Sedm statečných

O větrných elektrárnách toho bylo už v našem zpravodaji napsáno dost, přesto mi to nedá, abych se k nim ještě jednou nevrátil také.

Argumentů pro i proti výstavbě bylo napsáno i řečeno více než dost. Já se chci pozastavit jen nad jedním pro mě nepochopitelným, ale ne nezajímavým detailem. O větrných elektrárnách se poprvé začalo mezi zastupiteli diskutovat v souvislosti s aktivitou Ing.Paška, který jako zástupce renomované německé firmy první projevil zájem elektrárny v našem katastru vystavět. Od té doby již uplynuly dva roky, hodně se změnilo a ta nejdůležitější změna, která v mezidobí nastala, bylo hlasování městského zastupitelstva z loňského podzimu, na kterém schválilo vypsání veřejné soutěže na provozovatele větrných elektráren. Zastupitelé tehdy počtem hlasů 10:5 projevili zájem o nějakou formu účasti na tomto projektu.

Výběrové řízení proběhlo ve dvou kolech a téměř všichni zastupitelé se aktivně těchto kol zúčastnili. Měli možnost se velmi podrobně seznámit s tím, co větrné elektrárny městu přinesou, o co je naopak ochudí, měli možnost posoudit, co z oněch argumentů pro a proti jsou argumenty logické a věcné a co je jen hysterie s název Syndrom NIMBY (not in my back yard). Poprvé jsem tuto zkratku slyšel od kolegy Ing.Hudce v souvislosti s uvažovanou výstavbou rekreačních rodinných domů na Pelíkovicích, který ji popsal jako situaci, kdy něco, co je obecně vnímáno jako prospěšná věc, je jedincem vzápětí velmi negativně přijímáno z toho důvodu, že realizace se má uskutečnit v jeho bezprostředním okolí. Například pan X bude tvrdit, že výstavba dálnic je velmi prospěšná věc, protože zkracuje vzdálenosti, umožňuje ekonomický růst regionu atd., ale běda, kdyby mu ji někdo chtěl postavit za domem. To se pan X začne dovolávat různých průzkumů, které dokazují pravý opak toho, co předtím tvrdil a bude se snažit dosáhnout toho, aby k realizaci výstavby buď nedošlo vůbec nebo došlo, ale někde jinde.

Z argumentů proti mi zbyl jen jeden jediný, který shodou okolností formuloval také Ing.Hudec (to, že ho tu znovu zmiňuji, rozhodně neznamená, že proti němu něco mám, je to slušný člověk, kterého si vážím pro stálost jeho názorů, které ne vždy sdílím a navíc hraje dobře Mariáš) a sice, že výstavba by měla proběhnout na tzv. "pohledově exponovaném" místě. Lidově řečeno, že pelíkovický hřeben je na pohled hezký tak jak je a větrníky by tento pohled zkazily. Mě osobně pohled na štíhlé tubusy a ohromné vrtule větrníků naopak zaujme svou ladností tvarů, ve kterých se skrývá lidská práce a um a jejich vhodné zasazení do přírody ve mě budí zadostiučinění v tom, že člověk dokáže žít s přírodou v souladu a přitom ji bezbolestně využívat. Zřejmě jsem romanticky založený industrialista. Takže podle mě je tento argument individuální záležitostí každého jedince a nelze se jednoznačně přiklonit pro něj nebo proti němu. Jako silný argument pro jsem vnímal nabídku investorů městu podílet se na výnosech z vyrobené elektrické energie. Reálně tato nabídka mohla znamenat roční příjem do městské kasy 600–900 tis. Kč (mrzký, žebrácký /euro/groš, za který prodáme svou přírodu, jak řekl Ing.Hudec).

Dříve než se mohl vyhlásit výsledek výběrového řízení, bylo nutné změnit územní plán, který by výstavbu umožnil. Při hlasování na dubnovém zasedání městského zastupitelstva o změně územního plánu, která by tuto výstavbu umožnila, se našlo pouhých šest zastupitelů, kteří pro tuto změnu zvedli svou ruku. Já sám jsem se zdržel hlasování a to z toho důvodu, že jeden z dotčených pozemků, který byl uvažován jako vhodná lokalita pro výstavbu jednoho z větrníků, patří mému příbuznému. Ač mi to zákon o střetu zájmů přímo nepřikazoval, nechtěl jsem svým hlasováním zavdávat jakoukoli příčinu ke spekulacím o transparentnosti rozhodnutí našeho zastupitelstva, které se před poměrně nedávnou dobou nesly naším zpravodajem, webovou diskuzí na stránkách města a řečí mezi lidmi. Názor stálých odpůrců jsem chápal a byl jsem na něj připraven. Ale na co jsem nebyl připraven a čemu jsem neporozuměl, bylo to, že někteří z těch lidí, kteří na podzim 2004 řekli realizaci větrníků ano, ale ne za každou cenu a proto odsouhlasili vyhlášení výběrového řízení, se nyní svého rozhodnutí zřejmě zalekli. Chápal bych, kdyby změna územního plánu byla odsouhlasena a jako další bod jednání řádně projednán výsledek výběrového řízení, které by bylo třeba i zrušeno pro nedostatky v předložených nabídkách, pro jejich neatraktivnost nebo nedůvěryhodnost investorů nebo pro jakýkoli jiný důvod. To, co se stalo, jsem nepochopil.

Proto, když jsem se dozvěděl, že na programu květnového zasedání městského zastupitelstva bude tato změna územního plánu znovu, rozhodl jsem se, že tentokrát už svou ruku pro realizaci zvednu. Bohužel i tentokrát, už se mnou, nás bylo sedm.

Co říci závěrem? Jedna z mnoha direktiv evropského molocha v podobě komise EU přikazuje členským státům EU do určité doby dosáhnout předem stanoveného procentního podílu elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů na celkovém objemu výroby elektrické energie v daném státě. Protože ČR tento limit nesplňuje, dá se očekávat, že tento způsob výroby elektrické energie bude mít i nadále v naší zemi zelenou. Je ale docela možné, že se dočkáme toho, že investoři najdou v některé z okolních obcí větší pochopení než v Rychnově a že se tedy větrníky nad Rychnovem nakonec přece jen točit budou, jen o kousek dál na jiném "pohledově exponovaném" místě, které už ale nebude v rychnovském katastru. Odpůrci výstavby větrných elektráren se tak na ně budou muset stejně dívat, jenom Rychnov z nich nebude mít oněch 600–900 tis. předpokládaných ročních příjmů, které mohly být použity například k zahájení postupné generální opravy všech cest v našem městě od těch největších až po poslední pěšinku.

Diskuze