Psal se rok 1910

Prakticky hned na počátku kalendářního roku se rozhořel spor mezi církví a představiteli města, zda poplatky z krámského místa o slavnostech konaných poblíž domu č.79, ve výši cca 12.- korun za krámské místo, budou patřit církvi nebo městu. Přes důrazné protesty zastupitelů nakonec patronátní úřad v Sychrově rozhodl ve prospěch církve.

Hned poté městští zastupitelé protestovali proti povinným ranním účastem žactva na bohoslužbách v místním kostele. Ve své suplice c. a k. zemskému školnímu radovi zastupitelé upozorňovali, že tato skutečnost působí těžké újmy dětem školou povinným a přímo ohrožuje jejich zdraví. Nechyběl ani argument, že dopolední vyučování trpí předčasným vstáváním dětí. Zastupitelé se dokonce oháněli ústavou a poukazovali, že neobsahuje jakékoliv nucení kohokoliv k náboženskému jednání. V závěru tvrdě konstatovali, že jakékoliv opomíjení místních školních rad pokládají nejen za jejich urážku, ale i urážku všech představitelů města. Leč c. a k. úřady nespěchaly, a tak rychnovští žáčci pod vedením svých učitelů do konce školního roku nejprve kvačili do kostela vyslechnout si kázání pana faráře a pak teprve usedali do škamen.

Ve městě docházelo k nevoli některých občanů, kteří bydleli u místních hospod, a zvláště žen, k překračování zavírací doby pohostinských zařízení. Zastupitelé se rozhodli tento nešvar trestat. Placení pokut převedli na hosty, kteří „chytili slinu“ a domů se jim nechtělo. Hospodský jen vybíral příslušný poplatek a ráno ho odevzdal starostovi. Vlk se nažral, koza zůstala celá. Stěžovatelům bylo vyhověno, ale na všem vydělali především hospodští a možná i trochu městská kasa.

Prostora u dnešní hasičské zbrojnice (tehdy ještě nestála) měla ještě rok sloužit k těžbě tzv. „bílé hlíny“. Pak měly být těžební jámy a přilehlý rybníček zasypány a prostora upravena. Kopání bílé hlíny (kaolinu) zde probíhalo zhruba od roku 1820. Hlínu kopali majitelé pozemků, ale i ti, kdož pozemky neměli. Právě oni vyřešili celou záležitost po svém. V předsíních svých domů vykopali jámy, ze kterých vedli postranní chodby. Jimi se často dostávali pod základy domků svých sousedů. Ti byli nesporně „radostí bez sebe“, že se jejich dům povážlivě naklonil a sedl a musí být z bezpečnostních důvodů zbourán. Soudní žaloby jen pršely a rovněž zedníci si přišli na své. Rok 1910 byl pro likvidaci domů jako stvořený. Stálé deště a následné průsaky narušování domků jen napomáhaly. Pro informaci uvádím, že s „bílou hlínou“ Rychnováci čile obchodovali. Vytvářeli z ní koule a prodávali je malířům k malování bytů, lidé je zakupovali i k vymazávání spár schodů, kamenných podezdívek i prostor mezi trámy domků.

8. října vyrazila delegace města s dary do Sychrova ke knížeti Rohanovi. Ten totiž o dva dny později slavil své narozeniny. Deputace byla mile přijata. Kníže s nimi projednal svůj záměr vystavět na farní louce klášter, který by sloužil i jako opatrovna malých dětí. Delegáti souhlasili, ač dobře věděli, že vážné připomínky k výstavbě má rychnovská stavební komise. Aby si knížecí rodina Rychnováky naklonila, zaslala na účet města peněžní dar ve výši 100,- korun pro chudé. Zmíněná stovka byla jistě v očích mnohých zastupitelů pádným důkazem pro výstavbu. Proto již 16. října byl položen základní kámen pro stavbu kláštera. Dnes v něm je Korek Jelínek. Leč nastal nečekaný zvrat. Někteří zastupitelé označili jednání delegace za neschválené a proti výstavbě se postavili. Nejvíce rebeloval Dr. Albrecht.

Z jeho pera vzešel protest, který zastupitelé schválili a úřední cestou poslali Rohanovi. Psalo se v něm, že v uvedeném prostoru se s výstavbou nepočítalo, tím méně s klášterní budovou.

V protestu knížeti vytkli, že jeho záměr učit v klášteře ženy ručním pracem se stane nekalou konkurencí místním krejčím a švadlenkám. Pádným argumentem ohledně Rohanovy vize zřídit v klášteře mateřskou školu byla skutečnost, že ve škole (v dnešní Ještědské ulici) oddělení mateřské školy je a plně pokrývá potřeby rychnovských matek. Aby si ale Rychnováci neuřízli větev přízně knížecí, přislíbili svoji podporu, pokud bude zařízení zcela podřízeno světské moci a bude v něm pečováno o nemocné, chudé děti a sirotky.

Pro Rohana to byla rána. Sedl ke stolu a napsal – buď se bude stavět bez připomínek, jinak Rychnov utře, že mu po Rychnově zas tak moc není a že si klidně může stavět jinde bez jakýchkoli připomínek a podmínek. Tento spor mi připomíná slavný monolog Peruna vůči caru Vladimírovi v Havlíčkově Křtu svatého Vladimíra.

Do kauzy vstoupil místní farář. Ač z počátku nebyl výstavbě příliš nakloněn, teď přesvědčil své ovečky především ženského pohlaví a prosebný list jimi podepsaný, obměkčil zarputilého sychrovského pána, že přece jen si ten Rychnov jím financovaný klášter zaslouží.

Rok 1910 přinesl osobní i přírodní tragedie. 28. března se cyankáli otrávil milenecký pár K. Rössler a M. Ullrichová. Na pohřeb jim prý přišlo na 600 lidí. Při jedné z řady letních bouří byl bleskem zabit rychnovský řezník Hübner, když šel z Rádla domů. Průtrž mračen 1. srpna způsobila, že všechny místní toky vystoupily z břehů a ulice se staly koryty běsnících živlů. Zvláště poškozená byla dnešní ulice Občanská, kterou zaplavily kameny, bláto a zatarasily kmeny vyvrácených stromů. Nebylo prý domu, který by nebyl zatopen.

Bouře ničily, lidé se činili. Rostly nové rodinné domky, v řadě případů jako náhrada za ty, které podlehly dolovací mánii i nepřízni počasí. Vystavěna byla honosná budova konzumního družstva čp. 209, Eduar Jäger slavnostně otevřel vilový dům nad velkou školou čp. 468, kam umístil nejen exportní kanceláře, ale i dílny brusičů skla.

Hasiči zřejmě hasili jen žízeň v místních hospodách, neboť hořelo jen ve čtyřech případech a navíc se jednalo o nevýznamné objekty.

Školy se potýkaly se změnami vyučujících v důsledků nemocí, úmrtí i odchodů do důchodu.

Školu v Ještědské ulici navštěvovalo v deseti třídách kolem 420 žáků. Jakým způsobem probíhala výuka je jistě mimo chápání dnešních pedagogů. Na měšťance se v šesti třídách připravovalo na život přibližně 250 dětí. Třídy doslova praskaly ve švech.

O Vánocích družina provedla slavnost stromku, při níž byly děti obdarovány především sladkostmi. Na Štědrý den si 24 žáků odneslo domů zvláštní dar - kožené boty. Nejchudším dětem bylo rozděleno 96,- korun a značné množství vánoček. Copak by tomu asi řekla dnešní dítka školou povinná.

Na základě sčítání lidu ke konci roku měl Rychnov 3317 obyvatel s vyšším podílem ženského pohlaví. Z uvedeného počtu, dle mateřského jazyka, bylo pouze šest Čechů. Konečné popisné číslo se zastavilo na 476, počet rodin v nich bydlících čítal 886.

Diskuze