Čtyři dny, které otřásly Jabloneckem aneb Bylo tak již v minulosti

Záplavy mokrého a těžkého sněhu od 14. října nepřetržitě pokrývaly Jablonecko, tedy i Rychnovsko, a přinesly kalamitu v silniční dopravě i na železnicích. Vyvrácené stromy a popadané větve na elektrické vedení byly příčinou kratších nebo dlouhodobějších výpadků elektrického proudu. Lidi v domácnostech, které jsou odkázány na centrální dodávky tepla, děsily chladné radiátory. Zima byla ve školách i školkách.

Jen díky nezměrnému úsilí silničářů, opravářů elektrických sítí a následující oblevě se již po čtyřech dnech podařilo kalamitu téměř zvládnout. Je skutečností, že si sněhové spousty hluboko sáhly do rozpočtů orgánů samosprávy. V Jablonci to bylo zatím vyčísleno na pět milionů.

Lidé v době kalamity nechápavě kroutili hlavami a často zazněla otázka, zda něco podobného by1o i v minulosti. Rychnovské kroniky odpovídají, že nejednou. Jen letošní nenadálý sníh zastihl naprosto nepřipravenou přírodu (tep1é předcházející dny a si1ně o1istěné stromy), ale i lidi a jejich moderní úklidovou techniku.

V našem městě jsme zvyklí tomu, že i v září přicházejí ranní mrazíky a objevují se slabé sněhové přeháňky, ale královna Zima obvykle ovládne naši oblast až po sv. Martinu.

Při listování v rychnovských kronikách najdeme nejeden zápis o přírodních anomá1iích i v hezky dávné době, a to nejen v zimním, ale i letním období.

Můžeme se například dočíst, že v roce 1579 o Vánocích kvetly louky a po nich i ovocné stromy a keře. Leč dubnové mrazy následujícího roku, sníh a celková nepřízeň počasí daly zapomenout na bohatý a úrodný rok. Opak byl pravdou. Neúroda přinesla lidem bídu a hlad i v následujících dobách.

Roku 1590 bylo naopak velmi horké 1éto. Obilí zaschlo a úroda byla mizivá. Lidé znovu hladověli.

To v roce 1609 napadlo brzy z podzimu velké množství sněhu. Sníh se udržel až do dubna nás1edujícího roku. Sněhová spousty zabránily jakémukoliv kontaktu lidí. Mnohé postihla smrt, hynul i dobytek.

Nejinak tomu bylo v zimě 1691/92, kdy sněhové spousty bránily lidem dostat se ze svých domků dveřmi. Záchranou jim by1y široké komíny, kterými mohli vylézt, a průlezy sněhem prováděné od domku k domku.

Stejná situace byla v roce 1718. 18. února rovněž napadlo nezvládnutelné množství sněhu, které na poměrně dlouhou dobu zcela paralyzovalo obyvatelstvo.

To rok 1719 zahrál na jinou notu. Dostavilo se suché a dlouhé léto. Vedra zapříčinila, že Mohelka zcela vyschla stejně jako většina zdrojů vody. Jen čtyři hluboké studně na „selské straně“ dávaly jakous takous vodu žíznivým obyvatelům a dobytku. Studně prý obléhali lidé ve dne i v noci.

Zima roku 1740 byla krutá a mrazivá již od počátku listopadu. Záplavy sněhu prý vydržely až do května roku následujícího, kdy v tomto měsíci nebylo vidu po trávě o listí keřů a stromů nemluvě. I v tomto roce úroda byla naprosto nedostatečná.

I následující zimní období přineslo pohromu v podobě silných dlouhodobých mrazů. Mrzlo však naholo. Mohelka, rybníky i potůčky zcela vymrzly.

Na počátku června, jak píše kronikář, v roce 1785 vpadl do naší oblasti velmi chladný vzduch. Zima vydržela až do konce srpna, na horách i v okolí 1ežel sníh. Prakticky veškeré ovoce a plodiny pomrzly, což mě1o za následek enormní nárůst jejich cen, bídu a hlad.

Kronikář zaznamenal, že zimní období 1794/95 bylo výrazně teplé. Lidé je většinou prochodili bosi. Neváhali tak dojít až do Liberce, boty přehozené přes rameno obouvali většinou až přímo ve městě.

Ale Ve1ikonoce přinesly záplavu sněhu a výrazné ochlazení, které trvaly až do prvních dnů máje.

Další sněhová nadílka roku přišla v srpnu. Sníh polámal větve i stromy nejen v lesích, ale krutě se zapsal i na ovocných stromech a keřích.

Ale hned v následujícím roce by1o vše jiné. Sedláci až do poloviny února údajně pracova1i na polích, mnozí se prý dokonce pustili do setí obilí. Kronikář poznamenává, že na Tři Krále posekal mlynář Preissler 1ouku a k pobavení spoluobčanů sušil seno.

Teplo a příjemně by1o i v prvním období zimy roku 1802/03. Leč jaké by to by1y na Rychnovsku Vánoce, kdyby je a období po nich nezasypal krajinu bělostný sníh.

V roce 1804 napadlo na sv. Martina značné množství sněhu, který doprovázely výrazné poklesy teplot. Lidé se se sněhem rozloučili až kolem 18. srpna 1805. Za krátký čas však znovu přišly mrazíky a lidé s hrůzou očekávali podzimní sklizeň. Byli překvapeni, neboť dosáhla kvalitní úrovně i množství, což mnozí pokládali za boží zázrak.

Zajímavostí roku l805 se stal 17. květen, kdy napadlo tolik sněhu, že se cesty staly zce1a neprůjezdnými i na saních tažených koňmi.

Sníh však ležel jen krátce a voda z něj byla vítanou pro příští úrodu.

V roce 1822 zcela propršel podzim a po něm i zima. Sníh nepadal a nepadal. Suché a horké jaro a léto daly zapomenout na příslib bohaté úrody.

Zima 1833/34 byla rovněž teplá. Příroda se znovu „zbláznila“, stromy kvetly již v únoru a louky se pestřily jako v nejparnějším létě. Jen v dubnu krajinu zavalil sníh, který však pod hřejivými paprsky s1unce neměl dlouhého trvání. Ale jaro a léto by1y ve1mi suché, hrozily požáry porostů i domů.

I zima roku 1847/48 byla příznivá. Bylo nezvyklé teplo. Lidé si prý dělali vánoční houbovníky z čerstvě donesených hub a neopomněli, kdeže pak ty časy jsou, do hrníčků nasbírat rudé brusinky a proložit je posledními borůvkami.

Zimní období let 1870/71 by1o velmi bohaté na sníh. Si1nice by1y nesjízdné. Jen ty, které byly nutné pro život obce, byly prohazovány.

l5. května 1893 se občané dobře bavili na plese Klubu turistů v sále hospody U Zlaté Hvězdy (dnes Beseda). By1o pěkně a teplo, proto přišli většinou jen nalehko. Koncem plesu jim však úsměv zmrzl na rtech. Sněhová bouře přinesla nejen záplavy sněhu, ale i si1né ochlazení. Především vzdálenější nepohrdli rozvozem na saních s několika dekami, které ochotně nabídl, pochopitelně za úplatu, majitel hospody.

0d 7. ledna 1905 bičovaly krajinu silné sněhové bouře. Cesty by1y zaváté, veškerá doprava pak zcela po několik dní ochromena.

Jaro roku 1906 se ukázalo nadmíru jasným a teplým. Do říše pohádek by mohl patřit kronikářský zápis, že již 13. dubna absolvovali žáci místní školy první hodiny plaveckého výcviku. Květen byl však ve znamení denních bouřek, které provázelo pravidelně i silné krupobití, jež působilo škody na porostech.

To rok 1910 provázely denní deště. Vlhké a chladné počasí na jaře i v létě zapříčinilo si1nou neúrodu. 1. srpna se Rychnovem přehnala průtrž mračen. Mohelka se nezvykle vzdula stejně jako všechny potoky. V ně se proměnily i místní komunikace. Nejvíce škod napáchal vodní živel v Občanské ulici.

Letní období přineslo další kotrmelec, a to v roce 1911. Nebývalá sucha způsobila, že většina zdrojů vody vyschla a Mohelkou protékal doslova čůrek vody. Zvláště sedláci toužebně vzhlíželi k nebi v marném očekávání alespoň dílku vláhy předchozího roku.

Léta První světové války nepřinesla pouze válečná útrapy. Sněhu i nepohody bylo na Rychnovsku dostatek. V roce 1917 byla silná zima. Radní nejen rozhod1i o uhelných prázdninách dětí, ale i o vykácení aleje stromů kolem silnice z Rychnova do Hodkovic a prodeji paliva občanům.

Školní kronika připomíná, že v roce 1939/40 napadlo o vánocích značné množství sněhu a rtuť teploměru se přikrčila pod -30°C. Sníh ležel až do dubna a přinesl i značně opožděné jaro.

Stejně by1o i o rok později. Válečné období provázel nedostatek topiva, což školské orgány řešily zimními prázdninami. Ve výše zmíněném roce trva1y dokonce celý měsíc.

Legendárním se stal svým suchem poválečný rok 1947. Neúrodu, která naši zemi postihla, se dařilo řešit jen s obtížemi.

I v dalších letech si obyvatelé našeho města nemohli stěžovat na roztodivné chování přírody. Mnoho z nás si jistě pamatuje, že nejednou byly vybírány brambory na polích místního JZD z blátivé směsi sněhu a vody i na sněžné poprašky v květnových dnech.

Zvláště podivným byl i Silvestr roku 1979. Navečer lákalo k procházkám výrazně teplé počasí, ale přes noc spadly teploty o dvacet stupňů. Na to doplatil J. Helliger, který v první den roku umrzl.

V živé paměti jistě máme zimu let 1983/84, kdy ležel sníh již od Martina až do dubna a nebylo ho v rychnovských ulicích kam odklízet.

Nejinak tomu bylo v roce 2001/02, kdy po říjnových vichřicích přišlo listopadových třicet centimetrů sněhu a trva1ý nárůst sněhové pokrývky až do jarních dnů.

Jistě by bylo možno psát o dalších výjimečnostech počasí na Rychnovsku. To ale mají čtenáři uloženo velmi dobře ve svých pamětech.

Snad jen je třeba doplnit, že svět i naši vlast v posledních letech bičují nenadálé vichry a vodní záplavy. V naší oblasti však většinou až na drobné výjimky nepůsobí problémy. Až letos v polovině října... Bylo to jen výjimečně?!

Diskuze

• 19. 11. 2009 19.44
  Je treba brat ty udaje s rezervou. Priklad: Treba takovy rok 1785 (nebo to byl  …