Vlajka pro Tibet

Není dvojího utrpení,
jedno, které se děje nám a nějaké jiné,
vzdálené, které se děje jim.
Je jen jedno utrpení - nás lidí.
Ať je to kdekoliv na zemi.
A my se můžeme postavit na odpor.
Třeba jen tím, že vyjádříme svou účast.
Svou tichou láskyplnou solidaritu.

10. března zavlaje na mnoha radnicích nejen v naší republice vlajka, v jejímž středu se nachází bílá zasněžená hora. Přes tmavě modré nebe nad bílou horou se rozprostírá šest červených pásů, které zastupují šest původních kmenů, které žily na území dnešního Tibetu a jsou považovány za předky Tibeťanů. Jsou to kmeny Se, Mu, Dong, Tong, Du a Ra. Kombinace šesti červených pásů kmenů a šesti tmavě modrých pásů nebe symbolizuje nepřetržitou ochranu duchovních nauk a světského života černými a červenými buddhistickými ochránci...

10. března 1959 vypuklo ve Lhase lidové povstání Tibeťanů proti čínské okupaci. 80 000 životů stálo Tibetský národ toto povstání, kterým vyvrcholila agresivní protitibetská komunistická politika Číňanů, kterou vedli po svém vpádu do této mírumilovné země 21. října 1950.

Do Lhasy dlouhá staletí cizinci nesměli. Stará tibetská věštba praví, že cizinci jednou přinesou zkázu městu a celé zemi, a tak jim Tibeťané ve vstupu do Zakázaného města bránili. Ať už byl Tibet pod vlivem britských (po 1. světové válce) nebo amerických úřadů (nakrátko po 2. světové válce), Lhasa byla stále tajemná, i když dveře byly už pootevřené.

Cizí mocnosti respektovaly svéráznou kulturu Tibetu a přestože se občas pletly do jeho politických a tím i náboženských věcí, nijak zásadně jeho historickou kontinuitu nenarušily. Všechno se změnilo až vpádem čínských vojáků, kteří 9. září 1951 vpochodovali do Lhasy, aby započali barbarské dílo zkázy, které dosud neskončilo.

Příchodu tisíců Číňanů do Svatého města předcházela potupná "smlouva o mírovém osvobození", podepsaná tibetskou delegací v Pekingu v květnu 1951 v naději, že dají-li tibetští zástupci Číňanům najevo, když už neměli na vybranou, určitou vstřícnost, čínské úřady budou milosrdnější. Mýlili se.

Statisíce vojáků nejdříve, a to velmi rychle, celou zemi vyjedly a nastal nedostatek. Šok mírumilovných Tibeťanů zvýšilo zatýkání vážených tibetských osobností, násilné deportace mnichů a vůbec tibetského obyvatelstva do Číny a hromadné přesídlování Číňanů do Tibetu. Cílem bylo udělat z Tibeťanů národnostní menšinu v jejich vlastní zemi, což se podařilo. Dnes zbyla ve Lhase z původního obyvatelstva třetina. V roce 1984 Tibetská exilová vláda oznamuje, že následkem čínské invaze a okupace zemřelo 1,2 milionu Tibeťanů.

Zásadní a nekompromisní útok Číňanů byl namířen na náboženství, tedy na samý kořen tibetské kultury. Z 6259 klášterů v celém Tibetu zůstalo v roce 1962 pouze 8 klášterů nezničených. Velikou posilou a nadějí týranému obyvatelstvu se stal dalajlama v exilu. Uctívanému duchovnímu i světskému vůdci, ač původně nechtěl o odchodu ze země ani slyšet, se podařilo uprchnout dřív, než jej Číňané stačili zatknout a deportovat do Číny, aby o něm už nikdy nikdo neslyšel, jak to udělali i s jinými tibetskými představiteli (11. pančhenlama – po dalajlamovi představitel druhé nejvýznamnější duchovní linie, byl v roce 1995 ve svých šesti letech čínskými úřady unesen i s rodiči a do dnešní doby je zadržován na neznámém místě). Dalajlamův odchod nebyl dobrovolný. Odmítal opustit svůj národ v jeho nejtěžší chvíli, i když ho vysocí tibetští hodnostáři varovali, že zůstane-li, nepřežije. Nakonec museli spor rozhodnout bohové. Při obřadném losování ANO-NE, které lamové uspořádali, bozi určili, že dalajlama musí Tibet opustit.

Akce Vlajka pro Tibet vznikla v západní Evropě v polovině devadesátých let minulého století. Za deset let své existence se rozšířila na stovky radnic na západ i na východ od našich hranic. Jistě lze diskutovat o tom, které vlajky porobených národů nebo národů, kterým totalitně vládne vlastní příslušník, by měly být vyvěšeny jako symbol, že svoboda je nedělitelná. Vlajka pro Tibet však je symbolem závažnějším. Tibetský národ vyniká pěstováním duchovní kultury, kultury veskrze nenásilné. Takovýto národ je snadné porobit hrubou silou, ale právě pro potřebu oné duchovní kultury to nikdo po staletí nedělal, tak jako si po celé věky národy vážily svých mudrců, i když to byli lidé slabí, nemohoucí. Vlajka pro Tibet je symbolem toho, že svoboda je hodnota nepopsatelná a neuzamknutelná. Jak zpívali Voskovec s Werichem „svoboda v řetězech nevězí“. A právě kvůli vlastní svobodě je nutné chránit věci křehké a mírumilovné proti hrubé síle, spravedlnost proti násilí.

Více informací o čínské devastaci Tibetu, jeho národa a kultury můžete najít na www.tibinfo.cz, www.lungta.cz a jinde.

Diskuze