Jak bývalo v Rychnově před sto lety

Stojíme na prahu roku 2009. Někoho bude možná zajímat, co se v našem městě dělo před sto lety - tedy v roce 1909.

Hned 4. ledna byl již potřetí zvolen do funkce starosty Anton Hübner. Ten v únoru ke spokojenosti zastupitelstva obdržel od c. a k. ministerstva vnitra rozhodnutí, že nový vodovod, jak to ve své žádosti Rychnovští požadovali v roce1908 u příležitosti 60. výročí panování rakouského monarchy, může nést honosné označení Vodovod jubilea Jeho Výsosti císaře Františka Josefa I. Napilno měla stavební komise a po ní i zastupitelé, neboť každý pořádný městys musí mít dokonale označené ulice. Komisí předložené návrhy byly zastupiteli schváleny. Jejich jména, tenkrát pochopitelně v německém jazyce, se až do osvobození v roce 1945 prakticky nezměnila. Jen dnešní Lužická nesla pojmenování Hodkovická (Liebenauer Strase), dnešní Kokonínská byla Hlavní (Hauptstrasse), současná Ještědská nesla jméno Hoohstrasse. Prostora před kostelem byla Kostelním náměstím (Kirchplatz), náměstíčko před hasičskou zbrojnicí neslo název Kaiser Josef Platz, dnes bychom psali náměstí Císaře Josefa. Když už jsme u pojmenování náměstí, tedy vězme, že dnešní náměstí Míru před MěÚ mělo prozaický název Marktplatz, česky Tržní. Ulice Bismarkova (Bismarkgasse) kopírovala dnešní Topolovou. Rovněž jména tří kulturních velikánů se objevila v názvech ulic - dnešní ulice Příkrá a části sousedních ulic - nesla jméno Mozartovo (Mozartgasse), současná část Sokolské a Požárnické byla zasvěcena Goethovi, tedy (Goethegasse), Schillerstrasse načala nést po r.1945 jméno velikána naší historie M. J. Husa. Zastupitelé města neopomněli svého průmyslového podnikatele v „dózičkách“ Johana Schöffela. Ta dnes nese jméno básníka J. Wolkera. Dnešní Smetanova byla pojmenována Žitná (Körnerstrasse), stávající ulice Květinová asi směřovala do polí, proto Flurgasse. Nespokojeni byli jen v Dolním Rychnově, a tak vedle Liebenauer Strasse jim zastupitelé přiřkli ulici Talweg (dnešní Údolní).

Zastupitelé od tohoto roku byli povinni navštěvovat církevní slavnosti, stále častěji se objevovaly návrhy na zřízení nového hřbitova. Starosta Hübner se dostal do prekérní situace v záležitosti rychnovských hnojišť. Ta měla být, pokud se nacházela u ulic, zakryta bedněním. Výnosu se vzepřel jen A. Peukert a pustil se s obci do dlouholetého sporu, který nakonec vyhrál. Pikantní prý byla skutečnost, že jakýsi úředníček zjistil, že stížnost na Peukerta a jeho obhajoba byly psány stejnou rukou. Ta ruka měla patřit panu starostovi Hübnerovi.

V Rychnově jsme mohli mít jatka. Okresní hejtman totiž vyzval zastupitele, aby je pro řezníky z Rychnova, Pulečného a Pelíkovic na vhodném místě nechali postavit. Rozhodující slovo měli řezníci, kteří prohlásili, že mají svá místa k porážkám. Z úmyslu sešlo.

V květnu bylo jednáno o zřízení místní telefonní sítě. Zájemců se sešlo poskrovnu, proto byla celá akce zatím uložena k ledu. V srpnu c. a k. okresní školní rada rozhodla o rozdělení lesa kolem hlavního tahu od Dobré Vody k Jablonci n. N. mezi Rádlo a Rychnov. Rychnovští se cítili ukřivděni, neboť měli dostat pouze 25 % z celkové lesní plochy. Po řadě tahanic zůstal les v majetku knížete Rohana, obě obce, jak se říká, utřely nos.

Ještě v srpnu byla ukončena akce vodovod, ač k jeho kolaudaci došlo až v říjnu. V tomto termínu totiž došlo k vyúčtování. Zastupitelé museli překousnout skutečnost, že původně plánovaných 100 tisíc bylo překročeno o plné 22 tisíce. Překročení nákladů k nespokojenosti zastupitelů zvýšilo celkovou dlužnou částku, kterou Rychnov měl, na 162 tisíce. Pro nedostatek financí museli zastupitelé vzdát výsadbu aleje od kostela k vodojemu pod Dobrou Vodou, jakož i výstavbu monumentální kašny na náměstí, již chtěli pojmenovat Kašna jubilea Jeho Výsosti císaře Františka Josefa I. Hlasování o dani ze psů bylo kuriózní. Zastupitelé totiž jeden každý dostali jednu kuličku, kterou vhazovali za plentou do nádob s nápisem „pro“ a „proti“. O minimum více kuliček měla nádobka s „pro“. Daň prošla a její výtěžek měl být poskytnut na chudinský fond.

Kníže Rohan se rozhodl vystavět v Rychnově dům pro sestry řádu sv. Karla Boromejského. Zastupitelé si vymínili, že sestry zde musí pečovat o děti a nemocné, jinak z akce nebude nic. V březnu byl přeložen farář Svoboda a na jeho místo by1 ustaven farář Teodor Hahn. Toho využila kněžna Rohanová a se svými čtyřmi dcerami nového faráře navštívila. Vedle obvyklých zdvořilostních řečí přesvědčovala faráře o nutnosti výstavby výše uvedeného kláštera. Když již píši o církevních záležitostech v průběhu roku, církevní matrika zaznamenala křest 63 dětí, svatby 41 párů a 54 úmrtí. Ale zpět k záležitostem světským. Zastupitel Tischer se pokusil prosadit rozšíření nejen drážní budovy, ale i kolejiště, neboť „stávající nepostačují rozrůstajícímu se provozu na železnici“. V podzimních měsících došlo k tvrdým jednáním ohledně cest přes Plánský les mezi novými majiteli J. Stumfem a E. Herbigem a zastupiteli Rychnova. Šlo hlavně o cesty spojující Zálesí a Liščí Jámu. Podnikatelé nakonec ustoupili a cesty se staly veřejnými. Rychnovští naopak povolili výstavbu železniční přípojky od cihelny do prostoru nádraží. U příležitosti kolaudace vodovodní sítě došlo v hostinci U Města Prahy ke „slavnostnímu hodokvasu“. V jeho průběhu vystupovaly oba rychnovské pěvecké sbory, vyhrávala kapela Schmidt, vše za „velké účasti lidu“. V listopadu zastupitelstvo konstatovalo, že výtěžky z obecních domů se rok od roku snižují a že je třeba s tím něco dělat. Jako první to „odnesl“ v následujícím roce A. Benda. Bylo mu vyměřeno roční nájemné ve výši 550 korun.

Rychnovská školní rada navrhla a doporučila rozdělení obecné školy a měšťanky. K realizaci záměru došlo však až za drahně let. Jen pro zajímavost uvádím, že do obou škol chodilo 656 dětí (v současnosti kolem 200). V průběhu školního roku došlo k dislokačním změnám z důvodu úmrtí a dlouhodobé nemoci učitelů. Dnešní žáci by jistě nevycházeli z údivu, kdyby byli někteří z nich o vánočních svátcích obdarováni botami s koženou podrážkou, vánočkami či menším finančním obnosem.

Rychnov v tomto roce vstoupil do historie celého Rakouska. C. a k. nadporučík, původem z Rychnova, z důvodů kariérních neváhal otrávit svého hodnostně vyššího kamaráda. U soudu dostal trest 20 roků žaláře. Vznik republiky na krátký čas věznění přerušil, ale nakonec musel i v novém státě pykat za svůj čin.

Brzy zjara bylo započato se stavbou parní cihelny v Plánském lese. Prvních vypálených cihel v měsíci říjnu bylo použito na stavbu 50,3 m vysokého komínu.

Kněžna Rohanová, aby dokázala zájem rodiny o Rychnov, se stala čestnou předsedkyní nové rychnovské organizace - Svazu křesťanských žen. Rok 1909 byl rokem bujícího spolkového života. Tělovýchovný spolek a místní veteráni oslavili 45 let své existence, hasiči o deset roků méně. Pěvecký sbor Liederkranz velmi bujaře slavil svoji sedmdesátku.

Rychnov se mohl pyšnit i tím, že jeho dlouhodobý starosta A. Hübner byl vyznamenán za účasti místní i okresní honorace zlatým záslužným křížem s korunou uděleným samotným Františkem Josefem I. Místní četnický strážmistr rovněž obdržel záslužný kříž, ale pouze stříbrný, který byl předáván za menší pompy.

Diskuze