Psal se rok 1907

Počátek kalendářního roku 1907 nevyzněl pro Rychnov příliš optimisticky. U mladého dvacetiletého malíře Wallera byly zjištěny příznaky tyfu. Vedle běžných hygienických opatření nařídilo c. a k. okresní hejtmanství nepoužívat vodu z nekrytých výtoků, zlikvidovat otevřené žlaby, dále pak nejrůznější potůčky, ze kterých občané byli zvyklí brát vodu. Jedním slovem doporučilo provést ve městě vodovod. Představitelé města myšlence zřídit vodovod zcela propadli. Byla vybrána řada lokalit, kde se nalézala prameniště, z Prahy přijel expert, který zvláště ocenil prameniště na Dobré Vodě. Uplynuly pouhé čtyři měsíce a na světě byl hotov projekt, který prováděla firma Böhmer a který předpokládal, že na výstavbu vodovodu bude třeba 92 tisíc korun. Ovšem ouha! Vodou měla být zásobována pouze střední část Rychnova, což se pochopitelně nelíbilo zastupitelům obecních částí, zvláště pak zastupitelům Dolního Rychnova.

Pan hrabě Rohan prodal pozemky na vodovod za pouhé čtyři tisíce a účtoval si každý rok 2 haléře za metr čtverečný za újmu užitku z místa, kudy vodovod procházel. Zemská kulturní rada v Praze zamýšlenou akci posvětila, neboť i chemicko–hygienický a biologický průzkum byl příznivý. Nyní zbývalo pouze jediné, o co vždy běží, sehnat na stavbu peníze.

Další prioritní záležitostí města byla výstavba silnice z Košov do Rychnova. Projekt byl hotov již šest roků. Všichni majitelé pozemků, kudy měla silnice vést, byli se stavbou srozuměni, ale zdarma se jich rozhodně nechtěli vzdát. Obec měla řádně zaplatit a navíc bezplatně pro bydlící zřídit výjezdy od domů a pozemků na silnici, upravit stoky a přechodové lávky. Inu, lidé se od těch dob nezměnili.Zároveň byla řešena otázka propojení cesty se silnicí na Pelíkovice. Nakonec byla vybrána trasa, kterou dnes známe.

V roce 1907 bylo zrenovováno průčelí kostela. Městys věnoval na akci "plných" 168 korun.

Proběhly rovněž volby do říšského sněmu. Ve volbách jednoznačně vyhráli v našem volebním obvodu sociální demokraté a jejich zástupci. V tomto roce zemřel bývalý majitel Horního mlýna (dnes Chemiko) J. Preissler. Jeho předkové měli mlýn v držení po více než 200 let a Rychnováci je znali pod jménem Doftmüllerovi.

6. srpna přešla nad Rychnovem a jeho okolím vichřice s krupobitím. Téměř všechny polní plodiny a ovocné stromy byly zničeny. Jak by ne. Vždyť padaly kroupy velikosti holubích vajec. Blesky zapálily řadu domů, ale Rychnov byl ušetřen.

V průběhu roku se narodilo 53 dětí, zemřelo 59 občanů a pan farář měl skutečně napilno.

Oddal totiž plných 30 manželských párů.

A co škola? Proběhla řada dislokačních změn v učitelském sboru. Při vaření polévek (dle kronikáře silných) byly zakoupeny suroviny za plných 210 korun (!). Přitom bylo v průběhu zimních měsíců vydáno 3752 porcí. Vánoční nadílkou (kožené boty) bylo potěšeno 29 chudých školáků, jiní byli obdarováni starším šatstvem, případně vánočkou. O nedělích a svátcích povinně docházeli žáci od 3. třídy pod vedením svých učitelů na ranní bohoslužby do místního kostela.

A jedna perlička z kapitoly školství na závěr. Od dubna až do konce školního roku docházeli žáci na pravidelný plavecký výcvik na místní koupaliště, které se nacházelo v Planském lese. Při pomyšlení s jakou vervou se asi děti vrhaly do "prohřátých" vod lesního koupaliště mi naskakuje husí kůže. Majitel koupaliště a dnešní Besedy byl jistě spokojený. Plavání bylo dle pana Michla "vhodnou věcí" v roce, kdy žactvo školy trpělo nejrůznějšími infekčními onemocněními. Po výcviku se jich "rozhodně" museli žáci zbavit. Přesná statistika hospodského a školy uváděla, že ve 49 vyučovacích dnech si "s chutí" zaplavalo 1561 dítko.

I knihovna byla úspěšná. Knihy si sice půjčovalo pouze 68 čtenářů, ale provedli 801výpůjček.

Jinak v obci rok plynul klidně s výjimkou "několika povyražení" v místě nebo jeho okolí.

Jen hasiči se museli, jak činila rychnovská tradice, vskutku snažit. S většími nebo menšími úspěchy asistovali při pěti požárech.

Diskuze