Historie města
Od Haasise k Hölteru
Mgr. Jindřich Kurfiřt
18.08.2009 17:45
Dalším rychnovským podnikem, který je třeba představit, je nejstarší výrobní zařízení města, ve kterém v současné době sídlí Liberecké kotlárny - Hölter, s. r. o.Továrnu začal stavět po počátečních průtazích, které spočívaly především v přemrštěných požadavcích finančních majitelů pozemků, v roce 1914 jablonecký podnikatel Haasis. Rozhodně však nečekal, že ho čekají další a daleko větší problémy. Výstavba byla totiž prováděna na geologicky nepevném podloží. Projektanti však využili dobrých poznatků ze stavby nedalekého viaduktu z roku 1858. Za základy stavebního roštu použili mohutné dřevěné pilíře, pod budovami se nalézá důmyslný systém kanálků odvádějících spodní vody.
Výstavba probíhala v nelehkém období I. světové války. Základní objekty byly dokončeny za dva roky, celá stavba pak o dva roky později. Setkal jsem se však i s jinou datací provádění a ukončení akce. Za stavebně nejcennější lze pokládat správní budovu mohutného věžovitého stylu v průčelí. Po válce Haasis zaměřil produkci na tzv. galalitové zboží (různé umělohmotné zboží, např. nejrůznější rukojeti k deštníkům, hřebeny apod.). Není divu, že za krátký čas zkrachoval a kontrolu nad fabrikou převzala jablonecká banka, u které se Haasis zadlužil. Vybavení továrny bylo postupně prodáváno a za krátký čas zely tovární haly prázdnotou.
Zdá se, že se Haasisovi více dařila podnikatelská činnost se zajištěním elektrické energie pro rozvodnou síť města. Od frýdštejnského podnikatele Schmidta totiž zakoupil elektrárničku na východním konci Rychnova. V dobách největší hospodářské krize minulosti sloužila přední část jako sýpka obilí, zadní trakt až do roku 1938 byl drůbežárnou.
Po odtrženi Sudet a obsazení naší vlasti nacistickou armádou byl závod přebudován na vzorový podnik elektrotechnického zařízení - Getewent (Gesellschaft für Technische und Wirtenhoflicha Entwicklung) a zcela podřízen nacistické válečné mašinérii. V továrně byly vyráběny vysílací a přijímací přístroje do obrněných vozidel a letadel a snad i součástky k pověstným raketám V1 a V2. Od března roku 1944 byl v bezprostřední blízkosti fabriky zřízen koncentrační tábor jako pobočka KT Gross Rosen ze Slezska. Vězni a totálně nasazení dělníci nahrazovali původně německé osazenstvo, které odcházelo do nacistických armád. Koncentračním táborem mělo projít na 1600 vězňů. Čtvrtina z nich měla údajně podlehnout nelidským podmínkám práce v továrním baráku a při pracích na železnici a v okolí Rychnova. Své sehrály i táborové nemoci a naprostá absence jakékoliv lékařské péče.
Po osvobození naší vlasti v roce 1945 bylo veškeré zařízeni továrny demontováno a jako válečná kořist a součást reparačních náhrad odvezeno do Sovětského svazu.
Výroba se v továrně v osvobozené zemi rozbíhala jen pomalu. Závod byl zařazen pod TOS Čelákovice. V Rychnově vznikají vysokofrekvenční generátory a kalicí stroje systém Stivín. Na jejich produkci se v zadní části továrny podílelo cca 70 dělníků. Přední část až do roku 1948 zůstává prázdná. Ve výše uvedeném roce se právě tato část dostala do rukou Jasu Gottwaldov, který si ji pronajal a až do roku 1951 zde měl sklady koženého zboží a vyrobených bot. V roce 1951 se celý závod stává pobočkou TOSu Čelákovice. V roce následujícím Zbrojovka Vsetín předala do Rychnova část své produkce. V té době mají v rychnovské továrně zelenou pneumatická zařízení.
Rok 1953 se stal významným tím, že se podnik osamostatnil a rozběhla se zde výroba dřevozpracujících strojů. 1. ledna 1954 je zrušen závod v Hanychově a v místní továrně se opět mění výrobní program. Znovu dochází na vysokofrekvenční generátory, pneumatická zařízení a naprostou novinkou jsou rozprašovače proti hmyzu zn. Pulvis. Ale již roku 1956 je samostatný rychnovský podnik zrušen a doznal začlenění do Koh-i-noru Proseč nad Nisou. Mechanický a montážní cech produkují známé kalkulačky Nisa. I Koh-i-nor měl v našem městě jepičí život. Od počátku roku 1957 přichází do továrny staronový TOS Čelákovice. Výroba znovu směřuje k vysokofrekvenčním zařízením, k pneumatice a nově k výrobě skříni k soustruhům.
O dva roky později je přestavěna galvanizovna s cílem zvýšení kvality výrobků. Leč další změna v začleněni továrny na sebe nedala dlouho čekat. Od počátku roku 1962 je závod začleněn do ZEZu Praha – Hloubětín. Veškerá produkce směřuje k výrobě strojů na středo a vysokofrekvenční ohřev. Po počátečních obtížích se situace v místní továrně stabilizuje a jsou vykazovány kvalitní pracovní výsledky. Místní ZEZ směřuje svoji obchodní politiku na export. Stává se monopolním výrobcem a vývozcem středofrekvenčních a vysokofrekvenčních zařízení nejen v rámci republiky, ale i bývalé RVHP. V produkci dominují stroje na povrchové kalení ocelových součástí, svařování plastických materiálů a nově podnik zasahuje zařízeními do zdravotnictví. Na vývoz jdou zmiňované kalicí soubory, svařovací linky pro autočalovnictví, stroje na svařování autoplachet a zdravotnická zařízení.Od roku 1980 se v naši továrně rozvijí vakuová technologie, jež se zaměřuje na iontovou nitridaci a úpravu povrchů kovových nástrojů nitridem titanu s cílem zvýšení jejich životaschopnosti. Hlavním odběratelem rychnovské produkce je tehdejší Sovětský svaz, část produkce směřuje do NDR, Polska a Bulharska. Zvyšuje se zájem o tavicí a odlévací stroje Izodent pro stomatologické účely. Stroje na indukční kalení znala celá řada asijských zemí, dále Egypt, Jugoslávie a dokonce i Švédsko.
K 1. dubnu 1990 se rozpadl na základě ministerského pokynu státní podnik ZEZ Praha.
Rychnovský ZEZ získal samostatnost. Byl zařazen do II. vlny privatizace s termínem zpracování privatizačního úkolu do konce následujícího roku. Privatizační projekt zpracovalo vedení místního státního podniku a předložilo jej Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR a Ministerstvu pro privatizaci ČR. Projekt předpokládal prodej ZEZu, s. p., v přímém prodeji nově založené společnosti Eltherm, s. r. o. Při zpracování projektu bylo především přihlédnuto k úspěšným výsledkům ZEZu, které měly od roku 1970 stoupající úroveň, jak na vnitřním, tak i zahraničním trhu. Své sehrály i rozvaděče dodávané do Spolkové republiky Německo. V průběhu dlouhodobého projednávání privatizačního projektu se však vyskytly dva zásadní problémy. První spočíval v tom, že exportní politika ZEZu byla zaměřena především na Rusko, které nebylo schopno platit dodávky strojního zařízení do automobilového průmyslu v USD, a proto stroje vyrobené právě pro tuto zemi zůstaly na skladě v ZEZu. V druhém případě ze závažných důvodů nastaly změny ve vedení německé firmy v Bretnu, kam ZEZ dodával velká množství rozvaděčů. Dodávky byly naplánovány až do roku 2005. Na základě změn v Německu vedení s. p. ZEZ předpokládalo, že dojde ke zrušení kontraktů, což se během pár měsíců potvrdilo.
Na základě těchto skutečností odstoupil ELTERM, s. r. o., od úmyslu koupit ZEZ, s. p., v přímém prodeji podle privatizačního projektu. Byl hledán nový zájemce o koupi s. p. ZEZ. Po řadě jednání se jím staly Liberecké kotlárny - Hölter.
Koncem roku 1994 předal ZEZ pan ředitel Ing. J. Kovářík novému majiteli. Bytový fond byl převeden do majetku města Rychnov, majitelem pozemků se stal Pozemkový fond ČR.
Těmito akty byla dlouholetá činnost ZEZu v našem městě ukončena definitivně.
Liberecké kotlárny - Hölter, stávající majitel rychnovské továrny, se zaměřují na výrobu a dodávky kotlů, výměníků a dalších zařízeni nejen na tuzemský trh, ale především do zahraničí.
O náplni a rozsahu výrobního procesu Libereckých kotláren - Hölter si budou moci čtenáři Rychnovského zpravodaje přečíst v některém z jeho dalších čísel.
ELTERM, s. r. o. však nezanikl. V počáteční fázi se zaměřil na neuskutečněný prodej strojních zařízení do Ruska a poté na výrobu a dodávky náhradních dílů včetně servisu všech zařízeni (bylo jich za dobu existence ZEZu vyrobeno na tisíce) po celé republice. Tuto činnost zajišťuje omezený počet pracovníků dodnes. Ale vraťme se zpět k továrně. Po roce 1945 poměrně rychle narůstal počet zaměstnanců. Z několika desítek stoupl počet dělníků v roce 1953 již na 425 lidí, přibližně o 10 let později dokonce i na 470. Pak počty pracovníků počaly klesat. Ale ještě v roce 1990 továrna zaměstnávala 341, o rok později 270 zaměstnanců.
O náplni a rozsahu výrobního procesu Libereckých kotláren - Hölter si budou moci čtenáři Rychnovského zpravodaje přečíst v některém z jeho dalších čísel.
ELTERM, s. r. o. však nezanikl. V počáteční fázi se zaměřil na neuskutečněný prodej strojních zařízení do Ruska a poté na výrobu a dodávky náhradních dílů včetně servisu všech zařízeni (bylo jich za dobu existence ZEZu vyrobeno na tisíce) po celé republice. Tuto činnost zajišťuje omezený počet pracovníků dodnes. Ale vraťme se zpět k továrně. Po roce 1945 poměrně rychle narůstal počet zaměstnanců. Z několika desítek stoupl počet dělníků v roce 1953 již na 425 lidí, přibližně o 10 let později dokonce i na 470. Pak počty pracovníků počaly klesat. Ale ještě v roce 1990 továrna zaměstnávala 341, o rok později 270 zaměstnanců.
Časté změny výrobního zaměření vyžadovaly velkou adaptibilitu, především dělnických profesí. Zajímavou byla nesporně činnost zahraničních montérů, ač trávili dlouhou dobu odloučení od rodiny. Přitom rychnovský ZEZ rozhodně nepatřil k těm závodům, které by své
zaměstnance výrazně finančně odměňovaly.
V průběhu let se v podniku vystřídaly téměř dvě desítky ředitelů, mnozí však jen na velmi krátkou dobu. Mezi nejznámější rozhodně patřil Jiří Stivín (1946 - 1949), starousedlíci si nesporně vzpomenou na Karla Kavalíra (1957 - 1971). Po 13 roků zde šéfoval Ing. Vlastimil Vejnar, kterého vystřídal O. Rybář a po něm Ing. B. Hyšpler. Posledním ředitelem ZEZu byl do konce roku 1994 Ing. J. Kovařík.
K zajímavým okamžikům v životě továrny mimo jiné patřil i 13. říjen 1947, kdy v zadním traktu továrny došlo k výbuchu zřejmě nahromaděných plynů, vzniklých při kalicím procesu. Výbuch byl silný. Vedle dvoumilionové škody přímo v továrně došlo k rozbití oken v širokém okolí. V poměrně vzdálené škole bylo vytlučeno 12 tabulí skla. Ač příčina výbuchu nebyla objasněna, vyhrocená poválečná situace přinesla spekulace o možné sabotáži některým německým obyvatelem. Koncentrační tábor poblíž továrny, zřízený nacisty v roce 1944, se totiž po válce stal sběrným střediskem odsouvaných sudetských Němců. Poslední transport odjel z Rychnova 22. 7.1947 (celkem bylo 33 transportů po 1200 lidech).
V období od března do května 1994 si většina lidí, kteří znali Rychnov, nevěřícně protírala oči. Nad tovární budovou se netyčil jeden, ale hned dva komíny. Ten druhý byl však postaven jen proto, že v továrně vznikal film Žiletky s I. Janžurovou v titulni roli. V epizodních rolích, vedle dalších profesionálů, se předvedli i někteří Rychnováci. Film byl premiérově promítnut v našem městě.
Město Rychnov u Jablonce nad Nisou
Husova 490
46802 Rychnov u Jablonce nad Nisou
IČO 00262552
Bankovní spojení 963232349/0800
Telefon: +420 488 880 921
Datová schránka: fjxbbm5
46802 Rychnov u Jablonce nad Nisou
IČO 00262552
Bankovní spojení 963232349/0800
Telefon: +420 488 880 921
Datová schránka: fjxbbm5
Úřední hodiny
| Po | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
| Út | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 14:00 |
| St | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
| Čt | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 14:00 |
Stavební úřad
| Po | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
| St | 8:00 – 11:00 | 12:00 – 17:00 |
© MěÚ Rychnov u Jabl.n.N.