Fleret a Její Královské Veličenstvo

V pátek 17. června budeme mít opět tu čest přivítat v Rychnově významnou státní delegaci z Valašského království. Na oficiální návštěvu do hudebního klubu Bažina přijede samo Její Veličenstvo Královna Matka Jarmila Šuláková v průvodu Dvorní Kapely Valašského Království Fleretu. Oficiální program začíná v 19.00 v sále restaurace Beseda.

Možná je následující představování zbytečné, ale pro jistotu:

Fleret se svým repertoárem již téměř 20 let minimálně desetkrát do měsíce brázdí zpravidla vyprodané koncerty po celé České Republice, ale dokáže rozezpívat a roztančit i mnohatisícové publikum na obřích festivalech world music v sousedním Polsku nebo Slovensku, kde má tradičně svou četnou obec příznivců. A tak, ačkoliv by člověk tu a tam přece jenom potřeboval ke čtení textů Fleretu slovník valašsko–český, jeho muzika s texty spojená mluví jazykem nadnárodním.

Poslední roky dokazují, že cesta mezižánrových fůzí, na kterou se vypravil Fleret u nás mezi prvními, se stává jednou z nejprošlapanějších dálnic současné hudby. Proto nebylo náhodou, že si kapelu Fleret vybrala k hostování na World Tour '97 britská rocková legenda Jethro Tull, jejíž hudba má obdobnou lidovou genezi.

Fleret má nezaměnitelný zvuk. Jeho typickým znakem jsou regionální a lidové kořeny. Projevují se jak v obsazení kapely (housle, fujara, klarinet, flétny, mandolína) tak v jazyce textů (textař Libor Mysliveček rád, pěkně a vtipně využívá dialektu), v typických hudebních i pěveckých frázích a v melodice. Fleret těchto prvků využívá naprosto samozřejmě a přesvědčivě. Patří k nim. Lidovými kořeny se ale skupina neomezuje. Mísí je dohromady s rockem, s muzikou, kterou odmala slýchali vedle lidovky naživo na tancovačkách. Tento vliv je opět viditelný jak v nástrojovém obsazení (bicí, elektrické kytary) tak v charakteristickém způsobu zpěvu a struktuře skladeb. Muzikantská živočišnost a bezmála dětinská radost z muzicírování vytváří z folkrockové skupiny Fleret originální samorost na naší folkové i rockové scéně.

Na původ a valašskou hudební tradici navazuje Fleret velmi častým koncertním vystupováním s královnou lidové písně Jarmilou Šulákovou V jejich repertoáru se kromě valašských lidovek i valašského folku objevují písně nadregionální a publikum je vítá po celé republice.

Současné obsazení skupiny:

Zdeněk Hrach Hrachový – kapelník a manager Fleretu, autor hudby k většině písní, kytara, dvanáctistrunná kytara, mandolína, zpěv

Stanislav Stanley Bartošík – housle, kazoo, foukací harmonika, měchy dud, zpěv

Tomáš Coudy/Kody/Blecha Vunderle – baskytara, zpěv

Vítek Rokyta – el. kytara

Jiří Heglas Hlavnička – bicí nástroje, percussion, kazoo, trubka, zpěv

Jarmila Šuláková – zpěv – stálý host

Diskografie:

Sbohem galánečko – 1989 Panton (EP)

Tož vitajte, ogaři – 1991 Fleret Publikum

Secondhand – 1993 Monitor

Zafúkané – 1995 Tonus

Fleret + Jarmila Šuláková – 1996 W Music

Z húry dané – 1997 W Music (reedice k 15. narozeninám)

Tož tadyk ju máte – 1999 W Music

Tož ščasné a veselé – 2000 Multisonic

To najlepší – Kurnikšopatožtojo! (živě) – 2001 Multisonic

Trnkostroj – 2003 BMG

Pumkanonem – 2004 BMG

Jak zvládá Fleret nestandardní situace ukazuje následující Hrachova vzpomínka.

Veselé historky z koncertování aneb Umělci na šňůře

Při psaní tohoto příběhu si nalévám panáka slivovice na uklidnění, uléhám do horké vodní lázně a začínám vzpomínat. Ta vana je namístě, neboť ještě teď, když si tuto příhodu vybavím, mě polévá studený pot, a tak musím vykonat očistec.

Zmiňovaný přiběh se odehrál ještě v dobách, kdy s námi hrál Zdeněk Jurásek. Jako téměř každý, kdo ve Fleretu začínal, to byl člověk zcela nezkažený. Nekouřil, nepil, nemiloval …

V našem dobrém kolektivu se nejprve naučil pít, co pít, chlastat. Tak jak uměl do sebe rychle obracet gořalky on, to neuměl ani popelářský vůz polykat obsahy popelnic. Když začal s kouřením, hned jsme mu začali říkat Vesuv a poslední neřest, tu jsme ho nikdy neviděli vykonávat v praxi, ale že mu to asi šlo, lze usuzovat z toho, že si našel životem zkušenou ženu Evu. No a tady se vlastně začíná rozvíjet první historka.

Zdeněk měl naplánovanou svatbu, ale jako obvykle se termín shodoval s termínem koncertu Fleretu. Nešlo o koncert ledajaký, ale o jeden z nejprestižnějších festivalů folkové a trampské hudby, o strážnickou Zahradu, v tomto případě o jeden z prvních ročníků, který byl tak mladý a nezkažený, že by mu to mohl dnešní kolos festivalu závidět. Je jasné, že jsme si chtěli na tomto festivalu zahrát. Zdeněk, coby manažer kapely měl těžké rozhodování, ba co dím, on byl přímo mezi mlýnskými kameny. Z jedné strany tlačila Eva, ze strany druhé pak kapela. Podle hesla "toho bohdá nebude, aby valach z boja utikál" jsme samozřejmě vymysleli řešení, a to celkem netradiční – únos ženicha. Ne však do žádné blízké hospody, ale přímo do Strážnice na koncert.

Vytvořili jsme dvě skupiny. V jedné jsem byl já, čerstvý majitel vozidla Lada 1200, zvaného Sršeň. Dostal jsem za úkol připravit tzv. živnou půdu pro koncert, to znamenalo být na místě o den dříve, potvrdit příjezd kapely, vyřídit ubytování, v den koncertu pak nachystat nástroje, aby temperovaly a být k dispozici pořadateli, kontrolovat pořadí vystupujících a hlídat začátek našeho vystoupení.

Druhá skupina (to byl zbytek kapely, představovala trestnou výpravu) měla těžší úlohu: unést ženicha ze svatby (nevěsta o tom tak trochu věděla, aby nenásledoval hned rozvod) a přivézt ho do Strážnice na určitou hodinu.

V podstatě obě skupiny jely podle plánu. Já jsem již netrpělivě očekával příjezd kapely, abychom stihli vytemperovat nástroje. Kačes, který měl za úkol dopravit zbytek kapely a ženicha, měl žigulíka, ale kombi, a tak vozil aparaturu a nástroje. Konferenciér již několikrát připravoval živnou půdu pro kapelu Fleret, že již za dvacet minut bude vystupovat, potom za deset, za pět, za tři minuty. V tom mi spadl kámen ze srdce, neboť Kačesův červený žigul kombi již přijížděl. Vydechl jsem si podruhé, když jsem ve voze viděl rozzářeného ženicha Zdenála, celého v černém obleku i s motýlem a lahví slivovice na cestu. Jirka Brabec, tenkrát ještě ani ne moravský, již ohlašoval vystoupení naší skupiny, když jsem vítal kluky se slovy: "No to je dost, že jste tady! Vydělejte nástroje a jdeme na to." V ten moment jsme po sobě začali nechápavě koukat a už bylo jasné, že je průser ve vzduchu. Samozřejmě jsme byli na místě včas, ale bez nástrojů. Ty zůstaly na zkušebně ve Vizovicích. Tedy, jeden nástroj jsme měli – moji už několikrát přeladěnou a dobře vytemperovanou kytaru. To už ale Jirka Brabec vyvolával Fleret podruhé a my jsme prostě museli na podium. A tak se podruhé potvrdilo, že opravdu bohdá nebude, aby valach z boja utikál …

Vyzbrojeni nezměrnou odvahou a obrovskými zkušenostmi z pouličního hraní (Německo, Bavorsko, Francie) jsme se řítili na podium. Cestou jsme si od muzikantů, se kterými jsme se míjeli, protože právě skončili svou produkci, půjčili zobcovou flétnu a tamburínu a takto vyzbrojeni jsme koncert ve Strážnici odehráli. A to ke spokojenosti publika a k úžasu moderátorů i okolních muzikantů z toho, jak jsme se dokázali z neřešitelné situace vykroutit. Vysázeli jsme spoustu lidových písní a pár klasických Fleretovek (Trnkobraní, Sbohem galánečko). To byla naše šance, vsadit na jedinou kartu – zcela akustický koncert. A ono to vyšlo! Z handicapu jsme nakonec dokázali vytěžit. Ten koncert byl neopakovatelný a lidi to pochopili, vytleskali si několik přídavků a mě už tenkrát napadla myšlenka natočit lidové písně s Jarmilou Šulákovou.

Zdeněk hned po koncertě odjel na svatební hostinu a stihl i to podstatné – svatební noc – a my jsme teprve v klidu po bouři otevřeli láhve za svatby a pořádně ten den oslavili. Pilo se nejen na našeho kamaráda a ani jsme si neuvědomili, že bez něj. A tady končí tento příběh, snad i proto, že si dále vybavuji až ráno druhého dne. A je to možná škoda. Kdo ví, co jsme ještě ten večer spolu prožili.

Soutěž o vstupenky na koncert Fleretu a Jarmily Šulákové

Otázka: Fleret je kromě názvu světoznámé kapely také název sportovní šermířské zbraně. Popište, do které části těla je zásah této zbraně ve sportovním šermu platným zásahem.

Bohužel již vypršel termín pro odesílání odpovědí.

Správná odpověď: K platnému povrchu nepatří hlava a údy. Patří k němu pouze trup ohraničený nahoře čárou procházející 6 cm nad vrcholky klíčních kostí, na stranách švy jimiž jsou připevněny rukávy, které mají přecházet hlavu kosti pažní, dole vodorovnou čarou procházející na zádech vrcholky bederních kostí a odtud pokračující k místu, kde se sbíhají pohyby slabin.

Blahopřejeme vylosovaným výhercům, kterými jsou: Vlasta Novotná, Zdeněk Viker a Jana Schrotzová

Diskuze