Žil kdysi u Zásady řezník a sedlák v jedné osobě - Joska Dohnálek. Byl to dobrák od kosti, dřel na poli i ve své řeznické živnosti jako kat, ale že toho měl na práci vždycky trochu moc, nevěděl občas, kde mu hlava stojí. A o tom vlastně vypráví i naše dnešní příhoda.

Jednoho roku, bylo to v senoseči, jde si ráno mistr Dohnálek z pole, když tu ho zastavil na kraji vsi chalupník Kyselka - a jestli by mu Joska nazítří ráno neporazil berana, že si namohl pravou ruku a sám že tak na to nestačí. A navíc, že pozítří čekají hosty. Měl řezník Dohnálek práce až nad hlavu, ale řeznická čest a sousedská soudržnost mu nedovolily, aby Kyselkovi odmítl.
A tak druhý den ráno, když šla čeleď na louku, vzal si Joska na záda tlumok s náčiním a vyrazil ke Kyselkovi. Už byl skoro u jeho chalupy, najednou se zastavil, zamyslel se, pak se plácl do čela a povídá: "No jo, že já nechal doma ten dlouhej nůž!" Prohrabal tlumok a bylo to tak. Nůž mezi náčiním nebyl. Nezbývalo, než se otočit a jít pro nůž do dílny. A ten kilometr zbytečného chození ho pěkně rozčílil. Přijde domů a žena hned: "To už jsi u Kyselky hotovej?" "Čerta hotovej. Ale zapomněl jsem si doma ten fajnovej dlouhej nůž, tak se pro něj vracím." A žena povídá: "Když jdeš tím směrem, doskoč těch pár kroků na louku a vezmi čeledi snídani." A dala do bandasky kafe, do uzlíku dala vdolky a Joska vyrazil. Dal čeledi snídani, už zase stojí na sto kroků od Kyselkovy chalupy - a - "Tisíc hromů do tý snídaně, vždyť já ten nůž zase zapomněl!"
Láteření nebylo moc platné. Musel znovu domů. Aby se uklidnil, nacpal si pořádně fajfku tabákem a zapálil si. Jde, pokuřuje, nadává a najednou cítí podivný zápach. Dívá se kolem, prohlíží se: nikde nic. Až tu najednou ho začne pálit vpodbřišku. A Joska zjistil, že se mu cestou vysypal do kalhot uhlík z fajfky. A to byl konec Joskových malérů toho dne. Nejen že musel ráno dvakrát jít zbůhdarma domů pro nůž, ale ještě si propálil košili a podvlíkačky.

No, ale berana toho dne u Kyselků zdárně zabil a sena taky usušil. Ještě že na ten uhlík z fajfky přišel včas. Jinak mohl onen den řeznického mistra Dohnálka dopadnout daleko hůř

Diskuze

Vstoupit do diskuze