Nikdo si již ani nemůže pamatovat dobu, kdy u Českého Dubu, mezi lesy, stávalo ohromné hospodářství statkáře Berkla. Statkář a jeho žena byli největší boháči v kraji a zároveň největší chamtivci široko daleko. Do manželství vstoupili oba jenom pro peníze, byli bezdětní, čeledi i sobě utrhovali od úst, kde se dalo, dřeli do úpadu a jen hromadili a hromadili mamon. V podstatě ani nevěděli pro koho a proč tak činí, ale ať vydělali sebevíc, stále jim to bylo málo. Zkrátka, takoví lidé už na světě jsou.
Jednoho podzimního dne se statkář Berkl na dobytčím trhu dozvěděl, že v lesích, zrovna několik mil od jeho statku, se v malé chatrči usídlila jakási stará žena, která prý je pomatená, ale lidem zadarmo od všech nemocí pomáhá a zná prý všelijaká kouzla.
I převlékl se statkář za nejnuznějšího žebráka, navštívil onu stařenu a plakal před ní a na kolenou prosil, aby mu prozradila, jak se dostat k penězům. Stařena ho vyslechla, zdvihla oči i ruce k nebesům a chvíli mumlala jakési neznámé slovo. Když ustala, zeptal se jí Berkl, co to říká za slovo. Babice odpověděla: "Potentilla - tak učenci nazývají mochnu - mocnou to bylinu. Však také potentilla znamená silná a mocná v latinském říkání. Mochna právě odkvétá. Najdi ji a vykopej její kořen. S tím kořenem pak jdi k šedé skále, která stojí nedaleko odtud. Dotkni se kořenem skály, ta se rozestoupí a uvnitř uvidíš prýštit ze země vodu.
Naber tu vodu a vylej ji před skálou na zem tam, kam dopadá měsíční svit. Voda se pak promění ve zlato. Avšak měj se na pozoru! Pokud budeš uvnitř skály, nesmíš kořen mochny upustit ani odložit. Mochna tě chrání před duchy našich hor, kteří střeží poklady. Ztratíš-li mocný kořen, zle se ti povede a zlato, které ze zázračné vody získáš, bude prokleto.
Berkl, ani nevěděl jak, stál najednou před svým statkem. Vše vypověděl své ženě a nazítří večer vykročil s mocným kořenem k oné skále. Vše se událo tak, jak stařena řekla. Když statkář uviděl zlato, chamtivost mu zakalila rozum, odhodil kořen a chytal každou kapku vody, aby ani o kousek zlata nepřišel. V tom okamžiku se však rozestoupila země a Berkl zmizel v hlubinách. Jeho žena se ráno, celá netrpělivá, vypravila za ním. Po muži ani vidu ani slechu, za to před skálou na zemi uviděla kus zlata veliký jako bochník chleba. V tu ránu zapomněla na manžela, chytila zlato a zajíkajíce se štěstím, běžela k domovu. Vběhla na dvůr a jako pomatená tančila s tím velkým kusem zlata okolo studny. Najednou však zakopla o kámen, padla na studnu a těžké zlato ji převážilo přes okraj a stáhlo pod hladinu. Čeleď za pár okamžiků ze studny vytáhla jen tělo utonulé statkářky. Pár dní po jejím pohřbu pak vylili lidé studnu až na dno. Po ohromném kusu zlata však ani památky. Poklad se vrátil do lůna hor, aby se zbavil prokletí a mohl posloužit dobru.

Diskuze

Vstoupit do diskuze