Zda se tento příběh opravdu stal, nikdo z nás už nezjistí. Jisto však je, že před více než sto osmdesáti lety koupil sychrovský zámek kníže Karel Rohan.
Velikou láskou knížete Karla byla zahrada, kterou dal u zámku zřídit. Rostliny, stromy a keře byly přiváženy na Sychrov ze všech koutů světa.
Při zvláštních příležitostech byl poddaným dovolen přístup do zahrady a parku, ovšem za dozoru zahradníků. Takovou příležitostí byla například slavná sychrovská pouť.
Na návštěvu parku se všichni těšili. Vábily je květinové koberce, fontány, kvetoucí pomerančovníky, palmy a stromy zvláštních tvarů, velikostí a listů. Místní zvláštností byly sychrovské orchideje, které měly velkou cenu.
Při jedné z poutí se jeden chalupník, který příležitostně v parku vypomáhal, vytratil nepozorovaně zrakům knížecích zahradníků a potají domů odnesl jeden květ oněch vzácných orchidejí. A zde začíná náš příběh.
Vypravovalo se, že kníže Karel si rád tropíval žerty ze služebnictva a z poddaných. Říkávalo se rovněž, že s oblibou chodí mezi prostý lid v přestrojení, aby nebyl poznán. Bylo právě po pouti, když kníže jednoho večera potkal děvče, které mělo ve vlasech orchidej. Usmál se a hned druhý den začal zjišťovat, kdo ta dívka je a kdo jsou její nejbližší. I dozvěděl se, že je dívka zamilována do chudého chalupníka a že její rodiče, pro nedostatek nápadníkových peněz, nechtějí oběma mladým lidem požehnat k sňatku. Zjistil si rovněž, že onen chalupník je snaživý a pracovitý a jak je jen příležitost, dává se najímat na práci v jeho zahradě a parku. A tak mu vše o tom, jak se orchidej dostala do dívčiných vlasů, bylo hned jasné.
Jednou, opět v přestrojení, se přidružil do hloučku mužů, ve kterém stál i chalupník. Hovořili o knížeti a právě mluvil onen mladý chalupník. Říkal, že knížete viděl jen jednou v životě, protože sychrovský pán jen po světě jezdí a vydává veliké peníze za nové a nové rostliny pro svou zahradu.
Kníže vstoupil doprostřed hloučku a pravil: "Bodejť bych peníze nevydával, když se mi rostliny ztrácejí!" A dal se poznat.
Chalupník zezelenal strachy, ale kníže řekl: "Za jednu ukradenou orchidej tě trestat nebudu, ale běda ti, ztratí-li se další. Vím, že již několik let často v zahradě pracuješ, moji zahradníci tě mnohému naučili a máš pro rostliny cit. Proto tě od zítřka zaměstnávám natrvalo jako dělníka do zahrady a jako hlídače všech skleníků." Mladík se omluvil a zahradníci si nového druha nemohli vynachválit. Za dva roky v knížecí službě měl mladík již dost peněz, aby se mohl oženit se svou milovanou. Říkávalo se, že sám kníže Karel tehdy vložil na hlavu nevěsty věneček z pomerančových květů.

Diskuze

Vstoupit do diskuze