Bavte se s námi
Talíř
Marie Strnadová
07.08.2008 21:37
Moc se mi líbil tento netradiční recept a popis toho, jak krásně se dá trávit letní čas. Posuďte sami.
Letní oběd sestřiček z Mallersdorfu
Ingredience:
cukety, rajská jablíčka, papriky, lilek, okurky, kapusta, mladé lupenaté zelíčko, nové brambory, domácí chléb, máslo nebo sádlo, olej, sůl, pepř, bylinky, špek
dále: úsměv, spousta lásky, srdce na dlani, humor a nezlomná nátura
Ingredience:
cukety, rajská jablíčka, papriky, lilek, okurky, kapusta, mladé lupenaté zelíčko, nové brambory, domácí chléb, máslo nebo sádlo, olej, sůl, pepř, bylinky, špek
dále: úsměv, spousta lásky, srdce na dlani, humor a nezlomná nátura
Příprava:
Kuchyni starobince ve Furth im Wald kralují sestry Eufrasie a Emilie, neboli jak jim jejich staříčci občas přezdívají DoppelEn(gel). K ruce mají jednoho mládence, velkého a silného Waltra, který se sice ani číst nenaučil, ale zato všemu ostatnímu bychom se od něj mohli všichni učit. Za hodinku nakope, donese a oškrábe pytel brambor a za celou tu dobu mu nezmizí dobromyslný úsměv z tváře a písnička za rtů.
Přípravu oběda začínají sestřičky hned, jak domyjí nádobí od snídaně. A že ho zrovna málo není. Každý den totiž chystají čtyři pořádná, vydatná jídla pro čtyřicet stařenek a stařečků, dvanáct sestřiček a zaměstnanců a alespoň pět takových budižkničemů, jako jsem já.
Sestra Eufrasie, mladinká a pokud se dá pro přemíru černých hábků zahlédnout, hezká jako obrázek, naskládá do velké dodávky spoustu beden a rychlostí rozhodně nehodnou svaté panny odjíždí do vedlejšího městečka, kde sestry z jejich mateřince spolu s obyvateli chráněného bydlení provozují velké zahradnictví. Dodávka se pak kolem desáté vrací naložená ovocem a zeleninou. Mezitím už sestra Emílie, která je už sice stará a ošklivě napadá na jednu nohu, ale o to víc se směje a žertuje, stačila uchystat hrnce, pánve, cibuli, česnek, bylinky a taky zamísit a přichystat do pece pět velkých bochníků domácího chleba.
Na to se obě sestřičky i s Waltrem vrhnou na čištění a krájení přivezené zeleniny.
Do velikého hrnce se vyklopí půl i víc ze sklenice sádla nebo se štědře nalije oleje a už se pění cibule a česnek a vysoká klenba kuchyně se plní nebeskou vůní. Na cibuli přijde vrstva zelí, osolená a opepřená, pak vrstva rajčat s bazalkou, na ně vrstva cuket, lilků a okurek, posypaná koprem a tymiánem, přes ně papriky všech barev, jen tak se solí a bez koření, aby se nakonec všechno zakrylo kapustovými listy, bohatě potřenými česnekem. A jako koruna všeho, křížem krážem přes sebe nakladené plátky domácího špeku. Hrnec se přiklopí velikou poklici a odstrčí na vzdálený konec velikánské plotny, kde žár je jenom mírný. V průběhu několika hodin, kdy se poklička neodklápí, pouští zelenina i s ostatními dobrotami šťávy a vůně, jež se navzájem mísí a splývají do jedné symfonie rajských chutí. Vedle bublá kotel úplný, plný polévky z domácích rajčat, štědře zahuštěné vajíčky míchanými s krupicí. Na samém rožku plotny se jen tak zlehka zachvívá vanilková omáčka, na kterou už čeká veliká, umyvadlu podobná mísa plná lesních malin.
Úderem půl dvanácté pospíchají obě sestřičky do refektáře. Dva dlouhé stoly ze silných fošen, s léty vystouplými od mnohaletého drhnutí dovolí čtyřiceti i padesáti lidem, aby se kolem nich sesedli v družné pospolitosti. Jen ten, kdo už opravdu v sedě nevydrží jídá ve svém pokoji. Obě sestry na bílé dřevo neúnavně snáší jednu pochoutku vedle druhé - hrnce s krvavou polévkou i vonnou zeleninou, promísenou špekovými plátky, mísy žluťoučkých brambor, pecen chleba ještě teplý z pece, misky s domácím máslem, hrnky medu i zavařenin a jako korunu všeho tu obrovskou mísu červených malin tonoucích v máslově žluté, husté omáčce. Po stranách stolu jsou v pravidelném rytmu veselé keramické misky - hnědé, bílé, zelené, červené, modré i žluté a u nich obyčejné moderní příbory. Mezi dobrotami několik džbánů s lučními květinami horských strání i s pivoňkami a drobnými růžičkami z klášterní zahrady. Okénka malá a zamřížovaná, stěny vybílené, bez ozdob, jen velký starý krucifix v čele místnosti shlíží na to lidské hemžení trochu jakoby ironickým pohledem. Malá lampička pod ním, nikdy nezhasíná. Vrtalo mi hlavou, proč kolem dvou stolů jsou jen tři řady lavic až do chvíle, kdy se všichni scházeli kolem stolů. Ta prázdná strana nebyla k stání na hanbě, ó ba ne, ta byla volná pro vozíčky těch, kteří už vlastním končetinám nevládnou.
Když se ve dvanáct ozývá z blízkého kostela naléhavé zvonění Anděla Páně, stojíme už všichni s hlavami sklopenými a sepnutýma rukama. O to radostněji si pak sedáme a plníme talíře. Kvůli svým staříčkům nedodržují sestry mlčení při jídle a tak se kolem stolu rozléhá švitoření lidských hlasů, smích, kašlání, srkání, mlaskání, jak nám komu falešný chrup dovoluje společensky stolovat. A stolujeme dlouho a s chutí. Oběd končí až když už na mísách nic nezbývá a když se kolem stolu ozývá jen spokojené odfukování. Pak teprve přichází šálky kávy s hustou žlutou smetanou, abychom se po jejich vypití a po krátké modlitbě rozešli skoro každý na chvilku blaženého spánku, než největší denní horko pomine.
Všichni, až na naše duo DoppelEn, které čeká hora nádobí a příprava stejně dobré svačiny a večeře, v podmínkách kuchyně rozhodně neoplývající moderní technologií.
Nezažil jsem nikdy předtím tak chutné kuchyně, tak vybrané společnosti a tak láskyplného přijetí jako tady, v refektáři starobince Mallersdorfských sester. Díky Bohu, že taková místa ještě na světě zbyla a že nám nejsou nepřístupna.
Kuchyni starobince ve Furth im Wald kralují sestry Eufrasie a Emilie, neboli jak jim jejich staříčci občas přezdívají DoppelEn(gel). K ruce mají jednoho mládence, velkého a silného Waltra, který se sice ani číst nenaučil, ale zato všemu ostatnímu bychom se od něj mohli všichni učit. Za hodinku nakope, donese a oškrábe pytel brambor a za celou tu dobu mu nezmizí dobromyslný úsměv z tváře a písnička za rtů.
Přípravu oběda začínají sestřičky hned, jak domyjí nádobí od snídaně. A že ho zrovna málo není. Každý den totiž chystají čtyři pořádná, vydatná jídla pro čtyřicet stařenek a stařečků, dvanáct sestřiček a zaměstnanců a alespoň pět takových budižkničemů, jako jsem já.
Sestra Eufrasie, mladinká a pokud se dá pro přemíru černých hábků zahlédnout, hezká jako obrázek, naskládá do velké dodávky spoustu beden a rychlostí rozhodně nehodnou svaté panny odjíždí do vedlejšího městečka, kde sestry z jejich mateřince spolu s obyvateli chráněného bydlení provozují velké zahradnictví. Dodávka se pak kolem desáté vrací naložená ovocem a zeleninou. Mezitím už sestra Emílie, která je už sice stará a ošklivě napadá na jednu nohu, ale o to víc se směje a žertuje, stačila uchystat hrnce, pánve, cibuli, česnek, bylinky a taky zamísit a přichystat do pece pět velkých bochníků domácího chleba.
Na to se obě sestřičky i s Waltrem vrhnou na čištění a krájení přivezené zeleniny.
Do velikého hrnce se vyklopí půl i víc ze sklenice sádla nebo se štědře nalije oleje a už se pění cibule a česnek a vysoká klenba kuchyně se plní nebeskou vůní. Na cibuli přijde vrstva zelí, osolená a opepřená, pak vrstva rajčat s bazalkou, na ně vrstva cuket, lilků a okurek, posypaná koprem a tymiánem, přes ně papriky všech barev, jen tak se solí a bez koření, aby se nakonec všechno zakrylo kapustovými listy, bohatě potřenými česnekem. A jako koruna všeho, křížem krážem přes sebe nakladené plátky domácího špeku. Hrnec se přiklopí velikou poklici a odstrčí na vzdálený konec velikánské plotny, kde žár je jenom mírný. V průběhu několika hodin, kdy se poklička neodklápí, pouští zelenina i s ostatními dobrotami šťávy a vůně, jež se navzájem mísí a splývají do jedné symfonie rajských chutí. Vedle bublá kotel úplný, plný polévky z domácích rajčat, štědře zahuštěné vajíčky míchanými s krupicí. Na samém rožku plotny se jen tak zlehka zachvívá vanilková omáčka, na kterou už čeká veliká, umyvadlu podobná mísa plná lesních malin.
Úderem půl dvanácté pospíchají obě sestřičky do refektáře. Dva dlouhé stoly ze silných fošen, s léty vystouplými od mnohaletého drhnutí dovolí čtyřiceti i padesáti lidem, aby se kolem nich sesedli v družné pospolitosti. Jen ten, kdo už opravdu v sedě nevydrží jídá ve svém pokoji. Obě sestry na bílé dřevo neúnavně snáší jednu pochoutku vedle druhé - hrnce s krvavou polévkou i vonnou zeleninou, promísenou špekovými plátky, mísy žluťoučkých brambor, pecen chleba ještě teplý z pece, misky s domácím máslem, hrnky medu i zavařenin a jako korunu všeho tu obrovskou mísu červených malin tonoucích v máslově žluté, husté omáčce. Po stranách stolu jsou v pravidelném rytmu veselé keramické misky - hnědé, bílé, zelené, červené, modré i žluté a u nich obyčejné moderní příbory. Mezi dobrotami několik džbánů s lučními květinami horských strání i s pivoňkami a drobnými růžičkami z klášterní zahrady. Okénka malá a zamřížovaná, stěny vybílené, bez ozdob, jen velký starý krucifix v čele místnosti shlíží na to lidské hemžení trochu jakoby ironickým pohledem. Malá lampička pod ním, nikdy nezhasíná. Vrtalo mi hlavou, proč kolem dvou stolů jsou jen tři řady lavic až do chvíle, kdy se všichni scházeli kolem stolů. Ta prázdná strana nebyla k stání na hanbě, ó ba ne, ta byla volná pro vozíčky těch, kteří už vlastním končetinám nevládnou.
Když se ve dvanáct ozývá z blízkého kostela naléhavé zvonění Anděla Páně, stojíme už všichni s hlavami sklopenými a sepnutýma rukama. O to radostněji si pak sedáme a plníme talíře. Kvůli svým staříčkům nedodržují sestry mlčení při jídle a tak se kolem stolu rozléhá švitoření lidských hlasů, smích, kašlání, srkání, mlaskání, jak nám komu falešný chrup dovoluje společensky stolovat. A stolujeme dlouho a s chutí. Oběd končí až když už na mísách nic nezbývá a když se kolem stolu ozývá jen spokojené odfukování. Pak teprve přichází šálky kávy s hustou žlutou smetanou, abychom se po jejich vypití a po krátké modlitbě rozešli skoro každý na chvilku blaženého spánku, než největší denní horko pomine.
Všichni, až na naše duo DoppelEn, které čeká hora nádobí a příprava stejně dobré svačiny a večeře, v podmínkách kuchyně rozhodně neoplývající moderní technologií.
Nezažil jsem nikdy předtím tak chutné kuchyně, tak vybrané společnosti a tak láskyplného přijetí jako tady, v refektáři starobince Mallersdorfských sester. Díky Bohu, že taková místa ještě na světě zbyla a že nám nejsou nepřístupna.
Zdroj: hou (14. 7. 2008)
Město Rychnov u Jablonce nad Nisou
Husova 490
46802 Rychnov u Jablonce nad Nisou
IČO 00262552
Bankovní spojení 963232349/0800
Telefon: +420 488 880 921
Datová schránka: fjxbbm5
46802 Rychnov u Jablonce nad Nisou
IČO 00262552
Bankovní spojení 963232349/0800
Telefon: +420 488 880 921
Datová schránka: fjxbbm5
Úřední hodiny
| Po | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
| Út | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 14:00 |
| St | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
| Čt | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 14:00 |
Stavební úřad
| Po | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
| St | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
© MěÚ Rychnov u Jabl.n.N.