Jak staré záznamy říkají, velmi silné a dlouhé zimy byly u nás v letech 1609 a 1691. Už v říjnu zažili lidé zimy s množstvím sněhu, který ležel až do dubna a mnoho lidí doma a dobytka ve stájích pomřelo.
18. února 1718 napadlo v Rychnově a okolí tolik sněhu, že domy byly úplně zasypány a obyvatelé se mohli dostat ven jen komínem.
Anno 1804 napadlo na sv. Martina (11. listopadu, pozn. red.) množství sněhu a nastala prudká zima a byla až do 18. května 1805, načež přišly ještě mrazíky.
Silná a sněhem bohatá zima byla v Rychnově také roku 1870 a 1871, kdy bylo sněhu na loket (český loket - 0,59391 m, vídeňský loket - 0,777558 m, pozn. red.) výšky, silnice a cesty byly kvůli sněhu nesjízdné a od kostela k zatáčce se musel vyházet hluboký zářez, aby byl umožněn průjezd.
(vybráno z kroniky W. Preislera)

Tak nám zase po letech nastala zima. Když jsem před dvaceti lety přišel do Rychnova, napadl sníh na sv. Martina a zůstal až do dubna. 1983-1984 byla taková zima, že v Nádražní ulici nebylo kam hrnout a musela přijet fréza, aby uvolnila místo dalšímu pluhování. Tenkrát se mi takové zimy líbily. Problémy s tím spojené jsem, jak jinak, nevnímal. Píše se rok 2002 a oproti roku 1984 mnozí z nás podnikají a musí ráno vyjet autem, aby stihli vydělat svou denní porci, protože jinak budou (snad přehnaně řečeno) o hladu. Když pak sněží dva týdny v jednom kuse a není možné stihnout udržet silnice sjízdné, leckoho to hodně rozčílí. Už jsme si zvykli na to, že poručíme větru dešti. Že to prostě "oni" mají nějak zařídit.
V Jablonci vyhlásili stav ohrožení a požádali o pomoc armádu. Očekával jsem, že armáda nastoupí v počtu několika stovek mužů a desítek pluhů, nakladačů a nákladních aut. V pátek 4. ledna měla podle Deníku Jablonecka přijet armádní pomoc v rozsahu jednoho velkého nakladače a tří tater. Když si představím, že ve středu a ve čtvrtek u nás odvážela sníh technika v počtu jen o jednu tatru menším, je mi starosty Jablonce líto.
Je-li stav ohrožení, předpokládal by obyčejný člověk, že se na jeho odstranění budou podílet všichni, jak se říká, bojeschopní muži. Tady přece už nejde o to, kdo to má v náplni práce, ale o zajištění základních životních potřeb a funkcí. Když se ovšem projdete po Jablonci nebo Rychnově, tak kde jsou ti bojeschopní muži? Že by měli všichni modrou knížku. V Jablonci i v Rychnově platí místní vyhláška, která ukládá majiteli nemovitosti povinnost udržovat schůdný chodník podél své nemovitosti. Přitom alespoň tuto základní povinnost plní málokdo. Jak tedy můžeme chtít po mladých a zdravých mužích, aby po pracovní době dělali něco víc, než komentovali z oken restaurace špatný stav věcí?
Ale možná je problém úplně jinde. Asi ten stav není stavem ohrožení, protože pořád ještě každý, i když s většími nebo menšími potížemi, do práce nějak dojede a i z hospůdky domů dojde, aniž by někde zapadl a zmrznul. I když nás televize přesvědčuje o tragičnosti situace, pořád jde jen o pěknou normální zimu, které jsme za poslední léta odvykli. Snad je dobré si uvědomit, že přes všechny možnosti současné techniky jsou chvíle, kdy na vrtochy přírody nemáme a kdy je lepší nevycházet na hřebeny hor, když je tam vichřice.
Normální situace není samozřejmostí. Skládá se z tisíců úkonů lidí jako jsme my. Za každou vypluhovanou ulicí je potřeba vidět člověka, který strávil dvanáct hodin v traktoru a přitom mu vítr za zády zafoukával silnici, kterou právě projel. Možná potom ucítíme vděčnost za to, že žijeme ve světě, kde nakonec stejně s autem vyjedeme a nemusíme z chalupy vylézat komínem a zoufale shánět cokoli k snědku, když nám došly zásoby z léta a není kam se obrátit.
Hezký Nový rok vám přeje
František Chlouba

Diskuze

Vstoupit do diskuze