Z historie rychnovské tělovýchovy

Před časem se v Rychnovském zpravodaji objevila noticka, že by nebylo od věci zmínit se o vývoji tělovýchovného hnutí v našem městě. Tak tedy, když se řekne tělovýchova, rozhodně si většina lidí staršího a možná i středního věku vybaví sokolství, mladší pak množství individuálních a kolektivních sportů včetně dnes tak populárních adrenalinových disciplín, k nimž však původní tělovýchova prošla dlouhou cestou.

V sudetské oblasti, kam Rychnov patřil, je tělesná výchova spojována s pojmem turnverein. Jeho duchovním otcem a prvním cvičitelem byl v první čtvrtině 19. století Němec G. B. Jahn, který při cvičební jednotce dokázal na předměstí Berlína zvládnout prý i 500 cvičenců. Počátky tělocvičného spolku a tělesných cvičení jsou v našem městě spojeny s příchodem aktivního a ambiciozního muže MUDr. France MÖLLERA, který začal v místě působit roku 1859. Záhy se ukázal nejen jako zdatný odborník v oboru praktického lékařství, ale i jako organizátor společenského života a břitký kritik mravů panujících v obci jménem Rychnov. Zasloužil se o zákaz stínání kohouta a zabíjení kozla, které patřily k tehdejšímu koloritu.

Jako bývalý vojenský doktor vyžadoval nejen disciplinu, ale i fyzickou zdatnost mužů, žen a především mládeže. V roce 1864 stál u kolébky spolku veteránů, tedy zralých mužů, kteří za sebou měli často několikaletou vojenskou službu a nejednu válečnou šarvátku. Sdružovali se do skupin založených na systému vojenské výchovy a hiearchie, cvičili se ve střelbě na dřevěné terče v podobě ptáků a zvířat. V parádních uniformách byli ozdobou vlastních akcí i veškerého dění v místě a okolí.

Ale zpět k tělovýchově. Ve výše uvedeném roce založil Möller i turnerský spolek, do kterého vstupují přední rodiny města a především v té době velmi pokrokoví malíři obrazů. Znamená to tedy, že letos tomu je již plných 146 roků, co v našem městě existuje organizovaná tělovýchova. Cvičební spolek, který se nejprve věnoval prostným a skupinovým cvičením i cvičení na nářadí, našel své místo ve Spolkové hale (dnes již neexistující Lidový dům), cvičiště na „strategicky“ výhodném místě, před bývalou brusírnou (mlýnem) France Sedlaka.

Za příznivého počasí cvičenci nejen cvičili, ale věnovali se i pochodům s obraty za zpěvu písní, většinou za hojné pozornosti lidí, kteří procházeli po nedaleké komunikaci. Po cvičební jednotce holdovali moku v nedaleké spolkové hospodě. Na sále hostinského zařízení se rovněž odehrávala cvičení v zimě a za nepříznivého počasí. Gymnastická cvičení byla postupem času doplňována cvičením na nářadí, do cvičebních hodin proniká úvodní ideologické působení, uplatňují se prvky prušácké výchovy, dlouhodobé pochody, často i noční, se vznikem olympismu i základní sportovní discipliny kolektivní i individuální.

V našich podmínkách tělovýchova především po roce 1900 směřuje od oblíbených jízd na saních, k lyžování (klasickému i sjezdovému), do popředí se dostává jízda na vícesedadlových bobech. Populární je i cyklistika, a to nejen v klasické podobě. Dnes bychom nesporně žasli, kolik lidí se věnovalo krasojízdě na bytelných bicyklech nejen v podobě individuální. Především skupiny dvou až čtyř cvičenců, kteří umně kreslili své cviky nejen na sálech, ale především na venkovských cvičištích. Jak asi po mnohých pádech vypadaly lokty, kolena i jiné části těla, si každý dovede představit. Dnes zřejmě jen málokdo ví, že v Lísku stával skokanský lyžařský můstek, který prý měl kritický bod kolem 40 metrů, což byla na svoji dobu úctyhodná vzdálenost. Stejně lze mluvit o koupališti a bahenních lázních v Planském lese (dnes pouhé torzo u rekreačního domku na konci lesní cesty od silniční správy). Prostora byla hojně navštěvována vodomily ze širokého okolí. V době, kdy zařízení spravoval pan Michl, zde od konce května probíhal plavecký výcvik školní mládeže. Nedovedu si představit, že bych v květnových dnech vstoupil do „vyhřáté“ vody otevřeného koupaliště na pokraji lesa zásobovaného vodou z nedalekých pramenišť.

Cvičební plochy nacházeli turneři v sálech místních hospod. Již jsem se zmínil o dnes neexistujícím Lidovém domě, cvičilo se v sále hospody „U Města Prahy“ (dnes je z něj zbytek domu čp. 79 v horní části ulice Přikré), dále „U Zlaté hvězdy“ (majitel Michl, dnes Beseda čp. 68) i „U Ranního slunce“ v ulici Mlýnské, tělocvičny poskytly i obě rychnovské školy. Přesto v záležitostech obsazení cvičišť docházelo k občasným sporům zvláště po vzniku Arbeiter Turnverein und Sport v roce 1899. Dělničtí sportovci nakonec pevně zakotvili u Michla v dnešní Besedě, což dokládá fotografie mužných cvičenců před vstupem do hospody, plakát upozorňující na založení ATUSu i skica jejich zamýšleného cvičebního sálu o rozměrech 5 x 8 m. Pro informaci uvádím, že dělnická tělovýchova je výsledkem politické diferenciace ve společnosti a souvisí se vznikem sociálně demokratických stran.

Turneři toužili po vlastní tělocvičně. Že ve svých představách nebyli žádnými troškaři, dokazuje pohlednice z let před I. světovou válkou. Rovněž jednání mezi spolkem a zastupitelstvem Rychnova o přidělení venkovních ploch byla zdlouhavá a rozsáhlá. Co zbylo z tužeb cvičenců, ukazuje dnešní klubovna zahrádkářů. Stavbu, která vznikla v třicátých letech minulého století, jednoduše vyprojektoval a realizoval místní podnikatel Daut.

K budově patřila cvičební plocha, asi 200 metrů dlouhý atletický oválek, doskočiště a hřiště na odbíjenou. Cvičenci turvereinu se rádi blýskli svými výkony před spoluobčany. Veřejná vystoupení u příležitosti založení spolku toho jsou důkazem. Zvláště okázalé bylo při výročí padesátiletí v roce 1914. To slavili na dnešním náměstí a ukončili je společným vystoupením 130ti členů organizace od žactva po dospělé. Prezentovala se i necelá dvacítka žen ve slušivých sukničkách, v některých případech, k potěše především mužské části hojného obecenstva, dokonce nad kolínka.

Válka přinesla útlum veškeré spolkové činnosti, tedy i tělovýchovy. Po ní se tělovýchova začala ubírat jinými cestami. Po nezdařeném pokusu o vytvoření německého Česka (Deutsch Bohmen v našem regionu) myšlenky identity a nacionalismu silně pronikají do Německého tělovýchovného svazu (Deutsch Turnerband), který vznikl v roce 1919. S tímto svazem spojil svoji životní cestu nechvalně známý rozbíječ Československa a ochotný sluha Hitlera Konrád Henlein, občan Rychnova. V roce 1919 se vrátil z italského zajetí a vedle práce v jabloneckých peněžních ústavech se jeho koníčkem stala rychnovská tělovýchova. Zřejmě i zásluhou otce, který býval v Rychnově starostou a předsedou turnerů, jeho kariéra ve spolku rychle stoupala. Oblíbený cvičitel žáčků se začal starat o ideologickou výchovu v jednotě, po dvou letech to dotáhl na cvičitele mužů a vyšplhal se do funkce okresního a později i krajského ideologického vzdělavatele Ještědsko-jizerské turnerské župy. V létě 1923 zorganizoval v Rychnově společné cvičení téměř tisícovky členů z řad dětí a mládeže.

Ač bez příslušného tělovýchovného vzdělání zvítězil v konkursním řízení v roce 1925 (ve svých 27 letech) na funkci učitele tělocviku v Jahnově chebské turnerské škole. Funkce se pro něj stala odrazovým můstkem k politickému působení nacistického pohlavára, již ukončil sebevraždou (podřezáním žil na rukách rozbitými skly svých brýlí v americkém zajateckém táboře v západních Čechách v roce 1945).

Mnozí si jistě po přečtení předchozí části položí otázku, zda v Rychnově byla i česká tělovýchovná organizace Sokol. Sokol existoval, ale až od roku 1935 jako odbočka Sokola Frýdštejn, kdy se v našem městě počet Čechů rozrostl zhruba na tři stovky. Při jeho vzniku, stejně jako v Pulečném, sehráli svoji roli sokolové z Prahy. Sokolství se však ve vyloženě německém prostředí probojovávalo k životu stejně obtížně jako české školství. Místní sokolové se osamostatnili v roce 1937. Starostou jednoty byl pan Macháček, náčelníkem pan Bauer a hospodářem V. Hraše. Ke cvičení se pravidelně scházeli v hospodě U Michlů. V roce 1937 se sokolům podařilo předvést veřejné cvičení na hřišti u turnhalle. Pochopitelně, že neměli žádnou podporu obce, o podnikatelích ani nemluvě. Přesto se jim podařilo shromáždit slušný finanční majetek. Zakoupili si dvoje bradla, kladinu, dva koně, pérový můstek, kužele a míče. Krátce po mnichovské zradě v září 1938 byla jednota zrušena. Sokolové však přemístili svůj majetek a tělocvičná nářadí do českých oblastí, což Čechům, kteří v Rychnově zůstali po odtržení Sudet od ČR, přineslo nejednu horkou chvilku z řad místních turnerů i ordnerů.

Zmínku o tom, zda ve městě před II. světovou válkou existovalo katolické tělovýchovné hnutí Orel, jsem v dobovém tisku nenalezl. II. světová válka a porážka nacistického Německa v roce 1945 ukončily turnerství. Nově příchozí občané začínali v tělovýchově od píky v duchu sokolství a pod heslem Paže tuž - vlasti služ.

Diskuze