První rychnovský učitel po roce 1945

Rychnovské školství sahá až do konce 16. století, kdy se v kronikách začínají objevovat jména prvních učitelů. Vzhledem k tomu, že v místě již od XIII. století existovala fara, lze předpokládat, že místní farář nejschopnější děti učil základům gramotnosti. Nesporně zajímavá je skutečnost, že se s jmény učitelů objevovala i čísla domů, kde bylo vyučováno. Tyto domy byly k výuce dětí věnovány, koupeny anebo v modernější době vystavěny. Vyučovacím jazykem byla němčina. První třídy s vyučovacím jazykem českým v Rychnově začaly existovat po roce 1920, tedy dva roky po vzniku ČSR. Měly však jepičí život, neboť po Mnichovu 1938 byly zrušeny. Po II. světové válce byla první česká třída otevřena již v červnu 1945. Lví podíl na jejím otevření měl pan učitel Josef Mikolášek. V letošním roce si jeho blízcí a přátelé připomenou sto let od jeho nedožitých narozenin.

Pan Josef Mikolášek se narodil 18. května 1908 v Jičíně. Po maturitě na učitelském ústavu byl ustaven na obecnou školu v Pěnčíně u Jablonce nad Nisou, působil rovněž v Nové Vsi u Chrastavy, ve Frýdlantě v Čechách, v Pustinách u Tanvaldu a na Desensku. Okupaci jako učitel proži1 v Syřanově pod Kumburkem a ve Vrátu u Železného Brodu. Do školní služby v pohraničí se přihlásil dobrovolně v prvních květnových dnech. Základní školství v našem městě se stalo místem jeho působiště až do konce pedagogické služby. Třídu s českým vyučovacím jazykem začal učit 7. července 1945 na základě výnosu zemské školní rady ČSR. Výuku zahájil se l7 žáky, pochopitelně v jedné třídě umístěné na dnešní "velké škole", neboť škola na Ještědské byla v naprosto dezolátním stavu. Za války zde byla vývařovna, ubytovna pro běžence, byli zde dislokováni vojáci nacistické armády, v době revoluce ve škole přespávali čeští vlastenci a partyzáni a po nich příslušníci SNB. Složení žáků nově vzniknuvší třídy bylo velmi prapodivné. Ve výše uvedený den přišly do třídy děti ve věku 6 –14 let, čtyři děti měly oba rodiče Čechy, třináct dětí se rekrutovalo ze smíšených manželství. Jen do německých škol chodilo šestnáct žáků, do české pak pouze jeden žák. Jazykové znalosti žáků byly velmi rozdílné, neboť česky mluvili pouze dva žáci, špatně rozumělo česky jen pět žáků, zbytek mluvil a rozuměl pouze německy. V této jazykové různici si nedovedu představit zpěv naší národní hymny Kde domov můj, jíž pan Mikolášek končil první den výuky. Nová první třída obecné školy s vyučovacím jazykem českým byla ukončena 15. července. Důležité však bylo, že české školství v Rychnově zásluhou pana Mikoláška v typicky německém městě začalo tak záhy po Květnové revoluci. Školní rok 1945 –1946 byl zahájen 3. září 1945 s 63 dětmi, které měly v třiceti osmi případech české rodiče, devět vzešlo z manželství smíšených, zbytek z rodin výs1ovně německých. Počet dětí s příchodem českých osídlenců vedl k otevření 2. a 3. třídy, neboť jednotřídka byla velmi silným soustem i pro nejzkušenějšího kantora. Na školu byli dislokováni další čeští učitelé – manželé Šellerovi. Pro nedostatek tříd v měšťanské škole musela být 1. třída umístěna v bývalém klášteře /dnes Korek Jelínek/.

Obecná škola v prvním úplném školním roce žila plným školním životem. Vedle vlastní výuky se žáci účastnili nejrůznějších oslav, připravovali pořady, jimiž se prezentovali veřejnosti, brigády a sběrové akce byly nedílnou součástí činnosti školy. Rovněž vyučující v této hektické době neměli na růžích ustláno. Vedle školní práce, pochopitelně šest dnů v týdnu, účast v lidosprávě i politických organizacích, činnost osvětová, brigády a pod. byly v prvních letech poválečného období brány u vyučujících jako něco samozřejmého. Ředitel školy musel jít příkladem. Navíc mu spadla do klína péče o místní lidovou knihovnu a vedení Osvětové besedy, které vykonával až do svého odchodu do důchodu.

Největší problémy přinášela škola – okenní rámy shnilé, skla většinou vypadaná, poničená malba, opadaná omítka, elektrické vedení vytrhané ze zdí, školou se linul ostrý pach ze suchých záchodů, třídy bez osvětlovacích těles i tepelných zdrojů. Takový byl obraz "malé školy" v září 1945. Kolem budovy se nacházely hromady smetí, prostě zmar. Všechny pokusy pana Mikoláška o nápravu většinou plynuly v niveč. Ke zlepšení došlo až po několikerém osobním jednáni ředitele školy nejen v místě, ale i ve školní zemské radě. 18. dubna 1946 byly ve škole přece jenom zahájeny adaptační práce, které se však vlekly až do září. Opravy včetně prosvětlení chodeb přece jen dospěly ke svému cíli a škola se stala provozuschopnou.

Však to bylo třeba, neboť v následujícím školním roce 1946 –1947 se počet tříd zvýšil na pět, do školy chodilo 131 žáků. Rostly počty vyučujících. Škola měla dobré renomé, ač se, a toho jsme ve školství čas od času svědky, našli ti, kdož měli ke školní práci připomínky.

V následujících letech se počet žáků v pěti třídách ustálil na číslech 150 – 165.

Při nesmyslných dislokačních změnách v padesátých letech byl její ředitel poslán na školu v Kokoníně. Za krátký čas se sice vrátil zpět do Rychnova, ale jen ve funkci učitele.

Nelze nepřipomenout skutečnost, že 1. října 1951 byla při škole otevřena školní družina. Prvními vychovatelkami byly paní J. Soběslavská a B. Kautská. Od září školního roku 1953 –1954 byla obecná škola začleněna do osmileté střední školy všeobecně vzdělávací, jíž se stal ředitelem K. Šír z Jablonce nad Nisou. Pan Mikolášek byl jmenován jeho zástupcem od září 1956 až do doby, kdy v 70.1etech odešel do důchodu. Ale to se již psala jiná kapitola školství, o níž a prvních letech existence měšťanské školy až někdy příště.

Diskuze