Pravidelná předvánoční návštěva v Bažině

V pátek 8. prosince vystoupí v rychnovské Bažině s tradičním předvánočním koncertem známá folková skupina Devítka. O její historii, repertoáru i proměnách se toho na stránkách Zpravodaje za dlouhou dobu jejich koncertů zde již napsalo mnoho. Abychom se zbytečně neopakovali, uvedeme pouze, že současná sestava kapely je následující:

Jan Brož kapelník, sólová kytara, mandolína, zpěv Jindřiška Brožová zpěv, rytmika, flétny Petr Havrda kytary, zpěv

Ti, kdo neodebírají Zpravodaj nebo se naučili číst teprve nedávno, mohou podrobnosti o souboru najít na internetových stránkách www.devitka.cz.
Abychom přiblížili atmosféru koncertů Devírky, sáhli jsme po zprávě toho nejpovolanějšího. Takhle to vidí sám kapelník:

Jak bylo v Rikatádu a v Zelenáčově šopě

Vždycky, když hraju v hospodě, vyplave odněkud ze spodních pater mé paměti početná směska dávných vzpomínek. Poprvé na tu osudovou hospodu v Plzni, kde se začala psát historie Devítky. Pak na všechny, co byly před ní i po ní. Na ty, kde jsem sóly Romana Horkého vydělával panáky. Na ty, které byly jenom tak pro nás a naší radost z muziky. Na tváře všech kamarádů na které jsem se přes polité desky stolů díval. Na tváře všech nešťastných výčepáků, když nás čtyři hodiny po zavíračce v kleče prosili ať už přestaneme dělat kravál a jdeme domů. Na drnčící vodácké hospody které snad už ani nejsou. Na študácké hospody! Na tu už neexistující „Na vyhlídce“ kde jsme drtili první vlastí písničky a vedle hrál kulečník Miroslav Paleček. A na zahrádce seděla Jana Koubková. Na tu U raka, kde jsme s Medvědem pořádali semináře v pití panáků a pak nosili své žáky domů na zádech. Na Rokosku, kam jsme dlouho nesměli, neboť si tam jeden kamarád při odchodu ve dveřích odplivl dvanáct piv. A na všechny ostatní…

Sakra, jak to tak probírám, těch hospod bylo tolik, že jsem to snad ani nemohl stihnout. A stále přibývají další.

V prvním týdnu měsíce máje bylo nám dáno zahrát si hned ve dvou. V Praze v Rikatádu a v kultovní zlínské Zelenáčově šopě u dlouholetého známého a kamaráda, muzikanta Martina Juříka, zvaného Čurda.

Koncert v Rikatádu se odehrál v pro Prahu tradičním obsazení publika padesát na padesát. Tedy na každého člena našeho fanklubu jeden host, který ještě ve fanklubu není. Rikatádo má bohužel kapacitu poněkud větší, takže koncert byl víceméně komorní. Což mě nutí zvolat: Vy všichni co jste v Rikatádu byli! Kde byli vaši kamarádi!?

Jinak ovšem panovala vcelku pohoda. Udělali jsme požadované dvě přestávky, takže ty tři krátké sekvence strávené na pódiu se daly bez problémů vydržet. Zahrál jsem dokonce písničku na přání, protože jsem si nepochopitelně vzpomněl na text, melodii a částečně i na akordy. Pokud jsem si dobře všiml, nejvíc tleskal Přemek a nejmíň ten pán co točil pivo. Krušovice.

To ve Zlíně je to s naším diváckým zázemím ještě slabší. Pokud se dobře pamatuji, s Devítkou jsme nikdy nehráli ani ve Zlíně, ani v blízkém okolí. Přesto jsem se o návštěvu nikterak neobával, neboť Zlín, Vizovice a vůbec celý valašský kraj jsou jak známo přímo semeništěm výborných muzikantů, kteří si zajisté nenechají ujít koncert kapely tak výjimečné jako je Devítka, když už jednou za uherský rok do jejich zapomenutého regionu zavítá. A tak jsem se těšil, jak v první řadě bude si nad Dařbovými sóly závistivě mnout bíbra Ivo Viktorin, jak Blanka Táborská slastně oči přimhouří nad Jindřiščiným vysokým „C“ a Karel Markytán uznale šedivějící hlavou pokývá nad slovními obraty geniálního textaře, mě. Jak druhou a třetí řadu zaplní muzikanti a zpěváci všech historických sestav Fleretu a do extáze uvedený Staňa Bartošík po každém šestnáctém taktu na pódium vyskočí a panákem Jelínkova moku muzikantům hrdla zmožená osvěží. Nebudete tomu věřit, ale z výše zmíněných nepřišel nikdo. Osobně si nedokážu představit jak se vyrovnají s tak fatální minelou, kterou se svou neúčastí na našem koncertě dopustili, ale nějak se s tím budou muset naučit žít…

Jinak ovšem vše dopadlo dobře. Přišedších zhruba čtyřicet diváků vytvořilo kulisu až nečekaně příjemnou a v přestávce jsme, ovšem za vlastní peníze, i kýženou slivovičkou patra polili. Jindřiška si dokonce, krom běžného honoráře, vysloužila od jednoho ze svých fanoušků talisman v podobě kávové skvrny velikosti mexického dolaru. Pardon! Mexického dolaru velikosti kávové skvrny. Kdybych nezapomněl na recepci penzionu, kde jsme spali, občanku, která dosud putuje kdesi po poštovních úřadech České republiky, mohl bych výlet do Zlína považovat za zcela zdařilý.

Takže ahoj lidi a zase někdy někde! Váš

Devítku v Rychnově posílí ještě vynikající kytarista, skladatel a písničkář Jan Matěj Rak. Informací o tomto muzikantovi, který svým projevem bývá přirovnáván ke Karlu Plíhalovi, je bohužel jako šafránu. Takže můžeme jen připomenout, že se narodil ve Finsku, kde v té době jeho otec, fenomenální kytarista Štěpán Rak vyučoval. Kytarové základy takového formátu přímo z domova mu může sice leckdo závidět, ovšem Jan Matěj se s otcovou slávou evidentně nespokojil a vyrazil vlastní, neméně výraznou a kvalitní cestou. Jak se mu na té cestě daří se můžete přesvědčit v pátek 8. Prosince od 19.30 hod v hudebním klubu Bažina v sále restaurace Beseda v Rychnově.

Soutěž o vstupenky na koncert Devítky

Otázka: V repertoáru skupiny Devítka je píseň Vrazi z donucení. Autorem českého textu je, jak jinak, Jan Brož. Uveďte jméno autora hudby a název originálu této písně.

Bohužel již vypršel termín pro odesílání odpovědí.

Správná odpověď: Mark Knopfler - Brothers in Arms

Blahopřejeme vylosovaným výhercům, kterými jsou: Jana Novotná, Lucie Dvořáková

Diskuze