Reakce na text v Rychnovském zpravodaji. Ing. František Chlouba starosta města Rychnov u Jablonce nad Nisou 21.prosinec 2009 Pane starosto, jako každý občan máte právo na názor i na jeho propagaci. Někteří se s ním zcela či částečně ztotožní, jiní budou v tom či onom oponovat. Lidé totiž byli, jsou a vždy budou různí a jejich pohled na totéž se pokaždé může v tom či onom lišit. Proto je ostatně svět a život zajímavý. Platí, že demokracie je diskuse a že k pravdě nejsnáze dojdeme sporem. Vy, jako zvolený zastupitel a starosta ovlivňujete veřejné mínění více než běžný občan, proto považujeme za potřebné na váš text v Rychnovském zpravodaji č. 12 s titulkem Výročí! Zapomeňte! reagovat. Náš text by mohl mít titulek právě opačný: Nic by nemělo být zapomenuto! Mladí budou vždycky „koukat dopředu“ a nepochybně i „budovat charakter“, jak píšete, ale tady je první váš omyl: Právě ke zdravému růstu musí znát historii svého národa, všechny její výklady, zákruty, bílá místa – dokonce i všechno to scestné, děsivé na které věru není proč být pyšný. Hledat kořeny je potřeba nejen pro poučení, ale i pro pochopení, také proto, aby se nic zlého v jiné formě neopakovalo. Znát minulost rovná se rozumět současnosti a mít nadějnou budoucnost. Podle vás není netřeba „brojit proti nepříteli, který neexistuje“. Bude líp, až odejde, ba vymře zatížená generace „zbabělců, lhářů a modloslužebníků“. Tvrzení obnažilo váš druhý omyl: Každá příští generace, pane starosto, bude mít i své lháře, své podvodníky, své zbabělce, své zločince, své lhostejné i své modloslužebníky. Žádná příští generace nebude „nezatížená“, žádná nebude prosta omylů a chyb. Také boj s „nepřáteli“, kteří latentně dřímají v každém člověku, je úkol nad úkoly už proto, že je to boj trvalý, nekonečný, každodenní, má mnoho podob a tváří: jsou to lenost, lhavost, závist, zbabělost, zrůdná lhostejnost, které jsou podhoubím pro pokrytectví, netoleranci, rasismus, terorismus. Pro zdravý vývoj je právě tady třeba dobrých příkladů jako soli! Zatřetí, pane starosto, lze jistě úsměvně i posměšně mávnout rukou i se „šprajcovat“ nad partyzány, nad revolucí zvanou „plyšák“ i nad „klíčocinkači“ z roku 1989, jak naznačujete. Správné to ale není: hrozí, že se obloukem poté dostaneme na scestí: k popírání holocaustu, ke zpochybňování zahraničního i domácího prvního, druhého i třetího odboje, k zaměňováním viníků a obětí, k záměnám příčin a následků světové války, k účelovému žonglování s pojmy i paragrafy, k nahrazování práva bezprávím… A to je velmi nebezpečné. Připomeňme si: V posledním století občané v těchto zeměpisných šířkách zažili a přežili mnohé: Rakousko-Uhersko, Masarykovu první Československou republiku, druhou okleštěnou ČSR, protektorát Čechy a Morava, třetí lidově demokratickou ČSR, poté republiku podle jména socialistickou a následně republiku federativní až nakonec jen Českou republiku. Politická reprezentace směrovala hlavy, oči i uši občanů postupně k Vídni, pak k Paříži a Londýnu, poté k Berlínu, k Moskvě a pokaždé každý „kotrmelec“ uměla vysvětlit. Dnes nás mnozí nejspíš tlačí k Washingtonu, protože pořád nechtějí uvěřit, že projekt zvaný Evropská unie je náš a „Brusel“ jsme – my. Ať byla v minulosti státní reprezentace jakákoli, ať bylo, jak bylo: pokaždé se, pane starosto, našli lidé, kteří se ani v moři přizpůsobivých a lhostejných neztratili, korouhvičkami se nestali, před mocnými „bratry“ se nesklonili, nehrbili se, nekřivili páteř, ale i za cenu obětí nejvyšších vždy chodili zpříma. Nevěřili ani“ tisíciletým říším“ a ani „věčným časům“. Vždy věděli, kde je jejich místo i co je jejich povinnost. Díky jim si národ zachoval čest a neztratil duši. Vždyť jenom v našem městě Jablonci nad Nisou se v průběhu jednoho lidského života známé náměstí osmkrát přejmenovávalo: Nový trh, náměstí Císaře Viléma, opět Nový trh, pak Masarykovo náměstí, náměstí Konráda Henleina, znovu náměstí Masarykovo, pak Švermovo a nyní Dolní náměstí. Jako jinde se i u nás jako na běžícím pásu přejmenovávaly ulice, stavěly a poté bouraly a znovu stavěly pomníky, udělovalo, poté bralo a znovu vracelo čestné občanství. Na školách vlály různé prapory, na nástěnkách byla různá hesla, znásilňovaly se dějiny, protože uznávala jenom jedna pravda, jedna strana, jeden vůdce… Nejlepší radou v dobách minulých bylo: Nemysli. Když myslíš, nemluv. Když mluvíš, nepiš. Když píšeš, nepodepisuj se. Když se podepíšeš, tak se – nediv. Statisíce lidí čelily zlu. Statisíce Čechů a Slováků, pane starosto, položily za svobodu a demokracii to nejcennější – svůj život. Mnozí Češi a Slováci věděli, kde je pravda, neváhali přinést k jejímu vítězství nemálo obětí. Mnozí padli v boji či na popravišti, další byli krutě pronásledováni, mučeni, šikanováni. Jenom na našem okrese bylo v Českém svazu bojovníků za svobodu kdysi organizováno několik set občanů, kteří v každé době – ať bylo jak bylo - věděli, jak se chovat, co podporovat, co odmítat. Čas je neúprosný, proto nás zbylo už jen několik desítek. Většina má osmý křížek za sebou, přesto dědictví našich druhů máme v srdci a nechceme zapomenout: Bojovali jsme na různých frontách na západě, východě, na severu i jihu, na souši, na vodě i ve vzduchu. Doma jako partyzáni i jako vězni v kriminálech a koncentračních táborech. Mnozí z nás se stejně čestně a čelem postavili i vůči srpnové invazi pěti armád do naší vlasti v r. 1968 i následné tzv. normalizaci. A to v době, kdy se většina národa přizpůsobila a zlhostejněla, kdy se i demokratický západní svět s těmi různými „soudruhy Brežněvy“ smířil, ba div nebratříčkoval. Nechceme svoje správné postoje – podle vámi použitého citátu - vynášet do nebes a stavět piedestaly „vyšší než všechna vítězství“, ale trváme na tom, že nikdo a nic by nemělo být zapomenuto. Naše osudy by měly být mementem: už nikdy lhostejnost, už nikdy zbabělost, už nikdy ztrátu historické paměti! Za OV ČSBS ing. Ladislav LUBAS, předseda OV Zdeněk NERUDA, tajemník OV a předseda ZO ČSBS Jablonec n.N.