Jak to bývalo v Rychnově

Kroniky jsou obrazem života lidí. Jejich pozdější čtenář si se zájmem přečte nejen o politických, kulturních a společenských událostech, ale seznámí se s celou řadou úsměvných i tragických momentů.

V naší kronice se například dozvíme, kterak Rychnov k soše Svatého Jana Nepomuckého přišel. Ta dnes stojí před malou školou. Socha byla postavena roku 1780 a o její zřízení se postaral J. Preiss1er. Ten se jedné noci vracel z Rádla domů přes starý hřbitov (býval v prostoru velké školy a přilehlého hřišťátka). Zde prý se mu zjevil duch. Jmenovaný se velmi lekl a zvolal: "Svatý Jene, stůj při mně!" Duch se okamžitě ztratil a milý Preissler spěchal do svého domu č. 38. Ještě v duševním rozpoložení a plný strachu přislíbil postavit světci sochu. Tak se také stalo. Strach měl jistě velké oči, ale Rychnov má pěkné sousoší uprostřed vzrostlých lip.

Těžba bílého jílu přinášela slušný výdělek, neboť jej používali malíři při malování místností. Ne všichni lidé měli dostatečně velký pozemek v prostoru dnešní hasičské zbrojnice a tak si pomáhali, jak to jenom šlo. Přímo ve svých domech razili jámy a z nich vedli těžební štoly nezřídka i pod sousední domy. Pochopitelně se stávalo, že poddolované domy často po deštích se propadaly i dosti hluboko do štol. Je jasné, že to byla voda na sousedské nesváry.

Farář Schalk se v roce 1852 pokusil v Rychnově o těžbu uhlí, a to na farní louce. Hloubil tak dlouho, až přišel o veškeré peníze, ale uhlí neby1o. Požádal proto knížete Rohana o půjčku 50 zlatých. Na účtu, který přišel Rohanovi se však skvělo 500 zlatých. Pan kníže, jinak to dosti známý skrblík, byl tentokrát shovívavý. Celou záležitost odbyl mávnutím ruky a konstatováním, že Schalk je přece schalk (šibal).

Rychnováci si dokázali vymoci své právo. V obci žil obchodník se solí a přízí. Zákazníky šidil, do své dlužnické knihy zapisoval nesprávné údaje a oháněl se tím, že psaný dluh je svatý. Jednoho dne mu chudý chalupník knihu vytrhl z rukou a tak dlouho mu s ní mlátil o hlavu, až z listů zbyly pouhé kousíčky. Při své "činnosti" neustále křičel: "Nedlužím ti 70, ale pouze sedm zlatých a čert ti zaplať božím slovem ten tvůj svatý dluh." Tedy událost jakoby vystřižená z Řezáčovy knihy Zelená knížka, ve které děti podobným způsobem potrestají kupce Bočana. Ten rychnovský se však jmenoval Lang.

Parta mladíků, která měla chuť na pivo, se rozhodla využít důvěřivosti jednoho rychnovského občana. Začala předstírat, že vyměřují budoucí továrnu a železniční přípojku, která má vést přes jeho pozemek. Tento člověk tušil, že by na akci mohl získat dosti peněz. Rád proto hostil pány "inženýry" nejen jídlem, ale především pitím. Jeho rozčarování však bylo veliké. Nejenže přišel o peníze, ale sklidil i posměch svých spoluobčanů.

Vypráví se, že ještě nedávno podobný vtipálek začal na jednom místě v Rychnově "vyměřovat" budoucí letiště. Majite1ka pozemku dotyčného geometra rovněž pohostila jíd1em a pitím. Žel Rychnov nemá "plánovanou" letištní plochu do dnešní doby a jistě se jí nedočká.

Za sedmileté války chtiví Prusové zrekvírovali na Frýdštejně tři velké vozy obilí, neboť právě začínaly žně. Vše odtáhli do Rychnova. Navečer však rakouští husaři Prusy vyhnali. Frýdštejňáci požadovali zrekvírovaný majetek. O ten se však rychnováci již rozdělili. Strhla se pěkná bitka, při níž byli rychnovští "hosté" krutě poraženi. Stěžovali si u soudu v Sobotce a úředník rozhodl, že Rychnováci musí takto nabytý majetek vrátit a navíc jim za újmu zaplatit sudem piva. Nadšení Frýdštejnští se vydali do Rychnova. Bylo to v den před svatým Václavem. V hospodě dostali sud, oba tábory se do něj chutě pustily. Rychnováci jako hostitelé přidali k pivu dostatek pálenky a Frýdštejnští záhy podepsali nejen pivo, ale i podvržený doklad na vrácení obilí. Po krutém vystřízlivění znovu zamířili do Svijan se žalobou, jak byli v Rychnově podvedeni. Byli však hrubě odbyti následujícími slovy: "Vy opilá prasata, podruhé nepomohu. Vy víte, co jsou Rychnováci za lišky podšité. Proč jste se tak opili a nechali si provést takové šibalství. Nic nedostanete a za svoji hloupost zaplatíte Rychnovským sud piva vy." Incident měl svoji dohru v odvolání rychtáře, neboť ten má jako osoba úřední dbát na dodržováni práva.

Škola bývá tradičně spjata s celou řadou veselých příhod. Tak například rychnovský kantor zavíral neposedy do dřevníku nebo do komína. Zvláště komín poskytl klukům možnost vylézt na střechu a kolemjdoucí častovat nejrůznějšími nadávkami, staré babky lekat svojí začerněnou tváří a krkolomnými kousky na hřebeni střechy.

Jiní neposluchové byli postaveni k oknu a museli hlásit, co se venku děje. Kronikář zaznamenal často i prazvláštní informace. Tak například: "Stará Gábera táhne kozu ke kozlovi. Jouklnáo jde ožralý domů, teď padá do příkopu a nemůže vstát," a podobně.

Uměnímilovní malíři se po roce 1848 věnovali i divadlu. Přihodilo se jim, že lotra v Ukřižování a nanebevstoupení Krista hrál muž s hustě zarostlým hrudníkem. Při vrcholné scéně jeden z diváků hlasitě zvola1: "Ježíši, tady vedle tebe věší medvěda." Bouřlivý smích diváků byl odpovědí a dotyčný "herec" si již lotra nezahrál.

Při hře Syn divočiny musel neukázněné diváky uklidnit sám režisér představení. Hra se líbila. Tentokrát divák po ukončení představení nadšeně tleskal a volal: "Udělejte to ještě jednou, my počkáme, bylo to moc pěkné."

Pašijové hry jsou však především spjaty s vesničkou Vlastiboř poblíž Držkova. O nich však někdy jindy.

V roce 1856 se na nebi objevovala kometa. Jistý rychnovský taškář předpověděl konec světa. Místní zpěváci a ochotníci uspořádali v předvečer "katastrofy" hojně navštívený večírek na rozloučenou. Teklo proudem pivo i tvrdý alkohol. Není proto divu, že jeden z účastníků

"loučení" se vsadil o kbelík piva, že pokud nebude konec světa, poleze nás1edujícího dne po čtyřech na ranní mši díkůvzdání. Ráno pochopitelně se zkáza nekonala, proto se nebohý sázkař musel vydat po čtyřech ke kostelu. "Došel" jen k soše Jana Nepomuckého a tam ho žena rázně zvedla na nohy. Sázka by1a prohrána, ale byl to nový důvod k řádné pijatyce.

Řadu zajímavých skutečností přinášely svatby. Stalo se, že jedna dívka kráčela k oltáři se závojem a myrtou. To však bylo výsadou nevěst, které před svatbou nebyly těhotné. To o sobě jmenovaná říci nemohla. Co se v Rychnově utají!? Dívky ji zle svatba nesvatba zmlátily. Jen zásluhou faráře se nevěsta ukryla do sakristie. Rozrušené dívky pak farář přiměl

k opuštění kostela a svatba bez závoje a myrty mohla být dokonána. Inu, kdeže staré časy jsou.

Po svatbě přicházejí většinou děti a s nimi kdysi velmi populární porodní bába. Ta rychnovská hojně holdovala alkoholu, ale jiné neby1y ani její kamarádky v okolí. Po křtu byl novorozenec hojně zapíjen v některé z hospod. Silně opilá bába zapomněla v hospodě, ani kmotři to nezpozorovali, že jim jaksi nedopatřením cestou domů chybí nejdůležitější osoba křtu – dítě. Jen rychlý posel vys1aný do hospody po nářku matky zjistil, že se vlastně nic nestalo. Dítě sladce spalo v posteli hospodské.

Stejnou násoskou byla i bába z Rádla. Jednou ve stejný den proběhl křest dítěte z Rádla a Pulečného. Kmotři, tatíci i obě báby se loučili opilí, jak zákon káže. Báby uchopily každá jedno dítě a alou do Pulečného, druhá na Rádlo. Jaké bylo překvapení maminek, když zjisti1y, že děti jsou vyměněny. Nářek a lomení rukama nebraly konce. Ale snad působením telepatie usoudily, že se ta druhá postará o vyměněné dítě se stejnou péčí, jako by bylo její. Vyrazily ještě za tmy a se svými potomky se potkaly před rychnovským kostelem. Děti si vyměnily, prohodily několik připomínek k oběma porodním babkám a vyrazily do svých domovů. Samozřejmě, že obě porodní babky sklidily notný posměch v širokém okolí.

Vtip projevili Rychnováci při pojmenování různých míst a domů, ale především ve vymýšlení přezdívek. Tak například v obci žil muž známý jako Rollmops (Zavináč), jiný obdržel přezdívku Wasersupe (Vodní polévka), jiný dokonce Lackierhüdel (Lakovaný pejsek).

Jeden z domů byl pojmenován Parník. To proto, že při jarních záplavách čněl z rozvodněné a rozlité Mohelky jako skutečný parník.

Kroniky zaznamenávají i celou řadu událostí tragických. Ale o tom zase příště.

Diskuze