Abeceda léčivých rostlin

ZEMĚŽLUČ – hořký balzám

Díky hojivým účinkům byla zeměžluč ceněna již v antice, a to i přesto, že chutnala hořce. Český název je vlastně přesným překladem Pliniova názvu Fel terrae (Žluč země). Jinak lidově byla nazývána i jako tisícizlaté koření, cintorie (od latinského Centaurium erytraea Rafn), dále i jako kyřice, chlístník nebo hořká bylina. Rodový název Centaurium je dle báje odvozen od jména kentaura Chirona, který jako první poznal účinky zeměžluče a vyléčil si poranění, které mu způsobil Heraklés.

Je to zpravidla dvouletá bylina s 20 až 50 cm vysokou čtyřhrannou lodyhou, která je přímá, pouze v horní části vidličnatě rozvětvená. Květy s trubkovým kalichem jsou růžové, zřídka bělavé barvy. Zeměžluč kvete v červenci a srpnu. Rozšíření je značné - mimo Evropu roste i v severní Africe, odkud se k nám bylina dováží. Roste i v západní Asii až po Irán a zavlečena byla i do severní Ameriky. Roste od nížin do hor především na loukách, pasekách, travnatých lesních cestách a často i na obnažených půdách.

Nať poskytuje látku Herba centaurii a je velmi oblíbena v lidovém léčitelství a kromě toho se využívá i v likérnictví.

Lodyhy se odstřihávají asi 5 cm nad zemí a nať se pak suší v tenkých vrstvách na stinných a vzdušných místech. Správně usušená bylina si uchová světlezelenou barvu, květy zůstávají růžové. Pro vysoký obsah hořčin se bylina využívá k přípravě léčiv, podporujících chuť k jídlu a urychlujících trávení. V lidovém léčitelství se používá především při nechutenství, žaludečních potížích a na snížení kyselosti žaludeční šťávy. Podává se zpravidla ve formě výluhu, nejpozději ? hod. před jídlem. Někdy se uplatňuje i jako pomocný lék při cukrovce a v období rekonvalescence. Při dlouhodobém pravidelném pití se stomachický účinek byliny zeslabuje.

ZLATOBÝL - celík zlatobýl, svalník, celník, hadí nebo vysoký traňk

Prakticky ve všech evropských jazycích odpovídá jeho název latinskému druhovému jménu virga aurea. Anglicky Golden Rod, německé Echte Goldrute, francouzské Verge d´or, ruské zolotaja rozga stejně jako španělské Vara de oro znamenají totéž, co latinské virga aurea - zlatý prut.

Vyskytuje se v mírném pásmu celé severní polokoule. U nás roste roztroušeně od nížin vysoko do hor na slunných stanovištích, jako jsou světlé lesy, paseky, křovinaté stráně a okraje lesů.

Kvetoucí nať, jejíž vrchní část se od srpna do října seřezává v délce asi 30 cm, poskytuje látku Herba solidaginis. Suší se buď ve slabých vrstvách, nebo ve svazečcích ve stínu při teplotě do 40°C. Musí se sušit rychle, aby si zachovala barvu. Je bez pachu, slabě svíravé chuti.

Bylina obsahuje především saponinové glykosidy, třísloviny a hořčiny a malé množství silice.

Zlatobýl může být snadno zaměněn za starček hajní, který roste v řidších jehličnatých lesích a na pasekách. Oba druhy jsou si značně podobné. Starček má však zpravidla fialově naběhlou lodyhu a širší květenství. Navíc je nutno zdůraznit, že starček vůbec není léčivý a navíc obsahuje látky s karcinogenním účinkem!!!

Zlatobýl se používá především jako močopudný a protizánětlivý prostředek, podporuje příznivě látkovou výměnu a má stahující účinek. Zápar nebo odvar se pije 2x až 3x během dne.

Diskuze