Bude Rychnov kráčet po větru nebo proti větru

14. února přijde na pořad jednání zastupitelstva opět záležitost větrných elektráren. Od loňského roku, kdy se diskutovalo, zda v této otázce vyhlásit referendum, se situace poněkud změnila. Nejen že je dnes mezi investory na vybranou. Stačí se podívat z pelíkovického hřebene směrem k Liberci a vidíme, že využití větru pro výrobu elektřiny se k nám velmi přiblížilo.

K serióznímu rozhodnutí, zda se angažovat v tomto dnes atraktivním podniku, je samozřejmě třeba znát co nejvíce aspektů využití větrné energie. V zastupitelstvu se o všech možných i nemožných vlivech už mnohokrát diskutovalo a různí příznivci i odpůrci už v podstatě jen opakují již řečené.

Domnívám se, že jediným faktickým sporným argumentem je estetika, tedy vnímání vrtule v krajině. On totiž neexistuje žádný závazný předpis, jak vnímat zásah do krajiny. Otázka, co je hezké a co ošklivé, je někdy individuální a nezobecnitelná. Tomáš Feřtek se v srpnovém Reflexu z loňského roku v článku "

Líbí se vám větrné elektrárny?" ptá: "Co vás napadne, když se podíváte na fotografii krajiny s větrnými elektrárnami? Že je točící se vrtule na šedesátimetrovém stožáru v krajině docela hezký objekt – landart v praxi, nebo že to je jen další prznění obzoru srovnatelné s elektrárenskými komíny a věžemi mobilních operátorů? Já pro ně mám slabost, ale uznávám, že někdo to může zcela legitimně vidět přesně naopak." Ing. Tomáš Málek v minulém čísle Zpravodaje dává na tuto otázku následující odpověď: "Točící se vrtule na několikadesítek metrovém stožáru nejsou v krajině hezké objekty. Je to prznění obzoru srovnatelné s elektrárenskými komíny a věžemi mobilních operátorů. Je to "Landart" v praxi?" (viz článek "Quo vadis Rychnove?"). Takto jednoduše skutečně otázku redaktora Reflexu zodpovědět nelze.

V Nové Vsi v Horách (Krušné hory) byla začátkem roku 1994 postavena větrná elektrárna italského výrobce WEST s označením MEDIT 320 kW. Koncem června 2003 byla nainstalována v sousedství větrná elektrárna o výkonu 1,5 MW od výrobce Re power, typ MD–70. Tyto informace jsem čerpal z internetu. Dotazem na jejich obecním úřadě jsem zjistil, že obce se před výstavbou nikdo na nic neptal. Nikdo v obci ovšem neprotestoval, proto tam nyní mají dva větrníky. Obec z nich dostává ročně částku v řádu stotisíce korun (přesněji to paní nevěděla) a to bez toho, že by se jakkoli ve schvalovacím řízení či výstavbě angažovala. Na Božím Daru se naopak zvedla vlna nevole a v referendu se občané vyjádřili proti výstavbě, ačkoliv tam se obec v čele se starostou chtěla ve věci výstavby angažovat.

Když si na internetu prohlédnete stránky ekologických hnutí, zjistíte, že se rozdělily na příznivce a odpůrce elektráren. Jak je u ekologických hnutí zvykem, bojují obě strany zbraněmi nevybíravými i s použitím zkreslujících údajů a někdy skutečných dezinformací. Některé informace však vybízejí k zamyšlení. Odpůrci větrníků tvrdí, že elektřina z nich je státem a potažmo daňovými poplatníky silně dotována. Zástupci Greenpeace zase naopak uvádějí, že cena z klasických tepelných elektráren je skrytě dotována podporou nízké ceny hnědého uhlí a dalšími dotacemi do jejich provozu (odsiřování apod.). Neumím spočítat, kdo má pravdu.

Zajímavá je také argumentace odpůrců větrných elektráren, že samotný vítr nás nespasí, jsou tu přece další obnovitelné zdroje, biomasa, bioplyn, fotovoltaické články, vodní energie. Těmto argumentům bych si dovolil oponovat. Vodních zdrojů k využití zase tolik nemáme a ty co máme, jsou většinou již využity. Spalování biomasy a bioplynu je na první pohled velice efektivní a jednoduché. Ovšem zkuste se zamyslet nad tím, jak získávat využitelný bioplyn nebo jak zásobovat hladovou elektrárnu dostatečným množstvím biomasy. Využití biomasy je u nás zatím v plenkách, ale uchytí–li se, troufnu si tvrdit, že představa o snadné obnovitelnosti tohoto zdroje dostane vážné trhliny. Snad nejvíc zkreslující je informace o možnosti nasazení fotovoltaických článků ve velkém. Tento způsob získávání elektrické energie je zatím zdaleka nejdražší a nejméně efektivní. Článek o ploše 0,5 m2 z produkce ostravské firmy Solartec má maximální výkon 50W. Fotovoltaická elektrárna, která by mohla konkurovat jednomu větrníku o maximálním výkonu 2 MW by tedy musela zakrývat plochu 20000 m2, tedy dva hektary. Ještě zajímavější je údaj o ceně takové elektrárny. Jeden výše uvedený článek stojí podle aktuálního ceníku firmy Solartec 10.000,– Kč. To je cena bez nutných akumulátorů nebo měničů na střídavý proud, upevňovacích zařízení a jiných vedlejších nákladů. Cena potřebného množství fotovoltaických článků by tedy byla neuvěřitelných 400 miliónů korun. I kdyby dal Solartec rasantní množstevní slevu, převyšuje cena fotovoltaické elektrárny větrnou o celý jeden řád. Pro tyto atributy se fotovoltaické články používají zatím jen na nepřístupných místech pro napájení nenáročných elektronických zařízení. Solární panely, které občas vidíme na střechách některých domů, fungují na jiném principu a pouze ohřívají vodu, elektřinu vyrobit neumějí.

Z uvedeného se zdá, že máme–li dostát jako republika slibům, s nimiž jsme vstupovali do Unie, bude nás muset větrná energie spasit. A nechlácholme se nadějí, že jednou vědci vymyslí zdroje energie, které nám umožní pohodlný život a přitom nebudou nikde vidět, nebudou nic ničit a budou dokonale obnovitelné.

Diskuze