"Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." Pilát mu řekl: "Co je to pravda?" J 18,37-38
Dočetl jsem se v novinách, že někdejší ředitel centra kupónové privatizace žádá o revizi svého procesu. Jistě si většina čtenářů vzpomene na aféru, kdy byl tento pán dopaden v jisté pražské restauraci, kde přijal kufřík s osmi miliony korun, údajnou první částí úplatku. Bývalý ředitel žádá o revizi, tudíž je vhodné volit slova jako "údajně". Nevíme totiž, jak to podruhé dopadne.
V novinách se praví, že advokát zastupující tohoto pána se domnívá, že soud nesprávně zhodnotil některé listinné důkazy.
Nevím, jestli onen kufřík patřil mezi listinné důkazy. Nevím také, jestli v CKP bylo běžné přijímat peníze za zprostředkované obchody v hotovosti, zvláště v restauracích. Nepochybné se mi však zdá, že zpochybnit lze vše.
Před pár lety prodával Fond národního majetku podniky, které nikdo neplatil a noví majitelé je hned převáděli na další osoby, protože nemovitosti jim byly na katastru bez dalších podmínek zapsány. Peníze za tyto další převody se kamsi ztratily a už je nikdo nemůže najít. Firmy neexistují, nikdo není zodpovědný, nikomu nelze nic dokázat. Často jsem slýchal, že se neprokázalo použití peněz pro osobní potřebu a proto nelze čin posuzovat jako trestný. Toto je pouze úpadek firmy.
Pravda je zvláštní pojem. Něco nám připadá očividné (v kufříku jsou peníze) a pak to někdo zpochybní a pravdou se může stát něco, čemu se každý zdráhá věřit. Na druhé straně jsme ochotni jako pravdu přijmout tvrzení na první pohled nesmyslné a hloupé jen proto, že ho řečník pronesl dostatečně sebejistě. Ba řekl bych, že hledání pravdy se z našeho repertoáru jaksi vytrácí. Přijímáme jako pravdu první zvuky, které do nás nahustí sdělovací prostředky nebo správcová před domem. Kdo z nás pochybuje o pravdivosti zpráv v novinách? A přece je někdy šokující, když poznáte, jak to bylo doopravdy.
Konec konců člověk snad ani nemá znát úplnou pravdu. O čem by si jinak povídal? V jedné Čapkově povídce je Bůh u posledního soudu jen jako svědek. Všechno zná doopravdy a úplně a proto nemůže soudit. Člověk soudí často a rád.
Snažme se alespoň zkoušet hledat pravdu, když už tolik potřebujeme soudit.
A stejně jsem zvědavej, jak ta revize procesu dopadne.

Diskuze

Vstoupit do diskuze