Velikonoční zvyk

Velikonoce, kdysi pohanské svátky nastupujícího jara, jsou spolu s vánočními dny nejvýznamnějšími svátky křesťanství. V současné době je vedle církevních obřadů charakterizuje Velikonoční pondělí s neodmyslitelnou pomlázkou. Velikonoce provázely na mnoha místech zvyky a obyčeje, z nichž většina dnes již zanikla.

Zajímavý rituál probíhal v naší oblasti. Jeho nositeli byli občané z Hodkovic a později ze sousedních vsí. O Velikonoční neděli (přibližně od roku 1789) budily Hodkovické již o šesté hodině ranní výstřely z hmoždířů, volající ke slavnostním průvodům a jízdám. Uličkami městečka navíc procházela břeskná hudba, která dokázala probudit všechny spáče. Krátce poté se shromažďovali měšťané a venkované, aby kolem osmé vyrazili jezdci v záplavě praporů na vyzdobených koních kolem náměstí a začali objíždět pole. Jízdní, nazývaní „Saatreiten“ tedy „setební jezdci“, u osetých polí zastavovali a modlili se, aby Bůh požehnal obilí a ochránil je před krupobitím, suchem a všemi pohromami a aby pole dala bohatou úrodu. V uctivé vzdálenosti je následovali pěší Saatgänger. Objížděči i obcházeči měli před sebou dlouhou cestu. Museli objet osetá pole Hodkovicka, pak se vydali na Radoňovicko, přes Pelíkovice na Rychnovsko a odtud přes Rádlo do Dlouhého Mostu. Občas zastavovali, aby se občerstvili něčím ostřejším proti chladu. Není proto divu, že se do Hodkovic většinou vraceli až po druhé hodině odpolední. Pak následovalo slavnostní uložení praporů.

Většinou vyrazili i na střelecké závody místních ostrostřelců. Pokud se někomu podařilo sestřelit dřevěného ptáka upevněného na vysokém bidle, stal se „králem střelců“. Právem byl v Hodkovicích oslavován po celý rok. Většina pěšáků a méně zdatných jezdců, kteří si nebyli (na často i pronajatých koních) příliš jisti a občas za hurónského smíchu pěšáků končili na zemi, vyrazila na sychrovský zámek. Na Sychrově je kníže Kamil obdaroval kaméliemi (byla to jeho oblíbená květina), které účastníci akce pojmenovávali růžemi. Přítomným byl také umožněn vstup do parku, oranžérií i skleníků. Poměrně dalekou cestu však pochodníci vážili pro pohoštění v zámecké restauraci a nikdo jistě nepohrdl sty zlatých, kterými je kníže obdaroval. Dobře posloužily v některé z hospod v okolí nebo po návratu do Hodkovic. Tyto velikonoční akce se udržely až do období krátce po vzniku republiky v roce 1918. Změněné hospodářské poměry však na ně daly zapomenout.

Rovněž v Rychnově existoval „Osevní spolek“. Svoji historii započal r. 1869 o Velikonočních nedělích za stejného scénáře jako v Hodkovicích. Jen jejich cesta byla kratší. Z Rychnova šli ke Kokonínu, vraceli se na Pulečensko, kroky je vedly ke Kopanině a Pelíkovicím. V rámci jejich působnosti patřilo i Rádlo. Důležitou roli hrál organizátor, ten byl i předříkávačem textů písní, které se při oslavách zpívaly. Nedílnou součástí byly vlajky (včetně náboženských) a řízná hudba. Dle některých indicií lze usuzovat, že tyto velikonoční akce trvaly v Rychnově až do 40. let minulého století.

Diskuze

• 30. 03. 2009 14.28
  Dobrý den, můžete mi, prosím sdělit, odkud (z které básnické sbírky?) citujete Dykovu báseň týkající  …
  
• 17. 03. 2009 17.57
  Dobrý den, k tomuto Vašemu článku žádný komentář nemám, ale jako maturitní seminární práci zpracovávám  …