ŠACHY – hra králů i kmánů

Dnes již jen málo stávajících obyvatel Rychnova ví, že se od 60. let minulého stoletív našem městě hrála organizovaně i závodně královská hra šachy. Mekkou šachistů byla vždy Beseda, ať již v dobách před její opravou, tak i po ní, kdy oddíl získal v poschodí vlastní klubovnu. U kolébky šachistů stáli pánové F. Brožek, K. Strejc, J. Česák, F. Janda st., M. Podhajský, R. Zappe, J. Hons a pan Vinš. Šachový oddíl přijal pod svá křídla Sokol Rychnov.

Oddíl se záhy rozrostl a nové hráče, jimiž byli například J. Sokol, F. Janda ml., V. Zemín,K. Frýdl, J. Ježek, P. Peníško, A. Janata a A. Nejedlo. Hráči spolu s funkcionáři zasedali prakticky třikrát v týdnu k šachovnicím a hráli oddílový přebor nebo nejrůznější turnaje. Nejlepší z nich vytvořili závodní družstvo, které hrálo úspěšně v rámci Severočeské župy sokolské. Nový šachový výbor ve složení V. Zemín, J. Ježek a F. Janda ml. skýtal záruky pro úspěšný rozvoj šachů mezi dospělými, ale i žactvem a mládeží. Rozrůstající se oddíl přešel do TJ Spartak ZEZ Rychnov. Silná hráčská základna umožnila zařadit nejkvalitnější hráče do osmičlenného družstva pro krajskou soutěž, šestice dalších reprezentovala oddíl a město v okresním přeboru.

Jak jsem se již zmínil, narůstal zájem o šachy i mezi školní mládeží. Z jejich řad vzešel oddíl, který čítal 10-12 hráčů, kteří se záhy mohli směle pustit do pomyslného křížku nejen se svými vrstevníky v rámci okresu a kraje, ale dosáhnout kvalitních výsledků v celostátním šachovém turnaji v Zaječicích. O dospělé se staral J. Ježek, mládež byla svěřena V. Zemínovi. Nelze neuvést, že kvalitní zázemí v oddíle i tělovýchovné jednotě, výsledky hráčů a rozrůstající se sportovní akce přiváděly do oddílu velmi kvalitní šachisty, kteří měli dobré jméno v šachovém světě nejen u nás, ale i v zahraničí. Řady Rychnováků postupně posílili například M. Opočenský, J. Falta, Ing. Blaháček a Ing. Hutka. Nejlepším z nich byl Jiří Lechtýnský, který byl při příchodu do oddílu mezinárodním šachovým mistrem. V době svého působení v rychnovské jednotě se zaskvěl svými výsledky na mezinárodních turnajích a mezistátních akcích a získal titul šachového velmistra. A těch u nás v té době bylo poskrovnu. Od roku 1967 za Rychnov hrála v okresních a krajských soutěžích tři družstva.

Družstvo A pravidelně postupovalo do vyšších soutěží. V roce 1976 se naši šachisté probojovali do celostátní šachové ligy. Museli však porazit svého věčného rivala v této hře z TJ Autobrzdy Jablonec nad Nisou. Samozřejmě, že vítězství šachistů z neznámého Rychnova bylo senzací. Mohli se postavit proti našim nejlepším, soustředěným ve VŠ Košice, Slovanu Bratislava, TŽ Třinec, Slavoji Vyšehrad Praha, ÚDA Praha, VŠ Praha, Baníku Ostrava, Lokomotivě Brno, Slavoji Olomouc, Slavii Hradec Králové a DP Praha. Cesta nejvyšší celostátní soutěží byla trnitá, ale družstvo se stále drželo těsně nad sestupovými příčkami.

Až přibližně v polovině rozehrané soutěže došlo k unfér události. Kdosi neznámý informoval oddíl o „odložení“ kola, což, jak se ukázalo, byla informace nepravdivá. Ač došlo k řadě jednání, soutěžní komise potrestala rychnovský oddíl ztrátou čtyř bodů pro nesehrání zápasu. To zapříčinilo pád našich šachistů až na dno tabulky a po ukončení soutěže i sestup z pracně vybojované celostátní ligy. Dlouhou cestu k vrcholu českého šachu pak ukončil rychlý pád do krajských soutěží. Špičkovi hráči odešli, zůstali jen skalní Rychnováci. Družstva kvalitně doplnili vlastní odchovanci z řad žáků místní školy, kteří prokázali své schopnosti nejen při hře, ale i v oblasti šachové teorie. Z mladých patřili mezi nejlepší P. Rychtář, R. Vacek, M. Hons jun., L. a V. Zemínovi, V. Kokman, P. Müller a P. Zelenka. Z dívek mile překvapily především J. Mostecká a Š. Zemínová.

V Besedě se nejen hrálo, ale probíhala tam i setkání a simultánky s významnými hráči. Na tom měl výrazný podíl J. Lechtýnský, který s nimi měl dobré kontakty. Jedním z nejlepších světových hráčů, kteří do Rychnova zavítali, byl ruský mezinárodní velmistr M. Tajmanov. Byl nejen špičkovým světovým šachistou, ale i klavírním virtuosem. Absolutně rozladěný klavír v Besedě mu však nedovolil předvést byť jen málo ze svého umění. Mistrně však rozehrál simultánku na třiceti šachovnicích. Jeho soupeři museli jeden po druhém přiznat, že narazili na mistra mistrů. Ale koho by rmoutila porážka od předního hráče světa. Všichni si považovali za čest, že s ním vůbec mohli hrát a podat si ruku.

V Besedě vystoupil i český mezinárodní velmistr Vlastimil Hort. Po vyprávění o své cestě k šachovým výšinám zvolna přecházel kolem „prken“ s figurami. Jen málokdy se zastavil aby zhodnotil situaci. Jeho protivníci většinou chtě nechtě přiznávali porážku. Ze sálu však neodcházeli, jen se zvolna a potichu přesouvali ke stolkům, kde hráli dva nejmladší účastníci Libor Zemín a Pavel Rychtář. Před jejich stolky trávil velmistr hodně času. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než nabídnout Pavlovi remízu. Snad i pod dojmem této nerozhodné partie světem protřelý hráč přehlédl zajímavou kombinaci Libora. Postavení figur podrobil rozboru a nakonec přiznal svoji porážku. Uznalý potlesk přítomných byl velmistru Hortovi poděkováním, že k nim zavítal, mladým hráčům byl odměnou za nečekaně výborný výsledek.

K simultánce velmistra Horta se váže i další příhoda. Když host ukončil své vypravování,přitočil se k němu tehdejší nájemce sálu pan Peřina a nenápadně se ho zeptal, na kdy mumá připravit večeři. Ten stejně nenápadně odpověděl, že kolem 20.30 by mohl být konec.

Ale vzhledem k problémům na šachovnicích, které přední československý hráč měl se dvěma rychnovskými žáky, zasedal k večeři až kolem půl desáté.

Mezi členy oddílu byly oblíbené rozbory partii nejen místních, ale i nejlepších světových hráčů. V tom držel prim velmistr Lechtýnský, uznávaný učitel a trenér místních milovníků královské hry. Tradiční turnaje v jarním a podzimním termínu lákaly vyznavače šachů ze širokého okolí. Nejprve se vešli do klubovny v Besedě, pak se jim stala malou i školní jídelna a nakonec býval naplněn hracími stolky celý sál v Besedě. Na turnaje přicházeli i fandové, kteří své teorie rozvíjeli jen šeptem kdesi v koutku sálu nebo v předsálí mimo šachové stolky.

Šachy před lety v našem městě skončily. Odešli zapálení funkcionáři i mnozí hráči. Mladí se věnovali studiím i rodinám. Je však dobře, že někteří z těch, kdož získávali v šachovém oddíle hráčské zkušenosti, nadále zasedají nad stolky se 64 poli. Ne však v místě, kde sportovně vyrůstali, ale tam, kde se královské hře dosud daří. S trochou nostalgie se dá říci – v cizích službách.

Místním šachistům zřejmě navždy zůstane primát v tom, že až do let svého vítězného tažení žádný jiný rychnovský sportovní oddíl do celostátní ligy nepostoupil a zřejmě nikdy nepostoupí.

Diskuze