Zaujal mě…

... dvanáctého ledna vysílaný rozhovor ČRo 1 Radiožurnálu s fotografem Jaroslavem Jiřičkou, který působí na Kubě jako fotograf a zároveň se podílí na pomoci tamním disidentům, které podporuje společnost Člověk v tísni. Jeho vyprávění o tamních poměrech, popisované pohledem cestovatele, které běžný turista nemá možnost poznat, bylo chvílemi těžko uvěřitelné. Dvacet let po listopadovém převratu, kdy někteří zapomínají, či se snaží zapomenout nebo neznají život za vlády jedné strany, to byl takový malý exkurz do 50. let minulého století v Česku.

Slova J. Jiřičky jen potvrzovala neutěšenou ekonomickou situaci, která na Kubě vládne od doby, kdy ji přestal finančně a materiálně na začátku 90. let podporovat tehdejší Sovětský Svaz, stejně tak neutěšený stav lidských práv a potlačování jakéhokoli náznaku demokratického vzedmutí v zemi.

Guantánamo není jen americká základna, ale také kubánská věznice, ve které jsou vězněni i političtí vězni. Pan Jiřička navštívil muže, který sem byl odsouzen na 13 let za to, že se pokusil založit nezávislé politické hnutí. Po šesti letech byl propuštěn ze zdravotních důvodů. Během pobytu za mřížemi pobýval na samotce, kde může strávit maximálně 21 dnů. Strávil tam rok a několik měsíců. V kobce 3,5 x 1,5 metru s vlhkostí tak velkou, že v noci musel spát u špehírky na výdej jídla, aby vůbec mohl dýchat. Další příklad: otec a syn byli odsouzeni na 22 respektive 20 let za to, že na černém trhu chtěli prodat maso ze své poražené krávy. Přitom za vraždu lze na Kubě odsoudit maximálně k 12 letům odnětí svobody s tím, že polovinu trestu je možné za dobré chování odpustit. Pro politického vězně toto neplatí. Pokud byste se náhodou, nedejbože, ocitli v kubánské nemocnici a večer byste si chtěli číst, vezměte si s sebou vlastní žárovku, kterou si před odchodem nezapomeňte opět vymontovat. Ale raději zdejší zdravotní péči nepotřebovat, protože s kvalitními léky se prý setkáte jen na černém trhu, kam pacienty údajně odkazují i sami lékaři.

Potraviny mají Kubánci na příděl. Pamětníci si asi vzpomenou na potravinové lístky v ČSR, které sloužily k témuž účelu. Kubánci disponují přídělovou knížkou, ve které mají seznam základních potravin (např. 1 mýdlo, 200g masa, celkem pár položek, ale nenajdete mezi nimi třeba mycí prostředky nebo kartáček na zuby), které nakupují za tzv. peso nacionale. Kubánci totiž mají dvojí měnu: peso nacionale, za kterou nakupují základní přídělové potraviny a peso convertible, za které nakupují to ostatní. Lidově ho nazývají dolarem. Směnný kurz je přibližně 24 pesos nacionale. Za peso convertible si například můžete koupit právě ten zubní kartáček. Kubánci si prý vydělají průměrně 400 - 600 nacionale pesos. Benzín je ke koupi pouze za peso convertible a cenově vyjde asi na tolik, co u nás. Proto je podle vyprávění fotografa Jiřičky na Kubě minimální množství soukromých aut.

Internet na Kubě je v krajských městech v internetových kavárnách. Internetovou kavárnu prý poznáte podle velké fronty, která je před vchodem. Zakoupit si zde musíte kartičku za 7 pesos convertible a můžete „surfovat“ neskutečně pomalou rychlostí. Ale přístup na zahraniční servery je silně cenzurován, takže z internetu je vlastně intranet. Ať žije Castro a jeho revoluce!

Diskuze