Rychnovští hasiči po roce 1945

Po Květnové revoluci v roce 1945 se v osvobozené republice začali čeští občané organizovat v hasičských jednotách. Složitější situace se ukázala v místech, kde byla většina původních obyvatel německé národnosti. Přesto se však první čeští zájemci v Rychnově sešli již 15. srpna 1945 a založili místní hasičskou jednotu. Jednalo se zřejmě o prvních deset až dvanáct lidí. Za svého starostu si zvolili pana Jaroslava Pospíšila. Při jednotě vzniklo i samaritánské družstvo, které tvořilo pět žen. Později se mezi samaritány /zdravotníky/ objevovali i muži. Samaritáni vykazovali bohatou činnost. Hasiči si vytkli za cíl získat širokou členskou základnu a členy důsledným výcvikem, zasvětit do tajů hašení požárů. Po německých hasičích jim zůstala výzbroj, jen výstroj chyběla. Od počátku jim nebyla cizí organizace společenských akcí, plesů, tanečních zábav, později i vepřových hodů a výletů za krásami naší vlasti. Již 28. října 1945 si troufli u příležitosti vzniku ČSR na hasičskou akademii. Podíleli se na oslavách dětských dnů a veřejně politických akcích. Brigádnická činnost na vlastních zařízeních a především technice hasiče doprovází po celou dobu jejich existence, stejně jako nejrůznější práce ve prospěch města. Novinkou se postupem let staly hasičské hlídky při žních a senoseči, hasiči asistovali rovněž při společenských akcích, požární prevenci v domech a zařízeních.

Pravidelně se zúčastňují nejrůznějších cvičení v rámci okrsku a okresu, na něž se náležitě připravují. Trošku zvláštní je skutečnost, že v prvních letech po osvobození si hasiči museli trochu přivstávat. Jejich příprava totiž probíhala v neděli již od šesti hodin ráno. Požárů v Rychnově nebývalo tolik jako v minulosti. Ročně vyjížděli hasiči ke třem až pěti požárům, a to nejen v místě, ale i okolí. Zato požáry lesních porostů a luk jim daly zabrat. V roce 1947 hasili jedenáctkrát, dvacet čtyři požáry tohoto druhu hasili v roce 1972.

Požáry domů v obci a okolí většinou vznikaly od zahoření trámů, které procházely komíny. Největším požárem byl požár kina Vlast (tehdy u dnešního domu čp. 79), značné rozměry měl i požár zemědělského stavení v Pulečném v místech dnešního kravína. Než byla na hasičárně instalována siréna, svolával místní členy k akci z oken zbrojnice pan Coufal, který vytruboval známý signál hoří.

13. 1. 1946 se na valné hromadě jednoty stal starostou pan Jaroslav Stadtherr, který hasiče vedl v těžkých poválečných letech. Jeho zástupcem byl pan Pospíšil. Pak se funkcionáři spolku střídali v kratších nebo delších intervalech. 2. ledna 1949 byl velitelem místních hasičů zvolen pan K. Cimrman, který se krátce na to stává předsedou jednoty. Tuto funkci vykonával až do počátku roku 1974. Od roku 1955 se ve funkci velitele objevuje jméno Jana Bubeníka, od roku 1972 tento post po dlouhá léta zastává Jaroslav Hanyk, senior.

V roce 1974 se stává předsedou, tentokrát již požárníků, pan V. Hudec. Ve funkci však setrval jen jeden rok, neboť v následujícím roce předal předsednictví, na základě výsledků voleb výroční schůze, panu Janu Bubeníkovi, který vedl místní hasiče až do roku 1987.

Pan L. Nosek nastupuje do předsednické funkce 1. února 1988. S problematikou sboru byl dobře obeznámen, neboť po dlouhá léta působil v jeho výboru. Změnu přináší 1. únor 1995, kdy si hasiči zvolili do svého čela pana Jiřího Kmece. Ten jim starostuje i v současné době.

I ve funkci velitele sboru dochází ke změnám. Do velitelské funkce nastupuje 9. září 1991 za svého otce jeho starší syn Jaroslav. Toho střídá 1. února 2000 pan Daniel Karban. Po dvou letech působení ve funkci však odchází do Jablonce nad Nisou. Hasiči si za velitele vybírají 3. ledna 2002 dalšího z rodu Hanyků – Milana, jež sboru velí i v současnosti.

Mezi dobrovolnými hasiči v průběhu let působilo i dost žen. Nevedly si vůbec špatně, o čemž svědčí jejich výsledky v pravidelných soutěžích družstev na úrovni okresu i kraje. V současnosti jsou však registrovány poslední dvě. Sbor si vždy zakládal na tom, že disponuje družstvy žáků a dorostu. Bez nadsázky se dá říci, že hasičství se v našem městě dědí z otce na syna. Dokladem toho je rodina Hanyků, neboť ve sboru působí již její čtvrtá generace. Obdobně je tomu v rodinách Karbanových a Melicharových.

Pro život místního SDH se stal významným konec devadesátých let minulého století, kdy bylo výjezdové družstvo mužů zařazeno do Integrovaného záchranného systému okresu Jablonec nad Nisou. Ve své dobrovolné a nezištné pomoci ostatním si vedou velmi dobře. O tom svědčí jejich zapojení v pohnutých dnech přírodních katastrof v loňském i letošním roce. Za to jim náleží poděkování nás všech.

Diskuze