Kultura a sport

V Bažině vystoupí Jablkoň

František Chlouba 05.05.2005 16:33

V pátek 27. května zavítá do našich končin opět známá skupina Jablkoň. Z dalšího pochopíte, že o kapele nemůže mluvit nikdo jiný, než její zakladatel, autor a dobrý duch Michal Němec:

Jablkoň a její podskupiny

Vzhledem k tomu, že žánrový záběr skupiny je velmi široký, rozhodli jsme se jednotlivé druhy programů poněkud rozlišit, aby posluchač měl možnost lépe se orientovat. Jednotlivé programy se sice do určité míry prolínají, nicméně si zachovávají svůj vlastní, odlišný charakter. Jiným slovy: vždycky je to Jablkoň, ale v každém programu trochu jiná.

Malá lesní Jablkoň – folková, písničková. Většinou hraje písničky z alb Bláznivá a Písničky. Obsazení je většinou vyloženě písničkářské (Michal, Martin), nebo také folkrockové (Michal, Martin, Johnny).

Jablkoň – tradiční Jablkoň, která hraje skladby z celého žánrového spektra, ale především z alb Baba Aga a Machalaj. Umí být rocková, folkrocková, alternativní, i mírně nadžezlá. Hraje ve složení Michal, Martin, Johnny, Petr, nebo jen ve třech (bez bicích). Této mutaci se občas říká Velká polní, ale zatím se to příliš nevžilo.

Jablkoň & Svěcený – Michala, Martina, Johnnyho a Petra doplňuje Jaroslav Svěcený. Tento seriozní výhonek se pohybuje v oblastech experimentální vážné hudby a hudby alternativní. Repertoár je čerpán především z alb Jablkoň & Svěcený a Mumlava.

Symfonický Jablkoň – Jablkoň & Svěcený, doplněný symfonickým orchestrem. Program tohoto circa sedumdesátihlavého tělesa je zachycen na "živém" albu Symfonický Jablkoň.

Nutno dodat, že tento orientační systém, některé naše příznivce natolik dezorientoval, že se v nás už vůbec nevyznají. Nicméně je jasné, že přijde–li někdo na malou lesní Jablkoň s největší pravděpodobností neuslyší skladby Sázava, Padání, Pulitr, Lidová, Dobrá ruka apod. Na druhé straně při poslechu Jablkoně a Svěceného téměř určitě nenarazíte na písničky Bláznivá, Nesmělá, Bára miluje Káju, Teta apod. Pokud přijdete na Jablkoň (takříkajíc holou) je možné úplně všechno. Případné dotazy rád zodpovím.

Pokud mluvíme o sobě, bývá obvykle lepší nechat za sebe hovořit jiné. Není možné nepřipomenout článek o Jabloni od Jiřího Černého, který byl původně napsán pro letáček Pragokoncertu, potom se objevil jako sleeve–note na obalu desky Devátá vlna a po steronásobném zopakování v nejrůznějších článcích a recenzích stal se klasickým.

Obsazení skupiny se pohybuje od dvoučlenné sestavy, přes tříčlennou, čtyřčlennou atd… až do sedmdesátihlavého Symfonického Jablkoně.

Uvádíme složení tvrdého jádra skupiny, tzv. Velké polní Jablkoně:

Michal Němec (1959) zpěv, kytara

Služebně nejstarší (zakládající) Jablkoň. Po odchodu …… téměř výhradní autor. Protože je i největší a nejtěžší, patří mu předsednictví v Jablkoňské správní radě.

Kromě pošťáka dělal traktoristu, technika v televizi, kominíka, montéra komínových vložek atp. Jeho posledním civilním zaměstnáním bylo topení v kotelně. Vedle toho, že kdysi sám hrál volejbal, byl dlouhá léta trenérem děvčat a je držitelem několika titulů mistra republiky. Hrával i ragby a spoustu dalších sportů, protože je hravý.

Rád přemýšlí o ničem, ale příliš se mu to nedaří. Ostatní koníčky si nechává do důchodu, nebo příštího života.

Martin Carvan (1964) akustické kytary, sbor

Služebně druhý nejstarší Jablkoň. Nenápadný muž, velmi nápadně hrající na akustickou kytaru. Po slivovicovém puči v roce 99 se dosadil do funkce vedoucího skupiny.

Kytaru vystudoval a teď na ni hraje a hraje a učí. Do Jablkoně vešel rovnou z AMU na doporučení profesora Štěpána Raka. Je členem různých vážnohudebních komorních seskupení a vystupuje i sólově. Protože i on je hravý, také rád sportuje (hlavně tenis a volejbal).

Je vytrvalým řidičem; zaspal pouze jednou. Zrušil auto i příves, ale Jablkoň zachoval. Díky, Martine.

Johnny Jůdl (1974) baskytara, fagot, el.kytara, zobc.flétna, sbor

Jako nejmladší dostal funkci plavčíka a tu si udržel. Své holohlavé nadřízené provokuje dlouhými vlasy a drzými laufy na některý z nástrojů.

Momentálně studuje fagot a svůj čas spravedlivě rozděluje mezi hudbu a spaní. Hraje také se skupinami Trilobeat a Kujooni ze Slaného a v různých komorních formacích, zaměřených na vážnou hudbu.

Občas si dá týden hladovku (při ubývající Luně) a stává se slaboučkým jako věchýtek. Přestože nesportuje, je pochopitelně také hravý, neboť bez toho to v Jablkoni nejde.

Petr Chlouba (1961) bicí, perkuse, vibrafon, klávesy, sbor

Je sice služebně nejmladší, ale protože ostříháním se dohola projevil dostatek vkusu, byl při nástupu jmenován šéfem bicí sekce. Od svého předchůdce převzal cit, hravost, hubenou postavu a stravovací zvyky. Na rozdíl od něj přitvrdil a dupák šlape v pravém gardu.

Vystudoval bicí, bubnoval s Originálním pražským synkopickým orchestrem (OPSO), hrál na vibrafon a ve freejazzovém "Triju". Nyní vedle Jablkonění ještě učí na bicí, dělá hudebního režiséra a občas zaskočí i mezi frakouny do vážných sfér.

Jeho povoláním, zaměstnáním i koníčkem je hudba. Má rád zkratky (často velmi, velmi dlouhé).

Své koncertní začátky roku 1977 si Jablkoň odbyla na Pražských jazzových dnech ve sportovní hale na Folimance, v divadélku v Nerudovce, na Valašském špalíčku a na různých dalších akcích, kde příliš nezáleželo na žánrovém škatulkování, neboť Jablkoň byla nezařaditelná. Posléze však této zvláštní hudbě přicházeli na chuť také folkaři a tak došlo i na Portu, Prázdniny v Telči, Moravské folkové léto, Lipnici a spousty dalších festivalů a klubů.

Koncem osmdesátých let se Jablkoň objevovala především mezi písničkáři či folkovými a trempskými skupinami a příležitostně i mezi jazzmany či rockery. V těchto letech byla také navázána spolupráce s mistrem zvuku Petrem Wernerem z Brna, který se později stal nejen spolupracovníkem, ale dalším (neviditelným) členem skupiny.

Poznávání a zrání let osmdesátých vyvrcholilo pro skupinu vydáním legendárního alba Devátá vlna. Hudba Jablkoně se zároveň objevovala i na různých zahraničních undergroundových výběrech, a dokonce i český rozhlas a televize zaregistrovali existenci Jablkoně.

Dalším vrcholem byly koncerty na festivalech v dánském Skagenu a Roskilde, kde se Jablkoň potkala s – tehdy právě pěrestrojkovým – Bulatem Okudžavou, ale také s hvězdami Suzanne Vega, Joe Cockerem, Gipsy Kings, Pere Ubu a spoustou dalších muzikantů.

Koncem roku 1989 se Jablkoň zprofesionalizovala a rozšířila obsazení o Martina Carvana ze Slaného (studoval kytaru na Lidové i Státní konzervatoři a posléze také na AMU).

Originální jablkoňský styl a otevřené hranice během krátké doby dostaly skupinu do ciziny a Jablkoň začala slavit úspěchy v Evropě. Především Belgie, Holansko a Německo vytvářely pro Jablkoň domácí prostředí. Spojení s vážnohudebním houslovým virtuozem Jaroslavem Svěceným se v roce 1991 proměnilo ve velmi úspěšné album Jablkoň & Svěcený a hned následující rok vyšlo album Baba Aga, které bylo jakýmsi průřezem dosavadní tvorby. Obě alba ve svém studiu CS SOUND JALOVEC natočil a režíroval Petr Werner.

Skupina dál koncertovala a její nezařaditelnost otvírala cestu na festivaly nejrůznějšího zaměření. Tak se stalo, že třeba z punkového doupěte v Rotterdamu se jelo přímo na vážnohudební Flanderen festival do Gentu, zatímco hned následující koncert byl ve folkovém Rudolfstadtu. Příští (nezapomenutelné) Gentské vystoupení pak bylo nadžánrové a odehrálo ve věznici. Zvlášť pro ženy, zvlášť pro muže.

Kromě pokračující koncertní činnosti Jablkoň a Svěcený navázali kontakt s Filmovým symfonickým orchestrem (FISYO). Pod vedením dirigenta Leoše Svárovského tak vznikl program Symfonický Jablkoň, který měl premiéru na Bachovském festivalu ve Frankfurtu n. O. Zvukový záznam z reprisy v pražském Paláci kultury, který natočila Česká televize, byl pak použit k vydání alba Symfonický Jablkoň.

V polovině roku 1994 definitivně odešel zakládající …… a byl nahrazen Ďusi Burmečem z Otrokovic (studium hry na kytaru absolvoval na Státní konzervatoři a AMU). Burmeč se také hned v Babicích u Brna podílel na natáčení dalšího alba Machala, které vyšlo v roce 1995 a vlastně završilo celou dosavadní etapu činnosti skupiny.

V roce 1997 pak vyšlo písničkové album Písničky, které bylo skoro tak normální, že se v Jablkoňské tvorbě stalo pravděpodobně největším překvapením. S tímto albem, na kterém se podíleli např. Michal Gera, Filip Spálený, Günter Kočí, Mojmír Bártek a další, se skupina zároveň vrátila ke koncertní činnosti v Čechách, kterou předtím na téměř deset let přerušila.

1999 – 2001

Velký třesk: Ďusi Burmeče nahrazuje muzikant ze Slaného, multiinstrumentalista Johny Jůdl (studující na konzervatoři hru na fagot). K bicím místo …… usedá Pražák Petr Chlouba (bicí na Státní konzervatoři), a tak z původní sestavy zůstal jen Němec.

Pod folkovou mutací názvu MALÁ LESNÍ JABLKOŇ vyšlo téměř folkové album Bláznivá, na kterém kromě již tradičního hosta, tubisty Filipa Spáleného, hostuje i dětský sbor Skřivánek ze Židlochovic pod vedením Zdenky Vrbové a zpěvačka Iveta Kotrmanová z Liberce.

Narodilo se další album projektu JABLKOŇ & SVĚCENÝ Mumlava (2001), které navazuje na to první z roku 91. Není určeno pro vyhraněné písničkové příznivce (i když kdo ví), spíše pro tu otevřenější, tradicemi nepříliš zatíženou část přívrženců moderní vážné hudby. Pro ctitele všeho ulítlého je sice prý ulítlé poněkud nedostatečně, ale o to víc z něj nerušeně sálají spousty hudebních nápadů oblečené do typické, jablkoňsky hravé, virtuozní instrumentace. Je to zkrátka album přesně pro ty posluchače, kteří ho chtějí poslouchat. Dle předpokladů, boduje především v zahraničí, ale i u nás si už získalo až překvapivě mnoho příznivců.

2002

Jablkoň připravuje a natáčí nové písničkové (malé lesní) CD, které jako vždy, bude úplně jiné, než ta předchozí.

Po letech nesmělého namlouvání Jablkoň navazuje spolupráci se skvělou americkou taneční, divadelní, artistickou a bůhvíjakou ještě skupinou The Second Hand. Ta při svých jedinečných vystoupeních využívá mnoha jablkoňských skladeb, a tak bylo dohodnuto vytvoření společné show.

Koncertní činnost Jablkoň spravedlivě rozděluje mezi zahraniční a domácí scénu. V česku je pak vidění především na podiích folkových a rockových, ale samozřejmě i ostatních např. jazzových, nebo těch vážných.

Začíná se rodit další album projektu Jablkoň a Svěcený, které navazuje na to první z roku 91. Toto album zřejmě příliš nepotěší vyhraněné písničkové příznivce (i když kdo ví), ale zato si jistě přijdou na své otrlí avandgardisté a notoričtí odmítači všeho, co se dá jen tak jednoduše poslouchat.

2003 – 2050

Jablkoň jablkoňuje a jablkoní a v tom jablkonění konce není…

Tolik Michal Němec a nám zbývá jen popřát všem, kteří nezaváhají a v pátek 27. května v 19.00 přijdou do sálu areálu Beseda v Rychnově, aby si užili co nejvíc jablkoní hravosti.