Čeho se v dnešní době bát víc?

Občas mě napadá tato otázka. Obzvláště ve chvílích, kdy díky globálnímu pojetí zpravodajství sleduji, co se všude ve světě kolem nás děje. Člověk má tendenci hlouběji vnímat negativní zprávy a ty pozitivní brát spíše jako samozřejmost. A to je špatně, protože pak subjektivní pocit ze samých špatných zpráv vysoce převažuje a činí člověka skeptičtějším a pesimističtějším.

Čeho se tedy bát více? Důsledků ekonomické krize? Prasečí chřipky? Vzestupu islámského fundamentalismu? Nebo snad vítězství ČSSD či naopak ODS v parlamentních volbách?

Je těžké na tuto otázku odpovědět a každá odpověď bude vždy relativní s ohledem na respondenta, kterému je položena. Pokles zakázek nutí firmu, ve které pracuje má žena a sestra, propouštět. Sestra je bez práce. Těžce to neseme a říkáme si, co bude dál? A nastupuje strach z černých scénářů dalšího propouštění.

Další situace. Pár vteřin poté, co jsem zhlédl dokument Fitna (Rozvrat) nizozemského poslance Geerta Wilderse, pro mě byla odpověď naprosto jasná – vzestupu islámského fundamentalismu. Otřesné dokumentární záběry zabíjení a poprav, prokládané úryvky z Koránu a záběry z kázání islámských imámů, ve kterých Korán i kněží vyzývají k zabíjení nevěřících, hajlující íránské gardy s transparenty velebící holocaust a Hitlera, Ahmadínežád, tiše, poklidně a s úsměvem hovořící o nutném systematickém vyhlazování židů, mne hluboce zasáhly. O hodinu později si kladu otázku: je islám celý skutečně tak agresivní a v duchu se probírám dějinami křesťanství, křižáckých výprav, upalování osvícenců, mučení nevinných. A odpověď na otázku čeho se bát nejvíce, už tak jednoznačná není.

Hlasatel zpráv čte: prasečí chřipka má v Česku další oběť, zemřel zcela zdravý člověk. Říkám si v duchu a co když onemocní má dcera, jejíž imunita je na tom tak, jako technický stav dálnice D1? A rázem se člověk bojí něčeho úplně jiného.

V dnešní době plné zvratů je nutné chovat se racionálně. Nepřeceňovat vlastní síly a nepodceňovat sílu druhých. Svět se neustále přerovnává a nám nezbývá než držet s ním tempo. To tempo je šílené, leckdy si myslíme, že už nám začal ujíždět onen pověstný vlak, ale opak je pravdou. Plyneme s dobou a nadcházející svátky nám dávají tu nejlepší příležitost pro to, abychom zvolnili, abychom nejdříve přemýšleli a až pak jednali, abychom slovní agresi a ostré lokty nechali doma a světu ukázali a co možná nejdéle zachovali svou vlídnější tvář, protože vždy je potřeba vidět ono pověstné světlo na konci tunelu a vědět, že bude lépe. Příjemné sváteční rozjímání.

Diskuze