65. výročí osvobození

V prvních májových dnech letošního roku si připomene svět 65. výročí ukončení II. světové války, která až dosud nemá svým rozsahem a urputností bojů obdoby. Bylo do ní vehnáno šedesát jedna států světa se čtyřmi pětinami obyvatelstva zeměkoule a ve zbrani stálo přes 110 milionů lidí. Nejkrvavější a nejničivější válka lidských dějin přinesla smrt téměř 51 milionům lidí o zničených miliardových hodnotách ani nemluvě.

II. světová válka se stala historií, kterou většina dnešního lidstva zná pouze z vyprávění, dokumentů, ze sdělovacích prostředků, množství dokumentárních písemných děl a románů. Leč zkušenosti z této války i současné světové dění ukazují, že udržení a upevnění míru je pro všechny státy a národy světa nezbytnou nutností. Jak známo, boje v oblasti předmnichovské republiky probíhaly až při osvobozovací misi spojeneckých armád protihitlerovské koalice v roce 1945. Přesto řada Čechů a Slováků bojovala proti nacistické zvůli v řadách západních a východních armád prakticky od roku 1939. Po potupné mnichovské dohodě a vytvoření protektorátu Čechy a Morava vzniká domácí odboj proti okupantům, který se odvíjí po linii politické - londýnské nebo moskevské, dále vojenské, vytvořením Obrany národa a v pozdějším období pak vlastenecky odbojové, která bývá označována jako partyzánská. V oblasti dnešního Jablonecka vzniká odpor proti nacistické zlovůli především na Železnobrodsku. Tanvaldsko a Jablonecko byly součástí Sudet. Hraniční čára mezi nacistickou říší totiž v naší oblasti běžela na jih a jihozápad od Petruškových vrchů a Vysokého nad Jizerou ke Lhotce a Zlaté Olešnici přes řeku Kamenici na plavsko-držkovské pomezí, dále pod Mikešovou horou až k zásadské sokolovně, odtud na pokraj Huti na bratříkovsko-huťskou silnici a přes Huškův háj k Březí ve směru na Dalešice a podél silnice ke Kopanině a odtud k Bezděčínu. Po 30. září 1939 ze sudetských oblastí před fašistickým nebezpečím utíká na 200 tisíc Čechů především na Semilsko,Turnovsko a Železnobrodsko. Pochopitelně, že odpor proti okupantům byl hlavně po 15. březnu 1939 neorganizovaný a možná i naivní. Spočíval v akcích v národních krojích, na plesech se tančila Česká beseda, občané konali české písničkové večery, v Jeníšovicích byla odhalena socha sv.Václava. Na straně druhé nacisté zatýkají politické odpůrce nacionálšovinismu (z tehdejších i pozdějších občanů Rychnova se jednalo o E. Lindtnera, R. Hillebrandta, L. Mencla a J. Dvořáka).

Protinacistický odboj vzniká na Železnobrodsku především po linii politické a Obrany národa. Mimo jiné se angažují pplk. Štrobl, F. Fohl, J. Hubený a další. Gestapo organizaci rozbíjí a na popravištích končí manželé Vaněčkovi, J. Kryl, F. Daníček a V. Hoření. V důsledku pronásledování odboj ztrácí svoji intenzitu, ale nezaniká. K jeho oživení dochází na Železnobrodsku na sklonku roku 1944. Prakticky ve všech obcích této oblasti vznikají skupinky odbojářů, kteří škodí německé armádě drobnými sabotážemi. V říjnu 1944 je organizována odbojová skupina Brod, v lednu 1945 na Vlastibořsku a Návarovsku skupina Konstantin. Ta dostala jméno po organizátoru a veliteli, ruském občanu Konstantinu Žukovském. Tomu se podařilo utéci z pracovního tábora a spolu s N. Birjukovem a P. Balabanovem vytvořit protifašistický oddíl, který se skrýval v poměrně nepřístupných lesích a skalách v okolí. Za hájenkou ve Vlastiboři v hustém mlází dokonce vznikl podzemní úkryt. Je jasné, že bez výrazné pomoci některých místních občanů by se skupině nepodařilo přežít. Zde je třeba připomenout, že se Jablonecko v průběhu války stává velkým pracovním táborem totálně nasazených občanů z velké části Evropy, jsou zde tábory nejen ruských, ale i amerických, francouzských a italských válečných zajatců. Ti všichni mají nahradit citelný úbytek německých dělníků nasazených do armády a stále rostoucí požadavky německé válečné mašinérie, a to nejen v továrnách, ale i v zemědělství. Jsou to právě i oni, kdož se zapojují do drobných sabotáží a navazují spolupráci s českými vlastenci. O existenci dvou koncentračních táborů v Rychnově a Rýnovicích jsem se již v Rychnovském zpravodaji zmínil. Vlastencům se daří sabotáže i na železnicích, poškozují telefonní spoje, odvážnými přepady získávají i tolik potřebné zbraně, jichž se nedostává. Přepadávají příslušníky Todtovy armády, kteří zde provádějí zátarasové práce. Hodně odvahy museli mít Železnobrodští, kteří přes střechu pronikli do zbrojnice umístěné v radnici. V Doubí u Turnova jsou rozšroubovány kolejnice, 1. 5. je vykolejen na trati Libštát – Semily vlak. Střet málo ozbrojených českých vlastenců z Chuchelny nad Železným Brodem ze skupiny Šulajev s německým oddílem dne 3. 5., který se z obce pokouší odvést vojenský materiál, zavdává podnět k povstání lidu v širokém okolí. Je třeba si uvědomit, že šlo o odvážný krok. V železnobrodském hotelu Cristal totiž byl dislokován poměrně silný oddíl německých vojáků ze Schornerovy armády Mitte, jemuž velel generál Stubenrauch. V Železném Brodě a okolí radikální občané strhávají a zamazávají německé nápisy, na zemi končí nenáviděné nacistické symboly, na silnicích a železnicích jsou vytvářeny zátarasy. Dochází rovněž k prvním otevřeným bojovým střetům. Ještě 3. 5. bojují chatrně vyzbrojení vlastenci v Potůčkách pod Držkovem, boje se přenášejí do Plavů a Velkých Hamrů. 4. května wehrmacht spolu s SS vysílá proti Hamrům a Plavům obrněný vlak, který zastavují až vytrhané koleje v Plavech, ale příslušníci skupiny Konstantin, která se výrazně rozrostla, ustupují k Držkovu a Vlastiboři. Zvláště složitou se jeví situace v Železném Brodě, kde se nachází silná německá jednotka. Situaci navíc komplikují i poplašně zprávy o nástupu německých jednotek proti Brodu od Semil a Turnova. Představitelé města v čele s mjr. Háskem a učitelem Fohlem vedou celou řadu jednání s velícím generálem Stubenrauchem a jeho zástupcem. Podaří se jim nakonec přesvědčit generála o marnosti jakéhokoliv vystoupení proti lidem, kteří se shromažďují na náměstí, a ten přislíbí odchod jednotek. Konečně zmizela nad hotelem nacistická vlajka, zato před radnicí zavlají vlajky zemí protihitlerovské koalice. Jeden z německých oddílů se však vydá na vlastní pěst na cestu do Jablonce. Pod Alšovicemi se jim staví do cesty čeští vlastenci. V nerovném souboji je zastřeleno šest občanů z Alšovic a okolí. 7. května pronikli čeští ozbrojenci z Frýdštejna k německé hlásce na Kopanině. Následujícího dne osvobozují vězněné ubožáky v koncentračním táboře Rychnov. Mnozí z osvobozených vězňů vstupují do oddílu.

Silnice Jablonecka jsou přeplněny ustupujícími německými jednotkami, skupinami utečenců i kolonami zajatců a vězňů koncentračních táborů. V Jablonci došlo k jednání českých vlastenců v čele s Ing. Šimonem a landrátem Krielem o převzetí města do českých rukou. Asi 300 Čechů, Francouzů, Italů, Rusů a Řeků tvoří ozbrojené stráže na významných místech města. Všeobecný zmatek násobí i bombardování celé řady míst v oblasti Železnobrodska i Jablonecka, které však nepřineslo větších škod. 8. a 9. května ustupují německé jednotky nejen ve směru od Harrachova, ale i od Vysokého nad Jizerou. Mnohé z nich se pokoušejí proniknout do nitra Čech a spojit se zde s operujícími jednotkami nacistické armády Mitte. V bojích s nimi umírají na odbočce k Hamrskům L. Kouřil a V. Kozáková, ve Zlaté Olešnici J. Dolenský a K. Běhounek. Rudá armáda procházela jednotlivými obcemi Jablonecka, Tanvaldska a Železnobrodska ve dnech 8. – 10. května. Šlo o příslušníky 31. armády I. ukrajinského frontu generálplukovníka P. G. Šafronova, konkrétně o 173. střeleckou divizi plukovníka A. V. Katušina, který se svými oddíly pobýval v Železném Brodě, a 88. střeleckou divizi generálmajora N. S. Samochvalova. Ten měl svůj štáb ve smržovském Parkhotelu a oblast opustil zhruba po měsíčním pobytu.

Rychnov byl součástí Sudet a o průběhu událostí v místě za II. světové války a květnových dnech roku 1945 se lze dočíst ve školní kronice, kronikách okolních míst a v kronice kronikáře pana Simmra. Vzhledem k charakteru složení obyvatelstva ve městě žádná odbojová činnost neexistovala. Ze 7. na 8. května pronikla do obce skupina českých vlastenců z Frýdštejna a osvobodila vězně koncentráku. I v Rychnově padaly letecké pumy většinou mimo město. Pouze jedna spadla do obydlené části a zabila dívku jménem Ch. Szuk. Rudá armáda projížděla městem od podvečerních hodin 10. května a po čtyřdenním pobytu pokračovala ve směru na Hodkovice. Koncem června se do Rychnova vrací jednotka Rudé armády pod velením podplukovníka Kalačanova a provádí demontáž zařízení továrny Getewent, které připadlo Sovětskému svazu jako válečná kořist. Ve dnech 11. – 17. 5. dohlíží na pořádek v místě skupina 27 českých vojáků. O obětech v pohnutých dobách protinacistického odboje jsem se již zmínil. Je třeba dodat, že při posledním vraždění lidí v Terezíně byl popraven řídící učitel J. Hubený z Vlastiboře a v roce 1944 i antifašisté R. Hartig ze Ždáru a H. Feix z Nové Vsi. Z příslušníků Rudé armády zde položili své životy tři vojáci. Na několika místech můžeme nalézt i hroby lidí z koncentračních táborů, kteří zahynuli při pochodech smrti, jež se nevyhnuly naší oblasti. Z našeho města přežili trýznění v koncentračních táborech naši spoluobčané V. Krsek, J. Dvořák a F. Fišera. V řadách vojsk generála Ludvíka Svobody bojovali V. Voráček a J. Zich.

Je těžké vtěsnat informace o odboji českého národa, tedy i vlastenců v naší oblasti proti nacistické zvůli v letech II. světové války a květnových dnech roku 1945 do Rychnovského zpravodaje. A už vůbec ne plně to, co se v našem městě dělo po mnichovském diktátu. Dovoluji si proto pozvat zájemce o podrobnější seznámení s touto dobou na besedu dne 12. 5. od 18.30 do zasedací místnosti MěÚ.

Diskuze

• 18. 02. 2019 08.02
  Dobrý den. Proč to není dobré tahat na světlo? Protože to nevrhá dobré světlo na  …
  
• 15. 02. 2019 13.27
  Dobry den. Je mozne nejake informace. Pisi knihu o konci valky na jablonecku a toto  …
  
• 13. 05. 2011 09.24
  Na otázku Co se stalo s SS-many i proč se o tom není zmínka vám  …