Emil Zátopek na rychnovské škole

Stalo se tak před 42 lety – 27. října 1967.

Jeho návštěvě předcházel krátký ranní telefonát ze sekretariátu jabloneckého lehkoatletického oddílu. „Pošlu ti tam Zátopka na besedu s dětmi. Přijede kolem jedenácté. Bereš?“

Který tělocvikář by takovou nabídku nebral. Dychtili po ní daleko významnější lidé i daleko větší školy. Mnohonásobných olympijských vítězů, nepřekonatelných běžců na dlouhé trati a lidí, kteří neustále touží v duchu fair play překonávat své soupeře, ale i sebe, není na světě příliš mnoho.

Honem sehnat auto a zajet do kokonínského zahradnictví pro kytici na uvítanou, promyslet co nejrychlejší shromáždění žáků II. stupně školy a trochu je i informovat o tom, kdo Emil Zátopek je a co pro naši zemi znamená. Čas utíkal daleko rychleji než jindy. Pak se ozvalo nesmělé zaťukání na dveře sborovny a se zvláštní intonací vyslovené:

„Dobrý den, já jsem Zátopek.“ Kdo by to nevěděl. Vždyť ho znal celý svět. Přišel v poněkud obnošených kalhotách a tmavém svetru, ze kterého vykukoval bílý límeček sportovního trika. Okamžitě nám byl blízký. Po několika zdvořilostních frázích jsme se vydali za dětmi. Samozřejmě, že kytice na uvítanou zůstala ve sborovně. Ale to vůbec nevadilo. Pan Zátopek vyprávěl o své sportovní kariéře s temperamentem jemu vlastním. Bezprostředností zbavil ostychu všechny přítomné, dvě hodiny uplynuly jak voda a náš host se loučil. Teď se naskytla příležitost napravit zaváhání z úvodu besedy. Kytici květů si odnesl v náručí před školu, kde se s žáky rozloučil. Ti mu mávali, i když jeho auto už mizelo v zatáčce silnice ke kostelu.

Zátopkova přítomnost se stala impulsem ke zintenzivnění sportovní činnosti na škole, jejíž žáci tehdy patřili ke sportovní špičce okresu. Mnozí dosáhli pěkných výsledků v rámci kraje i republiky, a to nejen v lehké atletice.

Diskuze