Mgr. Jindřich Kurfiřt
05.04.2009 18:09

Již 15. června 1856 c. a k. místodržitelství vydalo koncesi ke stavbě trati Pardubice - Liberec podnikatelské skupině v Liberci v čele s J. Liebigem, K. Herzigem a bratry Kleinovými.
Liberecko bylo nejprůmyslovější oblastí té doby a Liberec patřil k největším městům Rakouska.
Doprava formanskými vozy byla zoufale pomalá, drahá, přeprava nákladů byla limitována tažnými schopnostmi zvířat. Rakouská vláda neměla na výstavbu železnic dostatek financí, proto umožnila vstup soukromých společností do jejich výstavby. Od výše uvedené podnikatelské skupiny směřovala již 19. 2. 1852 do Vídně deputace, která zde tlumočila požadavek povolení výstavby železniční trati s výhradně parními lokomotivami. Ta poukázala na výši průmyslové produkce i skutečnost, že v Liberci sídlí Obchodní a Živnostenská banka, které jsou ochotny se na výstavbě podílet. 16. 2. 1855 obdržel výbor souhlas místodržitelství o povolení zahájit předběžné práce. 15. 6. 1856 byla dána koncese na stavbu trati a v srpnu 1856 byla ustavena pochůzková trasovací komise, která koncem září dorazila do Turnova a v říjnu rozhodla v Liberci o celé trati. Je třeba připomenout, že trasovací komise prošla 160 km dlouhou cestu za 46 dnů a vytyčila trať. Práce se rozběhly od října 1856 za mimořádně příznivých povětrnostních podmínek a konaly je tisíce traťových dělníků, jejichž nářadím byly lopaty, krumpáče, dřevěná kolečka, event. káry a vozy tažené zvířaty. Vedle železnice byly budovány i stanice a strážní domky, na řadě míst i s vodárnami na doplňování vody do kotlů lokomotiv a lokomotivní depa. Nelehké přírodní podmínky především v oblasti od Semil po Jeřmanice daly dělníkům zabrat při výstavbě mostů, několika tunelů i zářezů ve skalních blocích. Vedle hlavní trati byla stavěna přípojka na Josefov (první vlak sem dojel 9. 11. 1857). Do Turnova přijela první lokomotiva 24. 10. 1858.
Úsek trati z Turnova do Liberce měl být zprovozněn ještě do konce roku 1858. Příroda, ač v předcházejícím období stavbě příznivá, právě v tomto úseku ukázala s jakými podmínkami se musí tisíce dělníků vypořádat v nelelehkém prostředí podhůří. Přesto první manipulační vlaky překonávají poslední úsek železnice z Turnova do Liberce již v lednu 1859, ale teprve 30. 4. 1859 bylo vydáno oficiální svolení k provozování osobní i nákladní dopravy po celé trati z Pardubic do Liberce.
První vlak dorazil do cílové stanice v Liberci – tedy přes Rychnov – v časných ranních hodinách téměř bez povšimnutí libereckých občanů. Komupak by se chtělo vstávat již kolem čtvrté ranní, a navíc 1. května 1859. Teprve další spoje (denně projížděly tři vlakové soupravy) zavdaly příčinu k mohutným oslavám a radostnému provolávání slávy i nadšeným projevům. Sen podnikatelů byl po necelých třech letech od vydání koncese na stavbu naplněn.
Dále pak následovala ještě nelehká výstavba železnice z Tanvaldu do Železného Brodu v údolí podél řeky Kamenice, ukončená 1. srpna 1875. Ke spojení Liberce a Jablonce došlo v roce 1888, od roku 1894 byl s Jabloncem a tedy i Libercem propojen Tanvald a 30. června 1902 byla skončena výstavba železnice z Tanvaldu přes Kořenov až do Harrachova. Tato trať překonávala výškový rozdíl téměř 200 m, proto byla doplněna pro velké stoupání ozubnicí. Celková délka tohoto unikátu v Evropě činila 11,6 km, bylo na ní pět viaduktů a pět tunelů, největší stoupání bylo 57 promile. To už je ale jiná kapitola o železnici.