Malá rychnovská výročí

Hodil by se nám znalec rychnovských kronik. Jinak by se totiž nestalo, že bychom přehlédli taková sice malá, ale pro Rychnov významná výročí, o kterých se píše v I. farní kronice v části, otištěné právě v tomto čísle. Rychnov má dvě školní budovy. Malá byla postavena na počátku posledního čtvrtstoletí devatenáctého věku, velká právě v roce 1900 k oslavě padesátého výročí panování Františka Josefa prvního, císaře a krále. Školní výuka probíhá ovšem v Rychnově podle kronikářských záznamů již od sedmnáctého století, z doby starší, než je památný výnos Marie Terezie, který kromě povinné vojenské služby zavedl i povinnou školní docházku. Časy školní výuky ovšem byly různé s učitelé, ač společně s farářem a později také lékařem jediní vzdělanci v obci, žebrali od chalupy k chalupě. Právě před sto osmdesáti lety došlo k důležité události, zajímavé tím, jak tehdejší nový patronátní pán hrabě Rohan docenil význam školství pro sebe i své poddané. Ve výtahu z kroniky si přečtěte odstavec s názvem Stavba školy r. 1825. Pozornosti laskavých čtenářů se doporučuje fakt, že v době, kdy Rychnov mohl mít zhruba polovinu dnešního počtu obyvatel, přistoupilo se ke stavbě druhé školní učebny!

Druhé výročí by se hodilo spíše do kapitoly Zůstane kámen na kameni. Píše se o něm v odstavci kroniky s názvem Ozdobení obou soch v nikách frontispice. Frontispice je průčelí kostela, kde jsou dnes pouze obě niky. Sochy jsou uloženy v depozitáři a stejně jako před sto osmdesáti lety "mají velké trhliny a je už jen málo vidět z bývalého ozdobení". Z nik byly odstraněny v roce 1975 při opravě kostela "skupinou památkářů při OSP Jablonec", jak hlásá nápis v pravé dolní části průčelí kostela. Oproti roku 1825 se bohužel nenašli dobrodinci, kteří by sochy opravili, takže velké trhliny jsou dodnes.

Obě uvedená výročí mají jedno společné. Ukazují na obrovský posun hodnot v době historicky nepříliš dlouhé. V době, kdy bída byla pro nás neuvěřitelná a lidé šetřili každý halíř na dobu krutých zim nebo letního sucha a neúrody, našli se dobrodinci, kteří „pro slávu Boží“, tedy zadarmo zrestaurovali sochy (práce dnes honorované více než ministerská křesla), nebo kteří zaplatili stavbu druhé školní učebny, aby se sto padesát i více dětí netísnilo v jedné "seknici". Pravda, v případě školy mohl patron cítit onu v té době už málo populární a zastaralou povinnost feudála postarat se o své poddané. Ani toto směšné staromilství ovšem není dnešním časům neznámé.

Diskuze