Hledejme správnou planetu

Dalekohled Kepler amerického Národního úřadu pro letectví po deseti měsících provozu bilancoval. Výsledkem jeho činnosti je mimo jiné již pět nalezených exoplanet, tedy planet, obíhajících kolem jiné hvězdy než Slunce.

Proč vlastně hledáme cizí planety? Představy fantastických románů či filmů o kolonizaci vesmíru jsou na hony daleko od reality. Vždyť nejbližší hvězda ke Slunci Proxima Centauri je vzdálena asi čtyři světelné roky. Kdyby kosmická loď cestovala třetí kosmickou rychlostí (nutnou pro opuštění sluneční soustavy), dostala by se k této nejbližší hvězdě za necelých čtyřicet tisíc let. A to dosud nevíme, jak by se lidský organizmus dokázal vypořádat se zrychlením, potřebným k dosažení tohoto na kosmické poměry hlemýždího tempa.

Člověka odjakživa fascinovaly ony nekonečné prostory a záhady v nich ukryté. Šlo a asi zřejmě vždy však půjde jen o fantastické snění, které nás má alespoň na chvíli vymanit z bídy pozemského plahočení. Jistě, snění je dobré. Když si ale představím, kolik úsilí stojí zkoumání našich snů o vzdálených planetách, kolik to stojí prostředků, na které se tak či onak musíme složit, aniž bychom mohli spolurozhodnout o tom, zda je dobré takhle utrácet…

Je opravdu správné se tolik rozhlížet po jiných planetách a přitom tak snadno přehlížet tu vlastní? Je správné hledat vzdálené civilizace, když neumíme najít bratra ve svém sousedu? Je správné pokoušet se o navazování kontaktu s formami života, o jejichž projevech nemáme nejmenší zdání, když nejsme schopni se v míru domluvit s národy, od nichž nás dělí vzdálenosti, dosažitelné světelnou rychlostí ne za čtyři roky, ale za setiny vteřiny?

Přeji nám všem, abychom v novém roce vzhlíželi do vesmíru v úctě a abychom hledali tu nejdůležitější planetu tady dole, ve svých bratrech a sestrách.

Diskuze