Jablkoň opět u nás

Naposledy jsme se s touto skupinou setkali v březnu uplynulého roku 2007. Jelikož jsme o této skupině napsali již skoro vše, zopakujeme jen stručně:

V současnosti tvoří Jablkoň Michal Němec (zpěv, kytara), Martin Carvan (kytara), Johnny Jůdl (baskytara, fagot), Petr Chlouba (bicí, perkuse) a Anna Duchaňová (zpěv, saxofon).

Nové album – Půlpes. Jablkoň je zde v plné síle. Tedy v plné polní. Což de facto znamená bez symfonických smyčců, hlučná, takřka rocková. Patnáct skladeb nové Jablkoně, z toho dvě a půl cover verzí, překypuje energií i nápady. Jablkoň vzor 09 není vyšeptalou karikaturou sama sebe.

Jablkoň nikdy nebyl opatrným spolkem tradicionalistů. Zatímco folkoví souputníci v osmdesátých letech šudlali a šmrdlali, kterak portovní lid pískal, parta kolem Michala Němce se nebála objevovat nové horizonty a spolupracovat s umělci rozličných žánrů. Připomínat dlouhodobou spolupráci s houslistou Jaroslavem Svěceným a symfonickým orchestrem je skoro zbytečné.

Tentokrát se však Jablkoň vydal opačným směrem než jsou hrátky s klasikou. Zhutněl a zhlučněl, aniž by ovšem ztratil své neopakovatelné kouzlo. Hned v první písni V bludišti pracuje kapela se zvukem nečekaně inovativně, že se mnozí mladší hudebníci mohou cítit až zahanbeně. Pod povrchem zurčí tón experimentu. Ve skladbě Babice vzdává Jablkoň hold Babicím nad Svitavou, kde sídlí kapelou oblíbené Studio Jalovec. Nezřídka Jablkoň zdrsní povrch alba až někam k hardrocku (viz párplovsky riff v Havranech). No a když se přidá Michal Němec se svým nízko položeným waitsovským chraplákem, bledne závistí kdejaký snaživý metalový pták marabu. Jenže tady se nejedná o vážně míněnou pózu, to by bylo směšné. Z Jablkoně, potažmo chrčícího Němce je cítit nadhled a humor.

Na novém albu se vedle stále převažujících písní jediného zakládajícího člena Michala Němce objevuje i po jedné skladbě od benjamínků souboru, tedy od Anny Duchaňové a Johnyho Jůdla plus několik coverů. Jako poloviční předělávku chápejme Nepřítel naslouchá, píseň na text Petra Váši, který expresivnímu naturelu Jablkoně naprosto vyhovuje. To samé se ovšem už nedá říct o dvou šlágrech z pera autorské dvojice Šlitr-Suchý. Jakkoli chovám respekt k někdejší semaforské dvojici i Michalu Němcovi, nové verze písní BluesZdvořilý Woody (možná si vzpomenete na letitý černobílý klip s Karlem Gottem v roli honáka krav) trpí křečovitou kostrbatostí a snahou šokovat. Nemohu se zkrátka ubránit dojmu, že cesta Michala Němce k semaforské klasice se minula cílem i účinkem, běží mimoběžně a účelově. Naproti tomu Otessong zmíněného Johnyho Jůdla se nese v té nejlepší tradici jablkoňovského repertoáru. Hravá skladba s chytrým sebeshazujícím textem se na albu rozhodně neztrácí. Což vlastně platí i pro dybbukovským duchem nasáklého Franty, kterého dodala Anna Duchaňová, zpěvačka a saxofonistka, jež rozhodně není pouhou samoúčelnou ozdobou donedávna stoprocentně maskulinního spolku. I přes určité výhrady je jisté jedno. Album Půlpes opět potvrdilo výsadní postavení Jablkoně na české hudební scéně. Kapela neusíná na vavřínech, album je doslova prošpikováno nápady, viz jazzová vsuvka v Nikdo se nediví či odkazem (možná nechtěným) na novovlnný Pražský výběr ve Vincentovi. Jablkoň má stále dost sil a invence udržet se na špičce scény, kterou vzhledem k žánrové rozevlátosti souboru poněkud vágně nazvu alternativní. O kolika skupinách, které fungují víc než třicet let, se tohle dá říci?

Koncert proběhne ve čtvrtek 5. listopadu v 19.30 v hudebním klubu Bažina v sále rychnovské Besedy!

Soutěž o vstupenky na koncert skupiny Jablkoň

Otázka: Jak zní Věta Jablkoňová?

Bohužel již vypršel termín pro odesílání odpovědí.

Správná odpověď: Jablkoň je jen jedna, ale umí se tvářit různě. Ale zase né tak různě aby to nebyla Jablkoň.

Blahopřejeme vylosovaným výhercům, kterými jsou: Nikola Falářová, Lenka Chaloupková, Miroslav Feige

Diskuze