- O úřadu
- Kotlíková dotace
- Fond zlepšení úrovně bydlení
- Program rozvoje města
- Ztráty a nálezy
- Obnova mapového operátu
- Aktuality
- Vyhlášky a nařízení
- Formuláře
- Stavební úřad
- Poplatky a ceny
- Veřejné soutěže
- Územní plánování
- Krizové situace
- Nabízíme ...
- Poskytování informací
- Komunikace
- Městská policie
- Ochrana osobních údajů - GDPR
Aktuality
Kam spějeme?
František Chlouba
08.07.2001 16:40
"Anglické hospodyňky musí opět sáhnout hlouběji do kapsy."
Ti starší si jistě vzpomenou, kdy se toto oblíbené rčení objevovalo v komunistických novinách. Vždy poté následovala takzvaná "úprava cen". Dnes se zdá být úsměvné, že jsme za socialismu hudrovali na "úpravu cen", která měla být nazývána správně zdražení. Jak rychle se projevilo po pádu komunismu, že tehdejší vlády se bály sdělit lidu skutečné ceny prodávaných výrobků.
Dnes nás "úpravy cen" směrem vzhůru pronásledují každý den. Před několika lety mi tvrdil plynař odborník, že reálná cena zemního plynu je kolem pěti korun. Při tehdejších cenách se to zdálo jako drsná skutečnost. Dnes se však cena plynu přehoupla přes sedm korun a pořád ještě prý Transgas plyn dotuje.
Zvyšování cen základních potřeb nás samozřejmě nutí více vydělávat, tedy prodávat dráž svoji produkci. Z toho plyne, že se i my sami podílíme na zvyšování cen. A je to začarovaný kruh nebo spíše spirála, která nás žene do nedozírných výšek.
Je z toho cesta ven? Co bude za pár let? Uštve nás to tempo?
Jistá cesta se nabízí. Má moderní pojmenování - "dobrovolná skromnost". Není to nový způsob života. Existoval již ve středověku a možná vždycky. Svatý František z Assissi ho nazýval Paní chudoba. Nejedná se o těžké posty a odříkání potřebného. Jedná se jen o to, abychom ve svých potřebách byli skromní. Abychom si nepořizovali zbytečnosti, abychom se spokojili s nutným málem. Těžko se o tom povídá. Co je to nejnutnější? Znám lidi, kteří za nutné minimum považují byt první kategorie, myčku, video, počítač a slušné auto v garáži, a pak ještě každoroční dovolenou u moře. Nic proti tomu, jsme přece v Evropě jednadvacátého století.
Jak jsou však tyto představy relativní a individuální. Před pár lety, tedy na sklonku dvacátého století, jsem viděl film, který natočil náš spoluobčan pan Vitouš v Rumunsku v deltě Dunaje. Kromě jiného jsou tam vidět rybářské domy tamních obyvatel. Troufáte si uhodnout, z čeho jsou ty domy postavené? Ze sušených kostek dunajského bahna. Žádné cihly nebo kámen, žádné ústřední topení, elektřina nebo tekoucí pitná voda. A to je Evropa sklonku dvacátého století, žádná Jižní Amerika nebo Střední Východ.
Někdy v loňském roce proběhla v regionálních novinách krátká reportáž o manželském páru vysokoškoláků, kteří se rozhodli žít po způsobu našich babiček v chalupě kdesi na Frýdlantsku. Na fotografiích byla vidět studna, stará plotna na dřevo ... Ti starší to dobře pamatují. Moje babička ještě začátkem šedesátých let neměla ve svém domě zaveden elektrický proud.
To jsou jednom dva příklady, jak se dá žít i na počátku jednadvacátého století. Nechci tím říci, že je nutné volit tento způsob. Je však dobré se nad svým způsobem života zamyslet. Jinak se nám snadno může stát, že nám chudoba bude vnucena. A nebyli bychom první civilizací, která zahynula na přepych. Stačí vzpomenout konce starověkého Říma.
Ti starší si jistě vzpomenou, kdy se toto oblíbené rčení objevovalo v komunistických novinách. Vždy poté následovala takzvaná "úprava cen". Dnes se zdá být úsměvné, že jsme za socialismu hudrovali na "úpravu cen", která měla být nazývána správně zdražení. Jak rychle se projevilo po pádu komunismu, že tehdejší vlády se bály sdělit lidu skutečné ceny prodávaných výrobků.
Dnes nás "úpravy cen" směrem vzhůru pronásledují každý den. Před několika lety mi tvrdil plynař odborník, že reálná cena zemního plynu je kolem pěti korun. Při tehdejších cenách se to zdálo jako drsná skutečnost. Dnes se však cena plynu přehoupla přes sedm korun a pořád ještě prý Transgas plyn dotuje.
Zvyšování cen základních potřeb nás samozřejmě nutí více vydělávat, tedy prodávat dráž svoji produkci. Z toho plyne, že se i my sami podílíme na zvyšování cen. A je to začarovaný kruh nebo spíše spirála, která nás žene do nedozírných výšek.
Je z toho cesta ven? Co bude za pár let? Uštve nás to tempo?
Jistá cesta se nabízí. Má moderní pojmenování - "dobrovolná skromnost". Není to nový způsob života. Existoval již ve středověku a možná vždycky. Svatý František z Assissi ho nazýval Paní chudoba. Nejedná se o těžké posty a odříkání potřebného. Jedná se jen o to, abychom ve svých potřebách byli skromní. Abychom si nepořizovali zbytečnosti, abychom se spokojili s nutným málem. Těžko se o tom povídá. Co je to nejnutnější? Znám lidi, kteří za nutné minimum považují byt první kategorie, myčku, video, počítač a slušné auto v garáži, a pak ještě každoroční dovolenou u moře. Nic proti tomu, jsme přece v Evropě jednadvacátého století.
Jak jsou však tyto představy relativní a individuální. Před pár lety, tedy na sklonku dvacátého století, jsem viděl film, který natočil náš spoluobčan pan Vitouš v Rumunsku v deltě Dunaje. Kromě jiného jsou tam vidět rybářské domy tamních obyvatel. Troufáte si uhodnout, z čeho jsou ty domy postavené? Ze sušených kostek dunajského bahna. Žádné cihly nebo kámen, žádné ústřední topení, elektřina nebo tekoucí pitná voda. A to je Evropa sklonku dvacátého století, žádná Jižní Amerika nebo Střední Východ.
Někdy v loňském roce proběhla v regionálních novinách krátká reportáž o manželském páru vysokoškoláků, kteří se rozhodli žít po způsobu našich babiček v chalupě kdesi na Frýdlantsku. Na fotografiích byla vidět studna, stará plotna na dřevo ... Ti starší to dobře pamatují. Moje babička ještě začátkem šedesátých let neměla ve svém domě zaveden elektrický proud.
To jsou jednom dva příklady, jak se dá žít i na počátku jednadvacátého století. Nechci tím říci, že je nutné volit tento způsob. Je však dobré se nad svým způsobem života zamyslet. Jinak se nám snadno může stát, že nám chudoba bude vnucena. A nebyli bychom první civilizací, která zahynula na přepych. Stačí vzpomenout konce starověkého Říma.
Město Rychnov u Jablonce nad Nisou
Husova 490
46802 Rychnov u Jablonce nad Nisou
IČO 00262552
Bankovní spojení 963232349/0800
Telefon: +420 488 880 921
Datová schránka: fjxbbm5
46802 Rychnov u Jablonce nad Nisou
IČO 00262552
Bankovní spojení 963232349/0800
Telefon: +420 488 880 921
Datová schránka: fjxbbm5
Úřední hodiny
| Po | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
| Út | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 14:00 |
| St | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
| Čt | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 14:00 |
Stavební úřad
| Po | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
| St | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
© MěÚ Rychnov u Jabl.n.N.