila zimnicím a mnohým nemocem. Tříkrálová svěcená voda měla velikou moc. Léčila nejen mnohé neduhy, ale dávala sílu nově narozeným zvířatům. Vodou „mudrci“ vykropili dům, často i dvůr a zájemcům ponechali i trochu na vysvěcení polí. Proč právě tyto prostory? Věc je přece jasná. Tříkrálová voda z nich spolehlivě vyháněla čarodějnice a škůdce. I svěcená křída nebyla k zahození. Jí přece králové označovali každý navštívený dům svými iniciálami K + M + B. Ty se směly smazat jen před velikonočním úklidem nebo při hromnicích. Kdo si je nechal na dveřích po celý rok, měl doma zaručen dostatek živobytí. Pokud měl kdo jakýkoliv bolák, kruh vytvořený kolem něj bránil jeho dalšímu šíření a většinou zařídil jeho krátký konec.
Pokud se kdo v den Tří králů před východem slunce umyl sněhem, jistě měl krásnou bílou pleť. Věřilo se, že ten, kdo se v ranní době ponoří až po bradu do studené vody, nebude po celý rok trpět nemocemi.
Koledy a vánoční básně psali renomovaní autoři, ať se již jednalo o hudebníky nebo básníky. Je však velké množství vánočních koled, u nichž jména autorů neznáme. Ty zahrnujeme do skupiny lidových projevů. Právě ony však vynikají nejen svojí něhou a láskou k Vykupiteli, ale mnohé zobrazují realitu doby svého vzniku. Někdy v polovině 19. století vznikla mezi městy Semily a Vysoké následující koleda.
Štěstí, zdraví, pokoj svatý vinšujeme vám,
nejprvněji hospodáři a potom všem dítkám.
Z daleka sem jedeme
U Betléma ležíme,
Kde se narodil Kristus Pán
V městě Betlémě.
Narodil se o půlnoci,
posílá mě k vám,
máte mi dát koladničku
a já mu ji dám.
Chlebíček on nechce bráti,
nakrmila ho už máti;
jen tolary a dukáty
máte posílati.
Prosím pěkně, vyslyšte mě,
neb já musím do Betléma
dítě kolíbat.
To dítě je Pán veliký
a ten vám to zaplatí
budete se s ním radovati
v nebi na věky.
Advent a jeho svatí
V současné době se často setkáváme s pojmy advent, adventní dny, adventní doba. Mnozí z nás často nevědí, co se pod těmito slovy skrývá.
V Naučném slovníku najdeme, že se jedná o liturgické období ohraničené čtyřmi nedělemi před Štědrým dnem. Slovník cizích slov uvádí, že doslovným překladem je doba očekávání a naděje příchodu Ježíše Krista.
Pro nás prosté občany předvánoční čas. Dny počátku adventu se mohou pohybovat od 27. listopadu do 3. prosince. Jeho konec je však dán přesně. Je jím 15. hodina Štědrého dne.
O první adventní neděli začíná pro věřící nový církevní rok. Zároveň se však připravují na Kristovo narození a jeho příchod. Druhá neděle se nese ve znamení pokání, třetí charakterizuje výraz „gaudete“, tedy radujme se, veselme se. Čtvrtá adventní neděle vede věřící k rozjímání o událostech, které s narozením Ježíše souvisejí.
O mších výše uvedené myšlenka utvrzují i barvou svých liturgických oděvů, kauzulí, která je přesně dána. V adventní čas církev připomíná některé svaté a jejich význam pro náboženský svět. Prvním z nich je svatý Ondřej, jehož svátek stojí na rozhraní nastupujícího adventu. Své jmeniny sv. Ondřej slaví 30. listopadu. Svatý Ondřej byl učedníkem svatého Jana Křtitele. Je patronem dívek a žen, které se v kouzelném dni jeho svátku pokoušejí zjistit, odkud přijde a kdo bude jejich nastávajícím.
4. prosince najdeme v kalendáři jméno svaté Barbory. V předvečer jejího svátku zavěšovaly děti na okna domů punčochu a ráno netrpělivě spěchaly zjistit, jaké dobroty jim Barbora uchystala. Tento zvyk však v současnosti ustupuje do pozadí v porovnání se svatým Mikulášem nebo štědrovečerní nadílkou. Nelze opomenout, že se Barbora stala patronkou dělostřelců. Dosud je živá tradice pořizování tzv. barborek, tedy větviček třešní, které, pokud rozkvetou do Štědrého dne, přinesou do rodiny svatbu. Církev ji uznává jako mučednici, o jejímž osudu rozhodl krutý pohanský otec. Dnes rozhodně fandíme svatému Mikuláši a jeho andělsko-čertovskému doprovodu. Tento dobrotivý stařík býval kdysi biskupem v Myrně v Malé Asii. Proslul svojí neobyčejnou dobrotou. Zvláště v nočních hodinách utajeně obdarovával všechny potřebné. Dnes přichází s dárky a svým doprovodem mezi děti, hodným přináší nejrůznější dary, zlobivce pak odměňuje čert metlou. Nakonec se však Mikuláš přece jen ustrne i nad takovým neposedou. Zda přináší finance i vdavekchtivým dívkám a ženám však úzkostlivě tají. Je zajímavé, že v Čechách jeho jméno nosí kolem sto třiceti sakrálních staveb počínaje chrámem sv. Mikuláše v Praze či děkanským chrámem v Turnově. Hned následujícího dne 7. prosince je připomínán svatý Ambrož. Toho v minulosti na některých místech naší vlasti představoval chlapík, který procházel kolem kostela. Na sobě měl bílou košili, přes obličej závojík a na hlavě černou špičatou čepici. V jedné ruce se mu pohupoval uzlík s různými dobrotami, ve druhé třímal metlu. Za soumraku se kolem něj shromažďovaly především děti. Ambrož je honil a hrozil výpraskem, nejkurážnější dokázal uhodit i metlou. I on čas od času sáhl do uzlíku a dal dětem sladkou odměnu. 13. prosinec je v kalendáři vyhrazen svaté Lucii. Její den je spojován s pranostikou: „Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“ V tento den se po vesnici pohybovaly v bílém ženy. Lucky - eterické ženy - byly jakousi obdobou třebas Ambrože. Obdobně se i chovaly. O dalších svatých a jejich činech by bylo možno psát i dál. Ale jejich svátky se konají až po ukončení adventních dnů.
Na závěr proto jen několik pranostik, které k adventnímu období u nás vznikly.
„Na den svatý Barbory jsou k jídlu nejlepší bandory“
„ Na den svatý Barbory, kolovrátky z komory - máš-li napřesrok se vdáť, musíš se do přádla dáť“
„Nekalo v zejmě bez mrazu, jako v lítě bez prahutě /tepla, horka/“
„Vo adventě dříme basa, zato přástvy má zas chasa“
„Mnoho sněhu, mnoho hub, ale málo chleba“
„Sou- li na Vánoce světlý noce, bude dosť chleba i ovoce“
Město Rychnov u Jablonce nad Nisou
Husova 490
46802 Rychnov u Jablonce nad Nisou
IČO 00262552
Bankovní spojení 963232349/0800
Telefon: +420 488 880 921
Datová schránka: fjxbbm5
46802 Rychnov u Jablonce nad Nisou
IČO 00262552
Bankovní spojení 963232349/0800
Telefon: +420 488 880 921
Datová schránka: fjxbbm5
Úřední hodiny
| Po | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
| Út | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 14:00 |
| St | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
| Čt | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 14:00 |
Stavební úřad
| Po | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
| St | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
© MěÚ Rychnov u Jabl.n.N.