V Podještědí, mezi Rovní a Všelibicemi, stával kdysi statek sedláka Holera. Byl to poctivý, uznalý a pracovitý hospodář, a tak se jemu, jeho rodině i čeledi, zkrátka všem na statku, dobře vedlo.
Až do oné nešťastné neděle na konci července. Všichni seděli u večeře, když tu se najednou z ohniště zajiskřilo a ze žhavého popela vyskočil podivný mužíček s pichlavýma očima a rezavou bradkou. "Jsem rarášek, hospodáři!" vzkřikl. "Dej mi najíst!" hned si tento nezvaný host poručil. Nebylo v místnosti nikoho, kdo by neznal povídačky o kouzelných šotcích, kteří ochraňují stavení, dobytek i pole. Proto hospodář vstal od stolu, nalil do misky mléko, ukrojil chleba a dal ho k ohništi, kde se rarach uvelebil.
Zle se ale hospodář mýlil. Mužíček ani nechránil dům, ani se nestaral o to, aby byla dobrá úroda. Spíše otravoval lidem na statku život. Tu něco rozbil v kuchyni, tu tahal děvečku za vlasy, tu schoval hospodáři fajfku. Raráška se však nikdo neodvážil vyhnat nebo uhodit, z obavy, aby se zle nepomstil. A tak, i když hospodářství vzkvétalo, ta tam byla dobrá nálada všech.
Spása přišla až za několik týdnů. Jednoho večera zabušil na vrata statku medvědář s velkým huňatým, hnědým medvědem. Poprosil hospodáře o přespání ve stodole. A tu napadla hospodáře spásná myšlenka. Pozval medvědáře i s medvědem do světnice k večeři. Po jídle se všichni shromáždili okolo medvědáře a ten jim vypravoval, co kde nového ve světě. Zakrátko nastal okamžik, na který Holer celý večer čekal. Do světnice vstoupil rarášek. Sedlák mu nalil mléka a postavil ho blízko na podlaze spícího medvěda.
Rarach se hned ptal, co to má hospodář za velikého psa, protože nikdy ještě medvěda neviděl. Holer odvětil, že už sám na všechno nestačí, že hospodářství roste, a tak potřebuje velkého hlídacího psa.
A pak to přišlo. Medvěd v polospánku zavětřil teplé mléko, vstal z podlahy, rozevřel zubatou tlamu a na jedno líznutí byla rarachova miska prázdná. Rarach vztekle zadupal a vypustil na medvěda roj jisker. Medvěd zařval a zafuněl tak silně, až rarach odlétl pod stůl. Když se trochu vzpamatoval, skočil k ohništi a zakřičel, že tohohle nemá zapotřebí a že ho už na statku nikdo neuvidí.
Sedlák Holer dal druhého dne ráno medvědáři na cestu kus uzené kýty a dva bochníky chleba a nešetřil slovy díků Bohu i medvědáři, za to, že je zlomyslný rarach navždy ze statku pryč.

Diskuze

Vstoupit do diskuze