Dopadneme jednou takhle i my?

Bývaly časy, kdy do Pelíkovic jezdila pojízdná prodejna. V té době už počet obyvatel Pelíkovic zdaleka nedosahoval stavu prvorepublikového, ale pořád zde bylo dost lidí, aby pojízdná prodejna měla svůj význam. Dnes, v době supermarketů a diskontů, je tato dávno minulá doba pro mladší ročníky těžko představitelná. V Pelíkovicích už ji dnes připomíná jen dřevěná čekárna, která stojí nahoře na pelíkovické křižovatce přesně v místech, kam vždycky pojízdná prodejna dvakrát v týdnu zajížděla.

Poměrně často se v těchto místech pohybuji, protože okolo ní jezdím na chalupu. V sobotu či v neděli odpoledne, kdy za pěkného počasí vyrážejí rychnovští na příjemnou poobědovou procházku Husovou ulicí nahoru okolo vleku, aby pelíkovickou alejí došli až na tuto křižovatku, mají možnost vidět to, jak čekárna "úspěšně" chátrá.

Bohužel chátrání není to pravé slovo. Přesněji, čekárna se stává terčem cílené devastace. Vylámaná a vykopaná prkna, posprejované stěny, znečištěný vnitřek. Spousta zbytků kabelové izolace dává tušit, že čekárna dočasně poskytla útočiště zlodějům měděných kabelů. Celkově je to smutný pohled, posuďte sami.

Svého času měl o čekárnu zájem jeden z pelíkovických občanů a chtěl ji od města odkoupit. Ačkoli mu nebylo vyhověno, jsem si jistý, že čekárně by určitě připravil lepší osud, než který ji potkal.

Protože čekárna už nikdy svému původnímu účelu sloužit nebude a jiný způsob využití se pro ni už jen těžko najde, tak zřejmě jediný efektivní způsob, jak zabránit její další devastaci, je její odstranění.

Říká se, že vše, co uděláme, se nám jednou vrátí. A tak by bylo možné si s nadsázkou položit otázku, která je v názvu tohoto článku. Chystají si tedy podobný osud ti, kteří se na této "úpravě" vzhledu čekárny přímo podíleli?

Diskuze