Poslední dárek od Gerharda Müllera

Náhle a neočekávaně zemřel 20. prosince v časných ranních hodinách čestný občan Rychnova pan Gerhard Müller. Tento nenápadný usměvavý muž naplnil svůj život rozdáváním se a prací pro druhé. Zemřel tři měsíce po svých 84. narozeninách a téměř dva roky poté, co s manželkou oslavili diamantovou svatbu.

Gerhard Müller se narodil 5. září 1922 v dnes už nestojícím domku v nynější Komenského ulici. Své nadání se chystal využít ke studiu učitelského institutu, ovšem jako u mnoha mužů jeho generace plány změnila válka. V osmnácti letech nastoupil vojenskou službu a celou válku prožil v uniformě jako prostý voják. Byť nesloužil ve žhavých válečných zónách, byl dvakrát raněn. V lednu 1945 uzavřel válečný sňatek s Gertrud Czerny z rychnovské Liščí jámy. I toto manželství však muselo překonat nepřízeň osudu. V květnu 1945 byl se svou jednotkou zajat na českém území Rudou armádu a deportován do zajetí na Ukrajinu. Tam strávil dlouhé čtyři roky, než mu bylo umožněno vrátit se ke své manželce a rodině, mezitím odsunuté do bavorského Kaufbeuren, kde ze starého muničního skladu vystavěli jablonečtí rodáci nový Jablonec – Neugablonz.

Přes prožité utrpení byl Gerhard Müller vždy smířlivě naladěn nejen k novým obyvatelům Rychnova, ale i k ke svým bývalým věznitelům na Ukrajině. Nikdy z jeho úst nebyly slyšet nářky na těžké časy. Naopak často oceňoval slušné chování, kterého se mu prý i v zajetí dostalo. Byl také první, který v roce 1991 reagoval pozitivně na iniciativu nového vedení města ke smíření bývalých a současných obyvatel Rychnova a k hledání cest k navázání přetržených historických souvislostí. Jeho působení v krajanském sdružení rychnovských Němců vyústilo v památnou akci, kdy v roce 1993 společně odhalili rychnováci obou národností pomník před kostelem, přestavěný na památník obětí obou světových válek a násilí ve 20. století. Tím ovšem jeho působení mezi rychnovskými Němci zdaleka nekončilo. Velmi nenápadná avšak nesmírně důležitá a účinná byla jeho popularizace současného života v Rychnově mezi odsunutými rodáky, díky níž mnoho bývalých rychnováků našlo cestu zpět do svého rodiště. Jeho usilovné hledání cest ke smíření mezi Čechy a Němci i jeho dlouholetá snaha o navázání přetržené nitě historie mu vynesly v roce 2002 čestné občanství města Rychnova.

Gerhard Müller se do posledních chvil svého života věnoval zaznamenávání vzpomínek rodáků z Rychnova a okolí. Sestavil řadu knih básní i vyprávění z rodného kraje v onom zvláštním a neopakovatelném nářečí paurisch. Ty zatím ještě čekají na přeložení. Naproti tomu jeho další velké dílo, přepis všech rychnovských kronik ze švabachu do latinky, už byl díky dokončenému překladu zpřístupněn rychnovské veřejnosti.

Gerhard Müller byl rovněž štědrým dárcem. Kromě mnoha peněžních darů na obnovu rychnovských památek věnoval také řadu předmětů a knih rodícímu se rychnovskému muzeu. Jeho dobročinnost se samozřejmě neomezovala jen na rodné město. Na úmrtním oznámení bylo možno číst, že podle jeho přání se žádají smuteční hosté, aby namísto květin poslali příspěvek na SOS dětskou vesničku.

Když jsme přijeli ve středu 28. prosince na pohřeb čestného občana do dalekého Stutensee, obdrželi jsme od paní Müllerové dvě rychnovské dózy do muzejní sbírky se slovy: „Tak tohle je poslední dar od pana Müllera.“ Jak žil, tak odešel na věčnost. Jeho věčný úsměv zůstane ve vzpomínkách těch, kdo ho znali, a otisk jeho díla budeme vždy nacházet v dokumentech o starém Rychnově a ve sbírkách chystaného muzea.

Diskuze