Mnoho stránek již bylo popsáno teorií dělby práce v prvobytně pospolné společnosti. Není proto třeba znovu složitě rozvádět myšlenku, která zdravému selskému rozumu připadá naprosto samozřejmá. "Ten dělá to a ten zas tohle..." Již v pravěku lidé pochopili, že každý má své nadání a že je lepší produkty svého talentu vyměňovat za věci, které vyrobit neumím.

Pomineme-li fakt, že se do výměnného obchodu zapojily peníze, fungovala pravěká dělba práce ve stejné podobě prakticky ještě nedávno. Před padesáti lety měl téměř každý své řemeslo, svou jedinečnost, svou zručnost či jak to lépe nazvat. Mimo to bylo několik málo lidí, kteří cítili své poslání ve věcech nikoli denní potřeby. Ať už to bylo umění, vědy nebo takzvané společenské aktivity. Člověk, který chtěl založit špitál, učit na univerzitě nebo se plně věnovat divadlu, byl vnímán jako výjimka. Oslavovaná, proklínaná nebo trpěná, ale vždy výjimka, kterou si společnost vydržovala nebo někdy i hýčkala jako nadstavbu činností všedních.

Svět se změnil. Dnes se řemeslo vytrácí v náporu velkovýroby. A stále méně lidí cítí potřebu se realizovat ve své jedinečné zručnosti. A tak se vyvíjí nový společenský druh. Lze-li ho nazvat jedním slovem, pak to slovo by asi mělo být "poradce". Denně mi v poště dochází množství pozvánek na různá školení, konference, diskuze, společenská setkání. Pod různými záminkami se organizují exhibice poradců, na kterých organizátoři chtějí vydělat a školitelé přesvědčit prostý lid, jak málo toho zná.

Až si říkám, že za pár let nebude mít kdo nejen šít boty, ale dokonce i naslouchat radám poradců. Zatímco pravěká dělba práce byla postavena na tom, že každý dělal něco užitečného, civilizace XXI. století je postavena na chytrých a chytřejších, kteří rokují, diskutují, besedují a školí se navzájem, a těch pár hloupých šije boty, staví domy, montuje auta a platí daně, z nichž se pak financují řečnické exhibice a rauty s tím spojené.

Civilizace nás prostě doběhla. Člověk není schopen přežít bez denní teplé sprchy, měkké postele a třikrát denně vybraných lahůdek. A přitom si většinou není schopen sám tyto "nezbytnosti" vyprodukovat. Jak legračně zní nově zpracované materiály typu Plánu nezbytných dodávek pro krizové situace. Co všechno je nutné k nouzovému přežití obyvatelstva?! A kolik poradců se věnuje sepisování nezbytností.

Katastrofický scénář by na tomto místě uvedl vizi společnosti, kde všichni jen řeční na svých vlastních přednáškách či diskuzních klubech, které nikdo živý nenavštěvuje. A automaty vyrábějí potraviny a spotřební zboží a také jiné automaty, které jsou určeny k tomu, aby se nechaly poučovat, školit, přesvědčovat. Aby každý z nás měl své posluchače.
Ale ... třeba to dopadne úplně jinak.

Diskuze

Vstoupit do diskuze