Dovolte, abychom Vás pozvali jménem Naivního divadla v Liberci na jejich nejnovější premiéru loutkové inscenace Panna z Arku, která proběhne 22. 2. 2008 od 18 hodin v Naivním divadle Liberec a určitě stojí za povšimnutí.
Informace k inscenaci od Jakuba Hory - NDL: Voltaire – Panna z Arku
/Marionetová komedie o světici, jejímž největším zázrakem bylo, že zůstala po celý rok pannou./
Já nejsem na to svaté oslavovat,
dost světsky zadrhuji, hlas mám jako nit,
však o té Janě bych měl zanotovat,
dělala zázraky – jak slýchám hovořit.
Vše vyjeví vám četba mého díla.
třást budete se nad činy, jež dělala!
ta největší z těch jejích prací byla,
že panenství své přes rok hlídala.
Těmito slovy začíná francouzský filozof, básník a historik Voltaire svou /Pannu/. Původně pouze zamýšlel napsat jízlivý, sarkastický žert, v němž by se vysmál legendám, vydávaným za pravdu. Jeho žert se však rozrostl v směšnohrdinský epos, na básnické veledílo, jež se stalo skvostem světové literatury.
Na rozdíl od většiny umělců, kteří kdy nějak zpracovali téma osudu Jany z Arku (například G. Verdi, M. Twain,
A. France, F. Schiller, G. B. Shaw, T. Dreyer, R. Bresson a další), si Voltaire pro své záměry úmyslně nevzal celý životopis Jany, nýbrž pouhý výsek z jejího života – od okamžiku, kdy Jana odchází za Karlem VII., do vítězství u Orleans. Další Janiny osudy – prohry i upálení – zcela pominul, což je jen důkaz toho, že Voltaire nechtěl ve svém eposu zesměšnit Janu z Arku, nýbrž schopnost tehdejší církve vytvářet skrze legendy zcela novou realitu.
Dnes by si možná vzal Voltaire na mušku kupříkladu podobnou moc médií, těžko říct. Každopádně se můžeme spolehnout, že talentovaný autor a režisér Petr Vodička naváže /Pannou z Arku/ na své předchozí „historické inscenace“ v Naivním divadle (/Tristan a Isolda, Zrzavý Orm/), které byly plné humoru, dynamické akce a vytříbeného jazyka výtečných literárních předloh. K nim bezpochyby patří i Voltairova /Panna/, sarkasticky upozorňující na fakt, že největším Janiným vítězstvím bylo zachování vlastního panenství ve válečné vřavě anglo-francouzských bitev.
Rámec jinak čistě iluzivní loutkové (převážně marionetové) inscenace tvoří příběh Básníka, který se za pomocí přímých svědků Janiných činů snaží sepsat epos o této francouzské hrdince.
Režie - Petr Vodička, překlad - Radovan Krátký, dramaturgie - Vít Peřina, výprava - Renata Pavlíčková, hudba - Matěj Kroupa, hrají: Helena Fantlová, Michaela Homolová, Markéta Sýkorová, Tomáš Bělohlávek, Filip Homola, Zdeněk Peřina a Marek Sýkora.