Léčivé byliny (pole, luka, lesy, ...)

Trnovník bílý – "akát"

Kmen až 25 metrů vysoký s rozpukanou hnědošedou borkou s rozkladitou korunou z křivolakých a trnitých větví. Květenství tvoří bohaté hrozny z bílých a medově vonících květů. U nás se často pěstuje (stromořadí, k upevňování svažitých podkladů a zalesňování kamenitých strání/. Roste i na

nejhorších půdách. Druh roste planě v listnatých lesích atlantské části USA. Dnes se pěstuje ve značné části Severní Ameriky, od 17. století se objevil v Evropě. Prý trnovník vysadil v pařížské královské zahradě Jean Robin (odtud rodové jméno robinia) zahradník krále Ludvika XIII. Rozšíření trnovníku v Evropě nastalo již v 18. stol. a později se pěstování rozšířilo i do Asie, severní Afriky a na Nový Zéland. V teplejších oblastech zplaňuje a často zdomácňuje. Stává se pak obtížným plevelem, protože tlející listí v jeho podrostu hubí ostatní květenu. K dobrým užitkovým vlastnostem patří velká medonosnost (z jediného stromu poskytne včelám až 8 kg medu). Drogou jsou květy. Trhají se celá květenství a květy se z nich drhnou až před usušením. Pomačkané a zapařené květy jsou jako droga bezcenné. Droga má krémovou barvu, je šustivá , výrazně voní a medově sladce chutná. Výraznou vůni dodává droze silice obsahující nerol, farnezol, aldehydy a ketony s broskvovou vůní a další složky. Byly také nalezeny různé glykosidy a aminokyseliny. Dříve se uváděly léčby proti křečím, ale nověji to nebylo potvrzeno. Dnes se droga používá vesměs jen jako vzhledová, čichová a chuťová úprava některých čajových směsí. Na rozdíl od ostatních částí trnovníku nejsou květy jedovaté. Kořeny, kůra, větévky i semena jsou jedovaté, protože obsahují jedovaté bílkoviny robin a fazin.

Trnovník se vzhledem k obsahu jedovatých bílkovin (toxalbuminů) řadí mezi rostliny nebezpečné pro dobytek volně se pasoucí. Otravy se projevují průjmy, kolikou, špatným dýcháním, srdeční slabostí a křečemi přecházejícími v ochrnutí až smrt dobytka.

V zemích Blízkého Východu se ještě udrželo používání akátových květů při přípravě aromatických vod a jako přísady při výrobě limonády, pravé granadiny.

Pro dnešní lékařství je význam i používání akátu jen málo důležité.

Diskuze