Celoroční vzdělávání tanečních pedagogů

Původně se celá akce tvářila jako obyčejné semináře pro lektory taneční výchovy pro děti. Jednou měsíčně se sejdeme, absolvujeme semináře, složíme zkoušku, dostaneme osvědčení. Proběhne to během školního roku 2005 – 2006 a šmitec!

Ovšem realita se poněkud vymkla kontrole. Možná za to mohl hned první, skoro kouzelný seminář Improvizace v dětském tanečním projevu pod vedení Mgr. Lenky Švandové a hudebního skladatele Mgr. Edgara Mojdla, která nás všechny skvěle naladila na stejnou tóninu. Rády (byly jsme jen samé ženy) jsme se proměnily v malé děti a společně jsme tančily jako sluneční paprsky, jako bubliny, jako víly. I když jsme se většinou neznaly, nečinilo nám najednou problém změnit se v koťátka či orchestr hrající na různé předměty. V té chvíli už bylo jasné, že to nebudou jen konvenční semináře, ale že se sešla ta správná energie pro výborná setkávání aktivních či potenciálních, především však nadšených pedagogů. Ač motivace k přihlášení do seminářů byly různé, ten jeden hlavní byl u všech stejný: hledání inspirace pro práci s dětmi.Ten druhý důvod, který nás udržel přes rok spolu, a donutil i organizátorku, Ludmilu Rellichovou, a TS Magdaléna v Rychnově u Jablonce nad Nisou celé vzdělávání prodloužit až do 1. pololetí školního roku 2006-2007, byla i vzájemná konzultace problémů s vlastní výukou, která ústila ke konkrétním řešením.

Právě v této oblasti skvěle zapůsobila osobnost Mgr. Evy Blažíčkové, nesporné kapacity v pedagogické činnosti v oblasti tance, ředitelky Konzervatoře Duncan Centre. Právě na její dva semináře přijeli kromě stálých účastníků také hosté, kteří se nezalekli ani dvousetkilometrových vzdáleností či špatného počasí. Musím ovšem zdůraznit, že ti, kteří se nezúčastnili také lekcí dalších pedagogů, velmi zaváhali. Metodu Karla Orffa přiblížila Mgr. Ludmila Battěková způsobem, který pomohl pochopit jinak tak notoricky známé hudební nástroje, dětmi tolik oblíbené. Jen málokdo však s nimi umí správně zacházet. Mgr. Libuše Hájková připomněla používání dramatické výchovy v taneční hodině, která je pro tanečního pedagoga zcela nepostradatelná. Zcela nepostradatelná je i orientace v hudbě, především pak ve vhodnosti používání jednotlivých skladeb. Do kvality hudebních děl a jednotlivých hudebních nahrávek nás zasvětil Mgr. Tomáš Kolafa, uznávaný hudebník, ředitel liberecké ZUŠ. Inspirací pro tanečního pedagoga, který je na svých hodinách občas i terapeutem, může být i abstraktní malba a její vzájemná interakce s tancem. Propojení spolu vytvořily ak. mal. Mgr. Blanka Kadlecová a MgA. Anna Caunerová. Metodiku lidového tance vedla v posledním semináři Mgr. Živana Vajsarová, umělecká vedoucí folklórního souboru Jaro. Dva semináře zaměřené na koncepci taneční a pohybové výchovy měl i Mgr. Jiří Lössl, který zároveň celé Vzdělávání odborně zaštiťoval a hodnotil i závěrečné práce.

Když jsme se po vykonaných zkouškách loučily, bylo nám trochu smutno. Přes rok jsme se setkávaly a vzájemně inspirovaly. Nacházely jsme v Rychnově u Jablonce nad Nisou nové poznatky a především chvíle k načerpání energie, kterou jsme následně předávaly a některé z nás dále předávají svým žákům bez pocitu vyhoření či vysílení. Protože správný pedagog, stejně jako v jiných povoláních, které jsou především posláním, se musí neustále dovzdělávat. Protože jinak se stane jen strnulou institucí.

PS: Z určitých osobních důvodů jsem závěrečnou práci nepsala a zkoušky se účastnila jen pasivně. Jaký to tedy mělo praktický dopad na mě? Nevím, jak je to možné, ale na svých tanečních hodinách mám v letošním školním roce skoro dvakrát více dětí než v minulých letech.

Diskuze