Kdo kdy má být připraven

V článku uvnitř čísla konstatuje pan kronikář Kurfiřt, že „letošní sníh zastihl naprosto nepřipravenou přírodu.“ Pan kronikář samozřejmě tímto konstatováním nehodnotí, jak se měla příroda chovat. Prostě je to tak. Sníh přišel nečekaně 14. října. Jistě. Meteorologové varovali. Varují často. Často jim to taky (s prominutím) nevyjde. Soudný člověk v tomto období očekává, že sníh sice může napadnout, ale vzápětí roztaje na ještě příliš teplé zemi.

Nestalo se tak. Sněhu bylo příliš mnoho a příroda tak zaskočila nepřipravené silničáře, nepřipravenou samosprávu. V době, kdy se obvykle teprve vyjednávají podmínky zimní údržby, nás příroda zastihla nepřipravené. Nás i sebe samu. Listnáče nestihly shodit své listí a tak se lámaly větve mohutných dubů jak sirky. V lesích se povalují ulámané špičky smrků, u cest zlomené břízy a osiky.

Sníh překvapil přírodu. To je samozřejmě protimluv. Sníh je přece součástí toho komplexu jevů a živoucích organismů, které dohromady nazýváme přírodou. Příroda nemůže překvapit sebe samu. Není totiž rozumná, a tudíž nemůže porušovat vlastní zákony. Tohle byl jen jeden z běžných jevů, které mají ovšem poněkud delší nebo nepravidelnou periodu. Jsou proto pro nás překvapivé a nečekané.

Člověk postmoderní má pocit, že už všemu porozuměl a že se lze na všechno připravit. Proto rád hodnotí ty nepřipravené a rozčiluje se, že mu včas nepřipravili podmínky, aby se dostal autem do práce nebo suchou nohou do samoobsluhy. Je nepříjemné se brodit v polobotkách mokrým sněhem nebo čekat, kdy konečně zase půjde proud. Pořád je to ovšem lepší nepřipravenost, než ta, po které před pár lety v Thajsku přišlo zničující tsunami.

Prostě bychom se měli připravit na to, že na všecko se vždycky nepřipravíme. Půl dne nejde proud a najednou vidíme, na čem jsme závislí. Celý den nejde volat v síti T-mobile a hroutí se nejen naše práce, ale i soukromé vztahy. Takové banality a jak dokážou zhýčkaného a přetechnizovaného člověka rozhodit.

Kam až jsme to dospěli? Neumíme psát rukou, počítat bez kalkulačky, rozdělat oheň bez zapalovače nebo sirek. Neumíme strávit večer bez televize. Děkujme za ty kalamitní chvíle, kdy si alespoň uvědomíme, kolik z těch civilizačních vymožeností není samozřejmých a nárokových. A aspoň v duchu poděkujme všem těm elektrikářům, silničářům, hasičům, doktorům a mnohým dalším, kteří nám ty samozřejmosti zprostředkují a zajišťují a na které ve své hloupé nevědomosti a nadutosti mnohdy nadáváme.

Diskuze

• 09. 12. 2009 14.11
  http://peteryy.wz.cz/  …