Je tomu již mnoho a mnoho let, kdy se o sládkovi svijanského pivovaru říkávalo, že je to pravý čaroděj. To proto, že svijanskému pivu se široko daleko žádné nevyrovnalo a pivovar bohatl a rozrůstal se.

Bohužel, jak se nezřídka stává, věhlas a bohatství přinášejí jeho nositeli také závist ze strany jeho okolí. A tak tomu bylo i ve Svijanech. Za časů onoho věhlasného sládka žil v pivovaře a vyráběl tam sudy bednářský mistr Cepl. Byl to člověk pilný, svou práci měl rád a sládek si ho nemohl vynachválit. Měl však doma lakotnou a závistivou ženu Annu. Anna Ceplová se jednou dozvěděla od jedné kořenářky, že sládek ve Svijanech přidává do piva sedmero koření a ranní rosu, a že každou várku piva tajně zaříkává, aby se pivo dobře prodávalo. Všechny ty tajné byliny a čarovné receptury prý schovává v obrovské dubové truhle v pivovaře. V té truhle je prý navíc ukryto mnoho peněz, které sládek získal za své skvělé pivo.

Od té doby ona truhla začala Anně Ceplové vrtat v hlavě. Nešlo jí ani o koření a receptury, jako o tu domnělou hromadu peněz. Nakonec si řekla, že když je její muž nejlepším a vrchním pivovarským bednářem, pak nebude hříchem, když by si z truhly vzala něco z peněz, které svijanské pivo vyneslo. Otázkou však zůstávalo, jak se do truhly dostat.

Chamtivost bednářky Ceplové každým dnem narůstala a zakrátko se v její hlavě zrodil nápad. Jednoho rána zašla za svou příbuznou, která se zabývala kořenářstvím a zaříkáváním a řekla jí, že její muž odjel nakupovat dřevo na sudy, vzal si klíče od komory a ona, že si v komoře nutně potřebuje vzít mouku. Zaříkávačka jí dala dva petrklíče a jakýsi ušmudlaný papírek s latinským říkáním. Jen ať petrklíče přiloží k zámku komory, přečte přitom latinská slova a komora se otevře.

Když nastala noc a sládek odešel spát, vkradla se do oné místnosti v pivovaru, kde stála ona velká dubová truhla. Anna Ceplová však neuměla pořádně číst a tak již první slova na cedulce hodně zkomolila. A pak se to stalo. Oba petrklíče se změnily v silné konopné provazy a ty začaly bednářku obtáčet jako hadi.

Bylo veliké štěstí, že se bednář Cepl právě vrátil z cest a sháněl pana sládka, aby mu předložil účet za nakoupené dřevo. Sládka, který už dávno spal, nenašel, zato u pivovarské truhly našel svou ženu, již notně přidušenou. Všiml si papírku na zemi a jelikož to byl muž neobyčejně bystrý, začal ho číst pozpátku.

Za několik okamžiků u truhly stála bednářka živa a zdráva a v třesoucí se ruce držela dva petrklíče.

Všechno zlé je pro něco dobré. Annu Ceplovou tato příhoda vyléčila z lakoty a závisti navždy.

Diskuze

Vstoupit do diskuze