Kristiánov 2005

Jako každý rok, tak i letos jsme se hned na začátku prázdnin vydaly s paní Rellichovou a většinou holek z Tanečního studia Magdaléna na letní soustředění na Kristiánově.

Při odjezdu z Rychnova nám počasí příliš nepřálo (pršelo a byla zima), ale to nás vůbec neodradilo a už jsme se moc těšily na krásnou přírodu a spoustu legrace, kterou si tam vždycky užijeme.

Po příjezdu jsme si vybalily a začaly se rozdělovat do družstev. Každé družstvo si mělo vymyslet svůj název, znak a hymnu. Byla to velká zábava. Nakonec jsme se dohodly na třech družstvech: OTAZNÍCI, ČIPERKY a ČLOVÍČKOVÉ z KVÍTEČKOVA.

Druhý den dopoledne jsme začaly nacvičovat nové choreografie na nový školní rok a odpoledne jsme šly na "Tajný výlet" (dospělí nám nechtěli říct, kam vlastně jdeme, a tak mnohé z nás dodnes netuší, kde jsme to vlastně byly). Po 13 km ostré chůze jsme večer padly do postele a usnuly jako dřevo.

V pondělí krásně svítilo sluníčko, a tak jsme se vypravily koupat na Černou Nisu. Voda byla dost studená, ale to nás nemohlo zastavit. Celý den jsme se máchaly jako vodníci. Večer velké holky připravily pro ostatní pohádku O Blonďovlásce. Byla dost srandovní a všem se nám líbila.

V úterý jsme se učily drhat z provázků náramky a náhrdelníky. Docela nám to šlo a měly jsme tak hezké dárky pro maminky.

Středa byla celá "taneční" a večer jsme opékaly buřty a hrály různé hry. Dost jsme se při tom vyřádily, a tak jsme opět spaly celou noc jako když nás do vody hodí.

Ve čtvrtek jsme se daly do malování čínských obrázků. Docela mě překvapilo, jak se nám to povedlo. Všechny vypadaly (ovšem některé jen z dálky) jako od skutečných čínských malířů. Večer se konala závěrečná "Netradiční olympiáda". Jak už název napovídá, nebyly to klasické disciplíny, ale o to to bylo zajímavější a veselejší. Nejvíc legrace jsme si všichni užily u té poslední disciplíny – "krmení jogurtem se zavázanýma očima". Byly mezi náma i takový machři, kteří vše zvládli bez umazání (např. naše družstvo), ale ostatní měli jogurt všude, jen né v puse.

V pátek jsme se daly do balení, což byl pro mnohé z nás přímo nadlidský úkol (zřejmě se nám tam věci namnožily, protože nám kufry a batohy vůbec nestačily), a tak jsme s tím zápasily celé dopoledne. Po výborném obědě jsme se autobusem vydaly domů.

Už se těším na příště.

Diskuze