Alfred Wenzel

Do konce listopadu trvá v opravených prostorách městského muzea v budově radnice výstava krásných kreseb Alfreda Wenzela:

ALFRED WENZEL

Alfred Wenzel pocházel z rychnovské rodiny s bohatou malířskou tradicí, jeho otec byl dlouholetý profesor a v letech 1918 – 1925 ředitel jablonecké uměleckoprůmyslové školy Ernst Wenzel. Malbě náboženských obrazů se v Rychnově věnovali jak jeho otec tak i jeho dědeček. Ačkoliv žil s rodiči v Rychnově, narodil se Alfred Wenzel 13. října roku 1900 v Jablonci nad Nisou. Po maturitě na gymnáziu absolvoval krátkou vojenskou službu a na podzim roku 1918 přišel na jabloneckou uměleckoprůmyslovou školu. Po skončení středoškolských studií odešel v roce 1922 do Vídně a zde studoval architekturu na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Dr. Oskara Strnada. Ve studiích dále pokračoval na universitě v Marburgu, kde se zapsal v oboru dějin umění, archeologie a hudební vědy. Jeden semestr strávil ve Francii. V roce 1927 složil disertační zkoušku z dějin stavitelství u profesora Hamana a stal se doktorem filosofie.

Následoval návrat do rodného města, kde začal od roku 1929 pracovat jako architekt. Realizoval spíše drobnější projekty – stavby domů, vybavení bytů a zahrady, specializoval se na projektování sportovních zařízení jako byly lázně nebo tělocvičny. Řešil též úkoly spojené s místním průmyslem. K významným projektům uskutečněným v Jablonci nad Nisou patří památník obětem první světové války vybudovaný na okraji hlavního městského parku. Alfred Wenzel se také věnoval teorii umělecké tvorby a v tomto směru spolupracoval s místní uměleckou skupinou Metznerbund. Přispíval do uměleckých časopisů, psal medailony umělců i recenze výstav. Společně se svým otcem se věnoval uměnovědné práci a pořádal odborné nebo výchovné přednášky. Po roce 1945 musel Alfred Wenzel rodné město opustit a usadil se s rodinou ve Frankfurtu nad Mohanem.

Výstava je sestavena ze studentských prací, které vytvořil Alfred Wenzel v době svých studií na jablonecké uměleckoprůmyslové škole. Podařilo se je objevit a uchovat ve výjimečně rozsáhlém souboru, který názorně ukazuje, jaká byla náplň výuky ve výtvarných předmětech na zmíněné škole před více než osmdesáti roky. Hodnota tohoto souboru školních prací je v jeho poměrné ucelenosti a obsáhlosti. Srovnáváme–li Wenzelovy práce s jednotlivými výkresy jeho vrstevníků, můžeme konstatovat, že se nejednalo o práce výjimečné, ale spíše o lepší standard té doby. O to více vyniká vysoká úroveň kreslířských dovedností tehdejších studentů. Přestože během uplynulých let opouštěly jabloneckou odbornou školu stovky studentů, vyskytují se jejich školní práce jen málokdy, většina jich byla v poválečném období bohužel zničena. Základem výtvarné přípravy v první polovině

20. století byla kresba podle živých modelů. Studie lidských tváří byly prováděny s pečlivostí a snahou o detailní realistické vyjádření. Při kresbě figury se procvičovalo zachycení různých poloh a pohybu v rychle prováděných pohybových skicách i propracovaných studiích. Jako kreslící materiál se používal přírodní uhel, křídy, tužka, pracovalo se také s akvarelovými barvami. Ve svém krátkém životopise se Wenzel zmiňuje o úkolech, které mu v posledním roce studia zadával profesor Kolar, vyučující dekorativní návrhářství. Ty částečně přesahovaly do oblasti utváření prostoru a zaujali mladého Wenzela natolik, že se rozhodl studovat ve Vídni architekturu.

Jak už bylo zmíněno, nestal se Alfred Wenzel přes nesporný kreslířský talent malířem, jak bylo rodinnou tradicí, ale vystudoval architekturu a výtvarnou teorii, takže praktické výtvarné školení využil ve svém profesním životě spíše jen okrajově. Kolekce školních prací tohoto rychnovského studenta jablonecké uměleckoprůmyslové školy z let 1918–1922 je také připomínkou vysokých odborných nároků, které byly v minulosti samozřejmostí.

Diskuze