Jak žil Rychnov v roce 1920

Spolek vysloužilých vojáků (dříve spolek veteránů) zaslal na obec přípis, ve které je požadováno zřízení pamětní desky v poli padlým nebo zahynuvším bojovníkům. Odborný učitel Endler míní, že by bylo lepší peníze potřebné na válečný pomník použít na zaopatření válečných vdov a sirotků.
Stran mateřské školy dal učitel Langer ve známost, že na posledním zasedání obecní školní rady bylo rozhodnuto mateřskou školu zrušit a zůstatek její pokladny v částce 3.100 korun předat obci.
Na zasedání, které se konalo 23. prosince, dal pan Rudolf Peukert jako předseda obecní školní rady ve známost, že ve školách nastal nedostatek uhlí. Bylo rozhodnuto obrátit se na majitele továrny pana Haasise, aby přenechal školám jeden vagón uhlí.
Pan starosta Jäger informuje, že městu byl úřadem povolen bytový úřad, což má vstoupit v platnost 1. ledna. Podle paragrafů 2, 3 a 29 má být tento úřad obsazen jedním předsedou a čtyřmi přísedícími, sestávajícími ze dvou majitelů domů a dvou nájemníků.
Předseda tržní komise pan Josef Milde informoval, že příjmy z posledního výročního trhu činily 556 korun, výdaje 214 korun, takže přebytek dosáhl 342 korun.
O žádosti pana tajemníka Kutschery o zvýšení jeho platu včetně příspěvku na 19.993 korun se rozpředla delší diskuze. Na plat v takovéto výši mají nárok pouze úředníci s vysokoškolským vzděláním. Pokud také zákon stávajícím úředníkům uznává praxi namísto požadovaného vzdělání, pak se může obecní zastupitelstvo s ohledem na službu ve zdejším úřadě, kde nemůže být řeči o vlastní konceptní službě, rozhodnout nanejvýš k tomu, že pan tajemník může být postaven na úroveň úředníka se středoškolským vzděláním, a to také pouze za předpokladu, že tyto finanční náklady bude vůbec možno zajistit.
Pan starosta Jäger požádal rovněž o zvýšení svého příjmu. Byl předložen návrh městského radního zvýšit tento příjem o 100 korun měsíčně, když pan starosta převezme účetnictví. O tomto bodu se rozvinula delší debata, která skončila tím, že na návrh pánů Rudolfa Strackeho a Rudolfa Peukerta bylo schváleno zvýšení příjmu bez jakékoli podmínky.
Pan učitel Langer předložil návrh, aby daň ze psů byla od 1. ledna 1921 zvýšena ročně z 5 na 10 korun. Tento návrh byl přijat.
V roce 1920 se uskutečnilo první sčítání lidu v československé republice, podle něhož hostil Rychnov v té době 2590 katolíků, 52 starokatolíků, evangelíků 24, židů 14, bez vyznání 69 a 17 Čechů (= československá národní církev). V celém církevním obvodu se nacházelo 5218 osob, z toho 4846 katolíků.
Církevní kroniky informují z roku 1920, že paní Katharina Lang věnovala 3000 korun na pořízení sanktusového zvonu pro malou věž. Cena zvonu činila 3535 korun, starý zvon byl prodán za 200 korun. Za sbírky a příspěvku Raiffeisen pokladny zůstalo ještě 680 korun jako fond k pořízení dalších věžních zvonů. Matriky zaznamenávají v roce 1920 68 křtů, 77 sňatků a 55 pohřbů.
Školní kronika informuje z roku 1920, že v obecné škole bylo 5 tříd s paralelkou v 5. třídě.
Počet žáků činil 265, z toho 137 chlapců a 128 děvčat.
Jako vedoucí obecné školy působil ředitel měšťanské školy Emil Wander. V 1. třídě vyučoval učitel Emil Preißler, ve 2. třídě Emil Schaurich, ve 3. třídě do 28. února zástupkyně Marie Huyer, od 1. března Arnold Seidel, ve 4. třídě učitel Johann Langer, v páté chlapecké třídě učitel Alfred Bröckelt, v 5. dívčí třídě do 31. ledna učitelka Olga Bondi a od 1. února učitel Eduard Schwanig.
Ve trojtřídní chlapecké měšťance byl třídním učitelem v 1. ročníku Heinrich Huyer, ve 2. ročníku Franz Posner a ve 3. ročníku Fritz Endler.
Ve trojtřídní dívčí měšťanské škole působily jako třídní učitelé v 1. ročníku odborná učitelka Adelheid Lorenz, ve druhém ročníku Paule Vogt a ve 3. ročníku Henriette Püschel.
Chlapeckou měšťanku navštěvovalo 105 žáků a dívčí měšťanku 123 žákyň.
Katecheta Anton Ramsch vyučoval náboženství v obou měšťankách a od 3. do 5. třídy obecné školy, farář Hahn v 1. a 2. třídě. Starokatolické náboženství vyučoval farář Hermann Mertz a evangelické vikář Friedrich Hoser, oba z Jablonce.
23. února se vrátil Arnold Seidel jako poslední náš učitel z ruského zajetí do Rychnova.
28. května došel na zdejší obecní školní radu výnos zemského školního rady z 10. dubna 1920 číslo 1/A 1398/6-121.730, podle něhož se obecná škola v Rychnově odděluje od vedení chlapecké a dívčí měšťanské školy a je postavena pod vedení vlastním vrchním učitelem, jehož místo je z tohoto důvodu systemizováno.
Současně s tímto výnosem bylo stanoveno, že také chlapecká a dívčí měšťanka pokud jde o společné vedení budou odděleny, na základě čehož je pro oddělenou dívčí měšťanku systemizováno vlastní místo ředitelky.
Zdraví žáků bylo v celém školním roce uspokojivé. Školáci zůstali od jinde se vyskytujících nákaz ušetřeni, pouze kvůli nedostatku oblečení chudých žáků byla návštěva školy v zimních měsících významně narušena.
Školní sbírka na ochranu dětí a péči o mládež 20. prosince dala znamenitou sumu 620 korun.
23. prosince se konala vánoční nadílka a rozdělení zbývajících obecní školní radou opatřených 78 párů kožených bot s dřevěnými podrážkami, jejichž opatření si vyžádalo 2800 korun.
Poměry pracujících se k naší spokojenosti začaly po uzavření míru zlepšovat. Díky válečným reparacím a náhradám požadovaným od mocností středu plynuly do národního majetku států vítězných sil nepočítané miliardy. Cizí národy hýřily v přehnaném luxusu, naše skleněné a pasířské výrobky nacházely potřebný odbyt za jakoukoli požadovanou cenu.
Naše obyvatelstvo opět ožilo po letech válkou vyvolaných strádání opravdovým zlatým deštěm. Ačkoli potraviny a spotřební zboží byly také ještě drahé, dělnictvo vydělávalo dost peněz, aby mohlo zaplatit každou požadovanou cenu. Chléb a mouka byly také v roce 1920 k mání pouze na vládou vydávané lístky, přece však byl pod rukou k mání chléb za 30 korun a kilo mouky až za 20 korun.
Zatímco všechna odvětví průmyslu se těšila z dobrého vývoje, zůstala pouze olejomalba macešským dítětem lehkého vydělávání peněz.
Vlivem v Německu vypuknuvší inflace a ztráty hodnoty peněz kupovali mnozí snadným výdělkem zbohatnuvší lidé přes hranice za směšné ceny velké činžovní nebo obchodní domy.
Po několika letech, když se Německo opět zotavilo z inflace, byly zahraničním majitelům na takovéto lehce získané reality uvaleny vysoké daně a dávky, takže budovy se staly pro zahraniční majitele rychle bezcennými.
Sami rychnovští občané se nechali vést zdánlivým ziskem, uložili své peníze do berlínských realit, prosoudili ještě kapitál a neměli nakonec z jejich přes hranice propašovaných peněz přece jen docela nic než mnoho zbytečného hněvu.
Nejen ve velkém, nýbrž také v malém kvetlo pašování peněz a zboží tam a zpět. Papírové bankovky na miliony říšských německých marek byly u nás k mání za pár haléřů.

Diskuze